Článek
Co se vlastně stalo?
Začneme krátkou rekapitulací toho, co vlastně v posledních dnech rozvířilo mediální prostor. Prezident Petr Pavel se v debatě vyjádřil v tom smyslu, že budoucnost Evropy tkví ve federalizaci. To spustilo řadu reakcí, což je v zásadě v pořádku. V debatě se objevil ale i argument, že TGM by tohle nikdy nedopustil. Ten, kdo tento argument používá, zjevně o osobě první československého prezidenta příliš mnoho neví.
Masaryk totiž patří k plejádě osobností z nejrůznějších historických epoch, které lze bez problémů zařadit mezi propagátory maximálně sjednocené Evropy. Jinak o sjednocené Evropě samozřejmě uvažoval svatý Vojtěch a jinak Jiří z Poděbrad, i jejich vize ale spočívala ve sjednocení Evropy. Pokud pak mluvíme v novodobém kontextu přímo o eurofederalismu, pak bude pro někoho možná překvapivé, že autorem následujícího výroku z roku 1946 je Winston Churchill:
„We must build a kind of United States of Europe“ tedy „Musíme vybudovat něco jako Spojené státy evropské“
Winston Churchill? Petr Pavel je zdá se v dobré společnosti. Zvláště, když k Churchillovi přidáme Tomáše Garrigue Masaryka. Jak to s jeho vztahem k Evropě vlastně bylo?
Prezident Petr Pavel zmínil federalizaci Evropy. O té uvažoval už prezident Masaryk.
Masaryk a Panevropa
Je na místě začít Masarykovým vnímáním Rakouska-Uherska v době, kdy působil jako profesor a poslanec říšské rady. Masaryk souzněl s Palackým a chápal monarchii jako společenství menších národů, kterým umožňovala přežít ambice okolních velmocí. Proměna jeho postoje spočívala právě v tom, že monarchie přestala tuto roli plnit. Najednou se začala prosazovat především německo-rakouská identita na úkor těch ostatních. A v tu chvíli se z dobré „federace“ stala špatná.
Jinými slovy, Masaryk neměl problém s federací jako takovou, uvědomoval si ale, že není samospásná. To je jistě logické. Mimochodem, nástupnické Československo také nebylo národním státem, nýbrž státem mnohonárodnostním. Na to dnes někdy zapomínáme.
O jeho vizi budoucnosti potom vypovídá to, co napsal v roce 1923:
„Věřím, že se vyvíjejí spojené státy Evropy. Tato nová Evropa vyvine se povlovně a po částech… Pro počátek budou vznikat tu i tam intimnější dohody jednotlivých národů.“
Z toho opět plyne to samé, myšlence evropské federace byl nakloněn. Podporoval i tzv. panevropské hnutí, které si přímo vytklo za cíl usilovat o evropské sjednocení. Zajímavostí je, že vzniklo u nás a jeho program definoval hrabě Richard Coudenhove-Kalergi, který měl československé občanství, při svém pobytu na Domažlicku. O tomto hnutí Masaryk prohlásil následující:
„Jsem pro to, aby se plánům Panevropy dalo co možná nejvíce povzbuzení, jdou správným směrem…“
Zásadní je, že evropská integrace byla pro Masaryka fundamentálním předpokladem existence menších národů jako bylo Československo. V opačném případě totiž podle něj velké státy vždy nakonec přistoupí k politice „pěstního práva“, kterému se menší národy prakticky nemohou bránit.
Aby bylo jasno, Masaryk nebyl příznivcem okamžitého evropského sjednocení, v tomto ohledu byl opatrný. V tom ale spočívá to hlavní poselství Masarykova vztahu ke sjednocování Evropy a její federalizaci. Když se mluví o evropské federaci, je třeba o ní přemýšlet, uvažovat o tom, co vlastně toho slovo znamená. Prezident Pavel to nepochybně dělá, reakce na jeho projev ale ukazují, že pro mnoho lidí jde jen a pouze o slovo jako takové, bez toho, aby uvažovali o jeho skutečné podstatě. Soustřeďme se na to, co je podstatné, ne na slovo samotné. Mohlo by se totiž jinak stát, že bychom museli odmítnout i Masaryka, který v roce 1933 prohlásil následující:
„Pořádek našeho mnohotvárného světa bude vždy možný jen na federalistickém základě.“
