Článek
Rok 1784: povodeň způsobená sopkou
V létě roku 1783 vybuchla na Islandu sopka jménem Laki. Do ovzduší po několik měsíců chrlila milióny a milióny tun plynů a prachových částic. Došlo tak k dočasnému ochlazení v oblasti celé Evropy a následující zima byla extrémně krutá. Vytvořily se tak velké vrstvy sněhu a ledu. Když se na jaře prudce oteplilo a přidal se navíc vydatný déšť, řeky po celé Evropě začaly rychle zvedat své hladiny.
V Čechách začaly povodně v Plzni a poté následovala města na Vltavě, České Budějovice, Strakonice a také Praha. První povodňová vlna dorazila do Prahy 28. února 1784 velmi nečekaně. Těsně předtím totiž hladina Vltavy na chvíli klesla. Okamžitě došlo k zatopení celkem 114 pražských ulic a téměř osmi stovek domů. Ledové kry unášené rozvodněnou řekou těžce poškodily dva pilíře Karlova mostu. Z něj se do řeky zřítila i socha svatého Václava s anděly, která byla nalezena až o 220 let později v roce 2004.
Rok 1890 a zřícený Karlův most
V roce 1890, tedy 106 let po povodni z roku 1784, přišla do Prahy další velká voda. Její příčinou byla opět kombinace tajícího sněhu v jarním období a extrémně deštivého léta. V Jižních Čechách díky tomu došlo k rozvodnění mnoha přítoků Vltavy a Vltava samotná se tím stala doslova ničivou.
Palackého most při povodní 1890
Předzvěstí pražské katastrofy bylo opět zaplavení Českých Budějovic a Strakonic. Dne 3. září 1890 vzbudila ve dvě hodiny ráno Pražany palba z děl na Vyšehradě. Jednalo se o varování před přicházející povodní. Povodeň je spojena se dvěma konkrétními katastrofami. V září 1890 postavila armáda v Praze v rámci svého cvičení pontonový most. Bylo jej samozřejmě potřeba co nejrychleji rozebrat. V době, kdy jej vojáci demontovali, ale do pontonového mostu narazily dva velké utržené vory, které připluly od Palackého mostu. Z 26 vojáků, kteří se v té chvíli na mostě nacházeli, jich přežilo jen šest.
Velká voda s sebou samozřejmě nesla i další klády a další materiál v obrovském množství. Tato masa narazila do Karlova mostu a poničila jej natolik, že se jeho část zřítila. Není bez zajímavosti, že se tehdejší záchranáři potýkali prakticky se stejnými problémy jako ti dnešní. V záznamech se to jen hemží případy lidí, kteří odmítali opustit své domovy i „čumilů“, kteří bez ohledu na rizika chtěli vidět povodeň na vlastní oči a záchranářům tak značně komplikovali situaci.
Další velké novodobé povodně
Za zmínku stojí také povodeň z března 1940. Tato válečná povodeň byla způsobená prudkým oteplením v době, kdy byla Vltava překryta metrovou vrstvou ledu. V roce 1954 přišla zase letní povodeň, její následky nebyly tak vážné, protože velkou část vody zachytila dokončovaná nádrž Slapy. Protože v té době nebyla ještě plně napuštěná, mohla pojmout ohromné množství vody.
Výčet historických pražských povodní mohl být samozřejmě mnohem delší. První, o které víme, popsal již kronikář Kosmas. Zřícení Juditina mostu v roce 1342 bylo zase impulsem, který císaře Karla vedl ke stavbě nového kamenného mostu přes Vltavu. V roce 1432 zase velká voda poničila Karlův most natolik, že jeho oprava trvala plných 70 let.
