Článek
Vražda u Křtin
Hrůzný nález učinil jistý František Pernica, který jel na voze se svou matkou. Zahlédli další vůz ve srázu u silnice a když se jej vydali prozkoumat, Pernica poznal v jednom z mrtvých mužů svého strýce Josefa Němce. Mrtvá byla též Němcova manželka Amálie a další manželský pár, Josef a Josefa Hrazdírovi.
Nejprve se zdálo, že šlo o nehodu, přivolaný lékař ale beze vší pochybnosti prokázal, že šlo o vraždu. Podle všeho byli všechny oběti zavražděny ve spánku. Fakt, že všichni čtyři na voze spali, nebyl nikterak neobvyklý, neboť koně byli zvyklí chodit po paměti. Díky tomu nešlo vyloučit, že vraždu spáchal jediný člověk.
Zavraždění byli okradeni, mimo jiné o 700 korun, které vyzvedávali v bance svým známým. Četníci určili, že vrah nebo vrazi čekali na vůz v poli. To by znamenalo, že šli najisto. Je třeba zmínit, že zmíněných 700 korun byly v té době opravdu velké peníze a šlo o průměrnou mzdu za téměř dva roky.
Vyšetřování zločinu
Vyšetřovatelé sledovali zpočátku několik stop. V prvé řadě prověřovali anonymní udání na jisté manžele Sedlákovy. To se však zjevně nezakládalo na pravdě. Svoji pozornost poté zaměřili také na čtyřčlennou skupinu potulných komediantů a opičářů původem z Balkánu. Ani u nich však nebyl nalezen jediný důkaz. Fakt, že nešlo o náhodnou vraždu navíc naznačoval, že vraždil skutečně někdo z místních obyvatel.
Pozornost se brzy stočila k rodině Vajckornů: otce, matku a jejich syna, kterému bylo 22 let. Proti nim svědčilo několik svědectví o tom, že se v oblasti pohybovali i to, že rodina měla opravdu špatnou pověst. Šlo o alkoholiky a otec již byl mnohokrát trestaný. Při prohlídce byla u nich na dvorku nalezena pečlivě omytá sekyra a Vajckornová měla na šatech krev.
V roce 1907 bylo však maximem odlišení lidské krve od zvířecí, známé nebyly ani krevní skupiny. Vysvětlení je proto celá řada. Vajckornová tvrdila, že krev je její a na šaty se jí dostala poté, co ji manžel zfackoval. To, že mezi nimi docházelo k fyzickým potyčkám, sousedé koneckonců potvrdili. Při prohlídce byla též nalezena ohořelá vkladní knížka, avšak nebylo možné identifikovat komu patřila. V domě bylo též nalezeno 700 korun.
Nemálo pochybností
Zdálo by se, že minimálně toto jasně ukazuje na vrahy. Má to však háček. V dnešní době nepředstavitelné, aby se domovní prohlídky účastnili civilisté z řad sousedů a dalších obyvatel vesnice. Přesně tak tomu však v tomto případě bylo. A kdo našel balíček se 700 korunami? Shodou okolností ten samý člověk, který na Vajckornovy upozornil četníky jako první. Jak se později ukázalo, i svědectví o jejich přítomnosti nedaleko místa činu byla značně nepřesná a odkazovala na jiný den.
V dnešní době by bylo samozřejmě možné provést analýzy krve na oblečení podezřelých, s důkazy, které měl tehdejší soud k dispozici, by ale dnes Vajckornovi nikdo odsoudit nemohl. Soud byl takzvaně porotní, o vině či nevině tak rozhodovali i mnozí místní obyvatelé, kteří oběti znali. Vajckornovi měli lidé zaškatulkované jako zločince a tehdejší tisk navíc několik měsíců mluvil o podezřelých jako o jasných pachatelích.
Ze záznamu je patrné, že soudce nadržoval obhajobě a žalobci u něj procházely i jasné lži. Soud všechny tři podezřelé odsoudil k smrti, císař František Josef I. následně změnil trest na doživotí. V následujících letech, tedy již ve vězení obvinila Vajckornová z vraždy svého muže, nezávisle na ní i její syn. V těchto případech se však mohlo jednat o snahu dosáhnout zmírnění vlastního trestu.
Syn manželů Vajckornových zemřel ve vězení na tuberkulózu v roce 1911, jeho matka zemřela v roce 1916 a otec Jan Vajckorn podle vězeňských záznamů v roce 1920. Dnes již jen těžko zjistíme, zda právě oni tři na silnici nedaleko Křtin zmařili čtyři lidské životy, anebo se jednalo o dílo někoho úplně jiného. Výsledek soudu nám na to příliš jednoznačně neodpovídá.
Zdroje informací: https://www.plch.info/files/download/d-133-_Zprav26-Vajckorni.pdf.html
