Článek
Kdo byl Michail Gorbačov
Michail Gorbačov se narodil v roce 1931 a v mládí si prožil hladomor způsobený Stalinovou tragickou zemědělskou politikou, stejně jako tzv. Velký teror nebo druhou světovou válku, kterou vnímal především jako syn otce zraněného v bojích na Slovensku.
Jako jednadvacetiletý vstoupil v roce 1952 Michail Gorbačov do komunistické strany a již v roce 1971 členem Ústředního výboru KSSS. To svědčí o tom, že byl schopný, stejně jako tvrdý a bez skrupulí. Bez toho se politická kariéra v Sovětském svazu dělat opravdu nedala.
V sedmdesátých letech dostával často příležitost jako vedoucí sovětských delegací v zahraničí a Gorbačov tak dostával příležitost poznávat i některé vysoké západní politiky. V té době už bylo také jasné, že sovětská ekonomika se dostává do problémů, které měly nesmírně hluboké kořeny a nebylo možné je řešit jen kosmetickými zásahy.
Když se v roce 1985 stal Gorbačov generálním tajemníkem ÚV KSSS, dosahovaly tyto problémy vrcholu. Pro jejich řešení vytvořil dva programy známé jako perestrojka a glasnosť. Šlo o soubor reforem, které do jisté míry uvolňovaly poměry v ekonomice i ve společnosti, a dokonce i v politice. V roce 1987 se potom chystal na návštěvu Prahy…
Gorbačov v Praze
Gorbačovova návštěva Prahy probíhala téměř dvě desetiletí po sovětské invazi v roce 1968 a byla pozorně sledována domácími i zahraničními pozorovateli. Proč právě návštěva Prahy? Šlo o to, že českoslovenští komunisté patřili za normalizace v rámci východního bloku k těm nejkonzervativnějšíma de-facto navazovali na padesátá léta.
V Československu vzbuzovala návštěva rozdílná očekávání. Zatímco politická opozice viděla v Gorbačovově návštěvě záblesk naděje, komunisté se jí děsili. Gorbačovova přítomnost nadchla mnoho reformně smýšlejících občanů a intelektuálů, kteří v něm viděli potenciálního osvoboditele od ideologické strnulosti, jež zemi ovládala téměř dvě desetiletí.
Ze stejného důvodu se ale komunisté báli. Na veřejnosti Gorbačovově rétorice tleskali, ale v zákulisí se bránili myšlence zopakovat doma perestrojku nebo glasnosť. Opatrný postoj režimu odrážel hluboké obavy, že jakákoli liberalizace by mohla znovu vyvolat něco podobného jako rok 1968.
Během svých projevů a při setkáních s československými představiteli zdůrazňoval Gorbačov potřebu ekonomických reforem, technologické modernizace a intenzivnějšího politického dialogu.
Zdržel se však veřejné kritiky Husákova režimu nebo přímého naléhání na provádění svých reforem v Československu. Stejně tak se ti, kteří jeho návštěvu vyhlíželi s optimismem, nedočkali ani náznaku omluvy za invazi v roce 1968. Z tohoto pohledu tedy přišlo zklamání. Co se komunistů týká, v soukromých rozhovorech Gorbačov je podle všeho vybízel k větší otevřenosti a varoval, že odpor ke změnám by Československo dostal do izolace. Údajně také vyjádřil nespokojenost s rozsahem cenzury a nedostatkem veřejné diskuse v zemi.
V první chvíli se tak obavy našich komunistů potvrdily, realita ale byla taková, že Husákovo a Jakešovo vedení pokračovalo v nastaveném kurzu a Gorbačov na to prakticky nijak nereagoval. Netrvalo ale dlouho a ledy se pohnuly samy od sebe. Cesty Československa a Sovětského svazu se rozešly.
