Článek
Vznik Mezinárodního dne žen
V našich končinách máme Mezinárodní den žen (MDŽ) spojený hlavně s obdobím komunismu. To je jeden z hlavních důvodů toho, že si mnoho lidí tento svátek vůbec nepřipomíná. Je to ale důsledek toho, že tehdejší režim původní význam svátku zcela překroutil a změnil jeho původní význam.
Mezinárodní den žen totiž nemá v žádném případě původ v Sovětském svazu nebo kdekoliv jinde v bývalém východním bloku. Je to svátek, který oficiálně uznává OSN a jeho původ leží za oceánem, ve Spojených státech, tedy v zemi, která byla tenkrát naším „úhlavním nepřítelem“.
Za vznikem MDŽ stála především americká a evropská levice, která se tímto způsobem snažila upozornit na nerovné pracovní podmínky, nízké mzdy a nedostatek politických práv žen. První americké oslavy proběhly v roce 1909 na popud Socialistické strany USA, zatímco v Evropě se MDŽ začal prosazovat po mezinárodní konferenci socialistických žen v Kodani roku 1910. V roce 1911 byl svátek poprvé připomínán i v Rakousku-Uhersku, byť samozřejmě ne oficiálně na státní úrovni. V roce 1975, Mezinárodním roce žen vyhlášeném OSN, potom získal MDŽ oficiální celosvětové uznání.
Podstatné ale je, že jeho původním posláním byl protest a snaha o emancipaci žen. Po druhé světové válce jej však převzaly komunistické režimy ve východním bloku, v nichž se sice stal oficiálním státním svátkem, ale ve značně pokřivené podobě. Československo nebylo výjimkou.
Znásilněný svátek
Jak již bylo řečeno, MDŽ byl upozorněním na nerovné postavení žen ve společnosti a způsobem, jak na tuto nerovnost upozornit a napravit ji. Socialistické režimy k němu ale přistoupily odlišně a v podstatě tak, že jeho původní poslání doslova negovaly. Důvodů pro toto tvrzení je několik.
I v komunistické verzi MDŽ bylo samozřejmě zdůrazňováno, že žena je na stejné úrovni jako muž a není mezi nimi rozdílů. Jenomže komunistický režim to prezentoval jako jeho vlastní výdobytek. V jeho podání to byl komunismus, který ženám rovná práva přinesl. To byla značně ohnutá realita. Levicové prostředí ano, komunismus zcela jistě ne.
Ještě důležitější je fakt, že za tímto překroucením historických faktů se najednou objevila oslava ženy jako matky a současně budovatelky socialismu. Najednou tím zmizel emancipační rozměr a žena měla opět režimem určené místo ve společnosti. Nebyla tím, čím chtěla být, ale v první řadě matkou, která musí skloubit péči o rodinu s prací pro socialistickou společnost.
Nakonec zde byl do očí bijící rozpor mezi oficiální rétorikou a realitou ve smyslu reálného naplňování vzletných projevů. Ženy sice dostaly v zaměstnání rudy karafiát, bonboniéru nebo láhev vína a byly ujištěny, že jejich postavení je s muži zcela rovnoprávné, ale skutečnost byla taková, že např. v politice (resp. v tom, co se za politiku vydávalo) nebo třeba ve vedení podniků prostě žádné ženy nebyly. Máme v tomto ohledu co dohánět i dnes, v době komunismu šlo ale o skutečné velké nic.
Stoprocentně vypovídající je potom široce připomínaný fakt, že v mnoha podnicích se MDŽ slavilo sice mohutně, jenomže prakticky jen ze strany mužů. Ti popíjeli již od dopoledních hodin a domů se navraceli až pozdě večer ve stavu, v němž byli jen stěží schopni předat ženám karafiát. Ženy většinou neslavili, neboť se musely starat o rodinu. Tolik ke zmíněné emancipaci.
Je to samozřejmě nadsázka, resp. nelze tvrdit, že se tak dělo všude, ale o žádnou výjimečnost také nešlo. Mezinárodní den žen byl v podání komunistického režimu spíše fraškou a parodií, která původní smysl svátku překryla nánosem propagandy, podle níž ženy vděčí za vše právě komunistickému režimu, finálnímu kroku ve vývoji lidstva. Není proto divu, dnes chce tento svátek slavit jen málokdo. A přitom by si pozornost zasloužil.
