Článek
Hlavní rozdíl mezi východními a západními paravýsadky
Rozdílů mezi výsadky vysílanými ze západu a z východu bychom našli celou řadu. Tím nejvýznamnějším je ale fakt, že zatímco v Londýně byly organizovány jediným centrem, konkrétně Zvláštní skupinou D, v Moskvě to fungovalo jinak. Tam parašutisty vysílalo nad bývalé Československo hned několik různých center.
Po napadení Sovětského svazu Německem v červnu 1941 se Moskva stala jedním z center protinacistického odboje. Čechoslováci, kteří se do SSSR dostali buď hned po okupaci republiky nebo později během války, začali být proto využíváni ke zpravodajským, organizačním a sabotážním operacím jak v Protektorátu Čechy a Morava, tak i na Slovensku.
Jenomže v Sovětském svazu nebyly tyto akce pouze věcí exilových zástupců Československa jako takového, ale především sovětských bezpečnostních a vojenských struktur, tedy NKVD a později GRU. K tomu si připočtěme akce Komunistické internacionály, Kominterny či Komunistické strany Československa. Již z tohoto výčtu je patrné, že cíle nebyly vždy čistě vojenské. Východní výsadky ve skutečnosti od samého počátky z velké části připravovaly půdu pro poválečné ovládnutí Československa komunisty. Na konci války šlo dokonce přímo o zajišťování osob, kteří byli pro Moskvu nepohodlní, často bývalých bělogvardějců. Parašutisté také zakládali revoluční národní výbory.
Stejně tak tato situace vedla k tomu, že dodnes není přesně zmapován ani počet výsadků ze Sovětského svazu. A je dost dobře možné, že nikdy nebudeme historii východních výsadků znát opravdu dobře.
Výsadková skupina Jan Hus provedla útok na německý vlak.
Výcvik výsadkářů
I v oblasti výcviku bylo mezi Londýnem a Moskvou rozdílů více než dost. Drsné kurzy západních parašutistů ve Skotsku jsou všeobecně známé. V Sovětském svazu stejně tvrdým výcvikem procházeli budoucí parašutisté vysílaní Československou vojenskou misí. Mnozí jiní, především ti, které posílala KSČ, ale nic takového neabsolvovali a jsou známy i případy, kdy byl princip padáku výsadkářům jen slovně popsán. Co se ostatního výcviku týká, to se omezilo na politické školení. A pak už rovnou do akce…
Výsadkové operace jsou riskantní vždycky. U těch východních byl ale počet zranění nebo úmrtí způsobených nedostatečným výcvikem poměrně běžnou věcí.
Provádění výsadků
Velmi důležitým rozdílem bylo i to, že za západu přilétaly výsadky složené vždy jen s Čechoslováků. Z východu byla ale vysílány i smíšené výsadky československo-sovětské nebo dokonce mnohonárodnostní. Parašutisté byli také často vysazováni záměrně daleko od místa nasazení, naopak britská taktika byla vysazovat výsadkáře co nejblíže jejich finální destinace. Ne vždy se to povedlo a pro parašutisty byl problém najít místo určení, to platilo jak pro západní, tak východní parašutisty.
Rozmanité osudy
Mezi výsadkáři z východu se samozřejmě našli skvělí vlastenci, kteří chtěli bojovat za Československo. Stejně tak zde ale byli takoví, kteří byli věrní především komunistické ideologii a Sovětskému svazu. Mezi takové patřil například Miroslav Pich-Tůma, člen výsadku „Jan Hus“. Ten byl sice podezřelý z kolaborace s gestapem, oficiálně ale nic takového doloženo není. Jisté nicméně je, že po válce pracoval pro StB a při výsleších mučil zadržené. Jednoho z nich dokonce přímo zabil. Mimochodem, tento muž byl v den, kdy zemřel Jan Masaryk v Černínském paláci. Proč? To nikdo neví, žádné přirozené vysvětlení neexistuje.
Ferdinand Čihánek se gestapu přímo přihlásil a až do konce války nepříteli aktivně pomáhal. Poté utekl z Československa a sloužil v Cizinecké legii. Za kolaboraci nebyl nikdy potrestán.
Závěr
Co říct závěrem? Výsadkáři mířili na okupovaná území nejen z Velké Británie (resp. později z Itálie), ale také ze Sovětského svazu. Cíle, provádění i taktika těchto operací byla diametrálně odlišná od těch západních. Důležité je, že mnohdy šlo o výsadky s cílem připravovat převzetí moci komunisty. To byl hlavní rozdíl, který nijak neumenšuje hrdinství těch, kteří přicházeli s upřímnou snahou osvobodit Československo.
Zdroje informací:
