Článek
Co bylo „Konto Míša“?
Pokud se mohou Češi něčím pyšnit, pak je to ochota pomáhat v nejrůznějších sbírkách a nadacích. I z poslední doby máme příkladů více než dost. Počátek tohoto bohulibého zvyku lze potom vysledovat do samotného počátku devadesátých let. Pamětníci si jistě pamatují na sbírku s názvem Konto Míša. Jako by se do ní propsal duch tehdy ještě dobíhající sametové revoluce.
Na celý fenomén Konta Míša mohou být Češi a Slováci právem hrdí. Pojďme si tedy zopakovat její historii. V malém rozporu s tím, co je uvedeno výše, tedy že vše začalo po sametové revoluci, se musíme na začátek ponořit do minulosti o něco málo vzdálenější. A nezačneme v tehdejším Československu, ale odcestujeme do Švédska.
Nadace Charty 77
Na konci roku 1978 byla ve Švédsku založena tzv. Nadace Charty 77. Za jejím vznikem stál švédský jaderný fyzik českého původu František Janouch. Ten musel z politických důvodů opustit Československo, a to jej dokonce zbavilo občanství. Odešel do Švédska, kde se dál věnoval vědě, ale také tam založil Nadaci Charty 77.
Hlavním smyslem této nadace bylo podporovat signatáře Charty 77, kteří byli v Československu pronásledováni. Po sametové revoluci se Nadace přestěhovala do Prahy a jak uvidíme, začala se věnovat novým tématům.
Krutý osud desetiletého Míši
Ještě několik měsíců před listopadovou revolucí se život rodiny desetiletého Michala z města Martina obrátil naruby. Do té doby zdravého kluka postihlo krvácení do mozku a v jeho důsledku částečně ochrnul na levou část těla. A co hůře, krvácení se mohlo opakovat, tentokrát již pravděpodobně s fatálními následky.
Řešení existovalo a mělo podobu tzv. Leksellova gama nože, ve skutečnosti robustního sofistikovaného přístroje, který využívá gama záření pro vysoce přesné a neinvazivní ošetření částí mozku. V západní Evropě již několik takových přístrojů bylo, v socialistickém zdravotnictví něco takového samozřejmě nepřipadalo v úvahu.
Případný zákrok v kapitalistické cizině by musel zařídit stát, který se k tomu ovšem z politických a asi i finančních důvodů neměl. Situace se tak zdála neřešitelná. Naštěstí ale přišla sametová revoluce a možnosti se značně rozšířily.
Konto Míša
Případ malého Michala se podařilo zmedializovat a zmíněná švédská Nadace Charty 77 vytvořila Konto Míša. To potom svým jménem zaštítila tehdejší první dáma Olga Havlová. Lidé z celého Československa přispívali většími či menšími částkami a doufali, že se vybere dost peněz na to, aby Míša mohl absolvovat zákrok ve Stockholmu, kde byl gama nůž k dispozici. Mimochodem, šlo o 790 000 Kčs, tedy částku odpovídající tehdy většímu rodinnému domu.
Sbírka, v Československu první svého druhu, měla obrovský úspěch a přispíval opravdu každý. Od malých dětí, které věnovali své kapesné, až po seniory či dokonce ty, kteří byli sami nevyléčitelně nemocní. Peníze se podařilo rychle sehnat a Míša mohl odcestovat do Švédska, kde zákrok úspěšně absolvoval.
Úspěch sbírky byl ale tak velký a množství peněz dalece překonalo potřebnou částku, že se Nadace Charty 77 rozhodla, že v ní bude pokračovat a vyhlásila nový cíl: pořízení Leksellova gama nože pro Nemocnici na Homolce. I tento cíl se podařilo naplnit a v říjnu 1992 bylo nové pracoviště slavnostně otevřeno za přítomnosti prezidenta Václava Havla i malého Michala. Nadace Charty 77 nezanikla, funguje stále a organizuje např. známou sbírku „Konto bariéry“.
Michal zemřel v roce 2018 ve věku 40 let, neboť poškození mozku, které utrpěl, nikdy nemohlo být vyléčené zcela. Přesto mu ale sbírka prodloužila život téměř o 30 let a zachránila životy tisíců dalších pacientů, kteří přišli po něm. V neposlední řadě potom dokázala v lidech tehdejšího Československa probudit vlnu solidarity, která se už naštěstí nikdy nerozplynula, byť to někdy vypadá na první pohled jinak.
