Článek
Anna Holá a zločin ze zoufalství
Velmi smutným faktem je, že jedním z nejčastějších zločinů páchaným ženami byla vražda vlastního dítěte. Ještě smutnější je fakt, že k ní často nedocházelo z jakéhosi sadismu, nýbrž ze zoufalství. Takový je i případ Anny Holé z Drahlína na Příbramsku. Holá pracovala jako služebná a všichni její zaměstnavatelé se o ní vyjadřovali jako o slušné, pracovité a zbožné ženě.
Zvrat v jejím životě však nastal, když se seznámila s uherským dráteníkem Mikulášem Kováčem. Z jejich vztahu se narodilo dítě. Kováč byl však alkoholik, o Holou ani dítě se nestaral. Jedinou možností Anny Holé byla žebrota. Na začátku dubna 1878 se však situace dostala do takového stavu, že Anna Holá kolabovala hlady. Na několik dní ji k sobě vzala jistá Barbora Vršecká.
Po třech dnech však Vršecká Holé naznačila, že musí odejít. Ta proto vzala svojí třičtvrtěroční dceru a odešla do stodoly. Tam vzala kosu a dítěti uřízla hlavu. Následně utekla do lesa, kde se údajně chtěla oběsit, místní lidé jí však našli ve křoví a předali úřadům. Anna Holá byla odsouzena k trestu smrti oběšením.
Antonie Chvatlíková
Případ 29leté Antonie Chvatlíkové sice také vycházel z její neutěšené situace, vraždu samotnou však nelze označit přímo za zločin ze zoufalství, nýbrž za chladnokrevnou vypočítavost. Její situace nebyla jistě záviděníhodná. Její manžel byl na útěku před zákonem a ona zůstala sama se třemi dětmi, z nichž nejmladšímu byly dva roky.
Žena přišla o bydlení a neměla kam jít. Pět týdnů bydleli pod stromem a když se ochladilo, přesunuli se do jakéhosi rozestavěného domu. Bylo ale zřejmé, že jde jen o dočasné řešení. Chvatlíková proto došla k závěru, že větší šanci na sehnání bydlení bude mít v případě, že se nejmladšího dítěte zbaví. Sama na to však neměla odvahu a pod pohrůžkou násilí donutila svoji dceru, aby svého dvouletého bratra utopila sama. Její desetiletá dcera se vzpouzela, matka jí však k činu nakonec dohnala.
Vše chtěla nafingovat jako nehodu, její dcera se však k vraždě přiznala a Antonie Chvatlíková byla oběšena poté, co se jí ve vězení narodilo čtvrté dítě.
Anna Vršecká
V obci Solenice nedaleko Příbrami žil a pracoval nádeník jménem Mathias Vršecký. Ten jednoho dne zemřel a zanechal za sebou ženu Annu Vršeckou. Vršecký nebyl v žádném případě starý člověk, ale umírají i mladí a v roce 1864 se žádné automatické pitvy rozhodně neprováděly.
Na konci března však dostal okresní soud v Příbrami anonymní dopis, v němž bylo uvedeno, že Vršecký byl otráven svojí manželkou. Soud proto rozhodl o exhumaci těla a lékaři skutečně objevili stopy po jedu. Tehdejší vyšetřovatelé udeřili na Vršeckou, které se v obci přezdívalo „Parádnice“. Ta se pod tlakem brzy přiznala k otravě manžela a s pomocí sousedů bylo možné sestavit celý sled událostí. Vršecká měla milenecký poměr a potřebovala se manžela zbavit.
Od svého milence si Vršecká sehnala jed a nasypala jej manželovi do polévky. Ten si jakéhosi bílého prášku všiml, Vršecká jej však uklidnila s tím, že jí do polévky spadlo trochu vápna. Vršecký začal mít velmi brzy zažívací potíže. Jeho manželka jej uložila do postele a čekala až zemře. K tomu skutečně došlo, ještě předtím však Vršecký mluvil se svým sousedem a přiznal se mu, že má podezření, že jej manželka otrávila. Pravděpodobně odtud pocházel anonymní dopis. Také Anna Vršecká skončila na šibenici.
Barbora Sipková
Případ Barbory Sipkové není nijak zvlášť zajímavý svým provedením nebo vztahem mezi vražedkyní a obětí. Nejzajímavější je na něm totiž výše trestu. Dne 31.května 1873 pracovala Barbora Sipková s jistou Antonií Hruškovou na poli. Hrušková byla nádenicí Barbory Sipkové. Ženy společně okopávaly řepu, v určité chvíli ale Hrušková přestala pracovat a odmítala pokračovat. Sipková ji proto udeřila motyčkou a Hruškovou zabila. Trest pro Barboru Sipkovou zněl: pět měsíců vězení.
