Článek
Požární ochrana v době Marie Terezie
V polovině 18. století byla na našem území situace v oblasti požární ochrany dosti neutěšená. Je třeba si uvědomit, že tehdejší stavby byly většinou ze dřeva a s došky na střeše. Ve vesnicích byly přitom domy natlačeny většinou jeden na druhém a co bylo ještě horší, komín byl prakticky neznámé slovo. Namísto komína byla klasikou prostá díra ve střeše. Pokud už v domě byl, šlo o komín dřevěný a hlínou vymazaný. Není tedy těžké si představit, že takovéto uspořádání vzniku požárů přímo nahrávalo.
Ne snad, že by v této době pravidla pro požární ochranu neexistovala, právě naopak. Každý, kdo zpozoroval požár musel začít křičet a zburcovat ostatní. Pokud by tak neučinil, hrozil by mu dokonce trest smrti, stejně jako za žhářství. Všichni potom měli povinnost hasit i s „veškerou svojí čeledí“. Přidáme ještě zmínku o povinnosti rychtářů kontrolovat zmíněné komíny a ohniště. Hezké ale zoufale nedostatečné. Požáry byly v té době až příliš časté a působily obrovské škody. Marii Terezii bylo jasné, že nastal čas posunout se dál.
Ohňový patent
Tzv. ohňový patent z roku 1751 představoval soubor nových pravidel, které si kladly za cíl zlepšit situaci. V první řadě začaly být komíny povinné s tím, že postupně se mělo přecházet na ty zděné. A převažovat měly začít i zděné stavby. Další významnou změnou bylo nařízení o tom, že chlebové pece měly být stavěny po stranách stavení. Zaveden byl také zákaz používání lojových svítidel mimo hlavní světnice a také svatojánských ohňů, tedy předchůdců dnešní pyrotechniky. Požáry mělo eliminovat i stavění staveb s dobrým přístupem k vodě.
U toho to ale nekončilo. V každé vesnici muselo být možno oznamovat požár zvoněním. Všude se tak začaly budovat zvoničky. A když už k požáru došlo, začala platit povinnost strhnout okolní stavby proto, aby bylo zabráněno požáru v šíření.
Všechny tyto změny hrály velmi významnou roli ve snížení počtu požárů, a i když nikdo nespočítá kolik životů a jaký majetek zachránily, zcela jistě to bylo opravdu hodně.
