Článek
Kdo byla Hildegarda Haniková
V roce 1902 se ve Vídni narodila Hildegarda Charvátová. Její matkou byla porodní asistentka Františka Charvátová, která si však našla časem výnosnější zaměstnání. Začala totiž provádět nelegální potraty. Šlo o činnost poměrně riskantní, za kterou mohla snadno skončit i ve vězení, ale současně velmi výnosnou. Když byly Hildegardě tři roky, celá její rodina se přestěhovala do Brna.
V roce 1913 přišla rodina o otce, respektive poslala ho do brněnské psychiatrické léčebny, kde také zemřel. Jak již ale bylo zmíněno, Františka Charvátová zaopatření nepotřebovala a dokázala si vydělat víc než dost na to, aby se svými dvěma dětmi (Hildegarda měla ještě bratra) koupila byt v centru Brna a mohla si žít na vysoké noze.
Svatba s kapitánem Hanikou
V roce 1921 se devatenáctiletá Hildegarda provdala za důstojníka Československé armády, Karla kapitána Haniku. Samotná svatba se pravděpodobně uskutečnila z opravdové lásky. To však samo o sobě nestačilo. Oba manželé měli totiž o životě zcela protichůdné představy. Bývalý legionář Karel Hanika toužil po zkušenostech z první světové války po skromném a klidném životě. Hildegarda byla oproti tomu zvyklá na velmi nákladný životní styl a prakticky neustálou zábavu. Kromě toho, že Karel Hanika nesdílel zálibu své manželky v bujarých večírcích, nedokázal jí je ani financovat.
Hildegarda neustále udržovala blízký vztah se svou matkou. Ta nejprve nabádala svoji dceru k rozvodu, což však Hanika nechtěl připustit. Na řadu proto přišel záložní plán. Obě ženy začaly přemlouvat bratrance Hildegardy k tomu, aby Haniku zastřelil. Barvitě mu líčily, jak jeho sestřenice trpí v životě s násilnickým a krutým kapitánem Hanikou. Pravda to samozřejmě nebyla, Hildin bratranec Jan Veselý nakonec v létě 1923 svolil.
Veselý Haniku vylákal ven a tam jej zezadu zastřelil. Celá akce však byla provedena poměrně amatérsky a policie velmi brzy zadržela jak Jana Veselého, tak Hildegardu a její matku. Vlastní vyšetřování se neslo v podobném duchu jako samotná vražda. Všichni tři obvinění často měnili výpovědi a pokoušeli se svalit vinu jeden na druhého. Soud nakonec rozhodl následovně: Hildegarda byla odsouzena k trestu smrti, její matka k dvaceti letům vězení a Jan Veselý ke třem letům vězení. Z dnešního pohledu se jedná o poměrně zajímavý rozsudek, neboť ten, který skutečně zmáčkl spoušť, vyvázl s relativně nízkým trestem. Za hlavní viníky a vražedkyně v pravém smyslu byly označeny obě ženy. Hildegarda Haniková byla vražedkyní i přesto, že ona sama svého manžela ze světa nesprovodila.
Prezident Masaryk byl známým odpůrcem trestu smrti a naprosté většině lidí odsouzených k nejvyššímu trestu změnil trest na doživotí. Zmírnění trestu se dočkala i Hildegarda Haniková. V jejím případě však do hry vstoupil ještě jeden faktor.
Veřejné mínění a Hildegarda jako miláček davu
Stejně jako dnes, i za první republiky byli lidé fascinováni zprávami o zločinech, a o vraždách především. Soud byl tehdejšími novinami pokrýván od samého počátku. V prvních chvílích byla Hildegarda doslova nenáviděna a společnost jednoznačně žádala trest smrti. S tím, jak soud pokračoval a novináři se začali rozepisovat o její kráse či utrápených pohledech, veřejné mínění se začínalo měnit. Velkou roli sehrál i fakt, že v průběhu soudu vyšlo najevo Hildino těhotenství. Nebylo jasné, kdo je otcem a novináři proto zapojili svoji fantazii. S Hildy se postupně stávala téměř hrdinka a světice.
Prezidentu Masarykovi začaly chodit dopisy požadující milost a našli se i lidé, kteří nabízeli, že se nechají popravit místo Hildy. Naopak, veřejnost se obrátila proti Janu Veselému a dav před budovou brněnského soudu požadoval zpřísnění jeho trestu. Tresty skutečně revidovány byly. Janu Veselému byl trest zpřísněn na šest let vězení a Hildegardě byl prezidentem trest zmírněn na patnáct let vězení. To si měla odpykat ve věznici v Praze Řepích. V roce 1927 však zemřela na tuberkulózu.
Všemocná média
Za první republiky sedělo ve vězeních po celé zemi mnoho žen, které si objednaly vraždu svého manžela. Mnohé z nich k tomu měly nepochybně i důvody mnohem pochopitelnější než Haniková. A přesto o nich veřejnost nevěděla vůbec nic, natož aby s nimi sympatizovala. To, jak je možné skrze média veřejnost zmanipulovat, se do dneška nikterak nezměnilo. I dnes se z vrahů, zločinů a diktátorů stávají hrdinové a jsou veřejností podporováni. Stejně jako tomu bylo v případě Hildegardy Hanikové.
Zdroje informací: https://zoom.iprima.cz/historie/krasna-hilda-prvni-republika
