Článek
Středověká Praha
Není třeba mluvit o nějakém obecném evropském středověku, klidně můžeme zůstat doma a mít na mysli města jako Praha (resp. pražské čtyřměstí) nebo Brno. Šlo o poměrně velká sídla (v době před vypuknutím husitských válek žilo v Praze asi 40 tisíc lidí), která ale byla doslova sevřena hradbami. Místa byla málo, a to i pro nakládání s odpadem.
Pod pojmem odpad máme na mysli kuchyňské zbytky, odpad produkovaný řezníky, koželuhy, sladovníky i dalšími řemeslníky. Už to samo o sobě muselo vytvářet především v letních měsících extrémní zápach. Ale to nebylo to nejhorší. Největší problém představovaly exkrementy, ty zvířecí i ty lidské.
Kam s biologickým odpadem
Začneme s poněkud nechutnou, leč důležitou statistikou. Město velikosti Prahy, tedy se zmíněným počtem 40 tisíc lidí, mohlo za rok vyprodukovat téměř 7500 tun exkrementů a k tomu až 30 tisíc kubíků moči.Tohle všechno platí pro město, kde neexistovala kanalizace, a které bylo namačkáno na poměrně malém prostoru ohraničeném hradbami.
Kam s tímto odpadem? Samozřejmě do Vltavy. Než se tam ovšem tento „materiál“ dostal, předcházela tomu poměrně dlouhá doba. Lidé vykonávali potřebu nejčastěji na dvorcích u svých malých domečků. Exkrementy končily také na ulicích nebo v odvodňovacích kanálech.
Pomalu se začaly prosazovat také jámy, jakési odpadní jímky. Nejen ale, že s jejich utěsněním to nebylo nijak valné a zápach se z nich linul extrémní, obsah samozřejmě prosakoval i do podloží. A protože nikoho zatím nenapadlo, že možná není ten úplně nejlepší nápad stavět studnu hned vedle takové obří jímky, epidemie tyfu a nejrůznějších střevních infekcí byly na denním pořádku.
Odpadní jímky se pravidelně vybíraly, to byla práce pro městkou chudinu, případně byla ukládána jako trest nějakým provinilcům. Pro dnešní archeology jsou ale takové odpadní jímky doslova studnicí pokladů. Lze z nich totiž odvodit třeba složení stravy ve středověku nebo strukturu nemocí a parazitů, kterými lidé tehdy trpěli. Tasemnice, hlístice, škrkavky, to vše bylo poměrně běžné. Nejrůznějších střepů a dalších předmětů denní potřeby se tam najde také dost. Mimochodem, v jímkách se hojně nachází mech. Proč právě mech? Toaletní papír zkrátka ještě vynalezen nebyl…
Zlepšení situace přicházelo jen pomalu, např, v roce 1407 bylo na Novém městě alespoň „zakázáno vylévání „nečistých hrnců“ z oken“. Opravdu zásadní zlepšení situace přišlo ale až v 18. a 19. století s nástupem kanalizačních systémů.
Na hradech, v klášterech i na venkově byla situace o poznání lepší, města ale trpěla opravdu hodně. Tak co, pořád vám přijde středověká Praha romantická?
