Článek
Plivání na podlahu se zakazuje
„…pliváte na zem, jako byste byl v elektrice, ve vlaku nebo někde ve veřejné místnosti. Pořád jsem se divil, proč tam všude visejí cedulky, že plivat na zem se zakazuje, a teď vidím, že je to kvůli vám. Voni vás asi všude musejí moc dobře znát.“
Těmito slovy Švejk napomenul návštěvníka domácnosti feldkuráta Katze, který se domáhal vratky dluhu, a přitom si odplivl na podlahu. Je to sice z dnešního pohledu poněkud zvláštní téma, ale plivání bylo v minulosti velmi důležité. Jak to tedy vlastně bylo?
Historie plivátka
Takzvané plivátko se podle všeho poprvé objevilo v 17. století v Číně, odkud se přes arabské země dostalo v 19. století i k nám. Původní účel plivátka souvisel se žvýkáním tabáku, tedy činností, které se pánové v minulosti věnovali poměrně často.
Žvýkací tabák samozřejmě vyvolával nadměrnou produkci slin, které nebylo radno polykat, a tak bylo nutné je někam „odložit“. A protože šlo o masovou kratochvíli, tomu také odpovídala četnost plivátek. Plivátka se postupně objevovala v podstatě všude, viděli byste je v hospodách a kavárnách, na úřadech, v bankách, v kupé vlaků ale i v domácnostech. A co víc, přítomnost plivátek dokonce nařizovaly vyhlášky.
Plivátka u nás přetrvala až do první republiky. I v této době bylo plivání stále tématem a bylo tak možné nacházet třeba vyhlášky v podobném znění jako tato:
„…zvláště zakázáno jest plivati na podlahy. V případě nutné potřeby ať užije se připraveného plivátka, a není-li ho, tedy kapesníku…,“
A protože třeba některé prvorepublikové železniční vagony sloužily až do 50. či dokonce 60. let, stále bylo možné se s plivátky ve vlaku setkávat, byť už je nikdo nepoužíval.
Švejk přináší plivátko:
Plivátko jako prevence epidemie
Historie plivátka ale není jen o úlevě při žvýkání tabáku. Ve skutečnosti měla plivátka i mnohem významnější funkci. Když v druhé polovině 19. století věda poznala původce tuberkulózy, tedy jednoho z nejobávanějších onemocnění té doby, lidem došlo, že plivání na podlahu tuto nemoc pomáhá šířit. A plivání na podlahu bylo do té doby naprosto běžné.
Byla to právě plivátka s vodou nebo dezinfekcí, která měla šíření tuberkulózy když ne zastavit, tak alespoň omezit. Na přelomu 19. a 20. století jste se tak mohli setkat se slogany jako např.: „Neplivejte na podlahu, šíříte souchotiny!“
Dnes už jsou veřejná plivátka jen bizarním reliktem minulosti, žvýkací tabák nahradily cigarety a navíc se změnily obecné hygienické návyky. Přesto se i dnes v některých specifických situacích plivátka používají, třeba při degustaci vína nebo u zubaře.
