Článek
Kde se vzali kominíci?
Pokud máte za to, že kominík představuje jedno z nejstarších řemesel, protože lidé přece topili odjakživa, jste na omylu. V první řadě je třeba vzít v úvahu fakt, že komín je vymoženost, která se objevila až někdy ve 14. či 15. století. I potom se ale o čištění svých komínů starali lidé sami. Existovaly nepochybně i výjimky a některá velká města si pořídila zaměstnance, kteří měli na starosti právě tuto činnost. Kominictví jako řemeslo se ale teprve rodilo.
Netrvalo ovšem dlouho a lidé pochopili, že poctivé vymetání komínů je především otázkou bezpečnosti a začali být ochotní dávat peníze někomu, kdo vymete komín za ně. Baštou profesionálních komínků se stalo švýcarsko-italské pomezí na severu Lombardie a Piemontu. Řada z nich se právě odtud vydala do světa, a tak se v 16. století dostalo kominictví i do Čech. Renesanční stavby již s komíny většinou počítaly a o kominíky byl zájem.
Obraz čištění komínu z roku 1875.
Známým pražským kominíkem původem ze zahraničí byl jistý Tomáš Moniga, který měl po jistou dobu dokonce monopol na vymetání úplně všech pražských komínů. Zajímavý vztah ke kominíkům měl císař Rudolf II. Nejprve po kominících chtěl, aby mu nosili saze, které jeho alchymisté následně využívali ke svým pokusům. Poté jmenoval kominictví dědičným řemeslem.
Kominík jako strážný anděl měst
Kominictví se ukázalo být nesmírně potřebným řemeslem, neboť kominíci významným způsobem přispívali k vyšší bezpečnosti měst. Společně se staviteli domů pak komíny také budovali. Jejich práce byla náročná a samozřejmě také poměrně nebezpečná. Pády ze střech nebyly v době, kdy bezpečnost práce neexistovala, ničím výjimečným.
Dnešní kominíci sice používají počítač a nejrůznější sofistikované sondy, podstata jejich práce je ale stále stejná. I oni jsou důležití pro požární bezpečnost a správné fungování topného systému. Se svými předchůdci mají společný také pracovní oděv černé barvy. Podle některých vznikla tato tradice tak, že kominíci začali nosit šaty vyřazené funebráky. Z nich vznikla kominická uniforma a od ní odvozený pracovní oděv. Dost možná bude skutečnost ale taková, že na černém oděvu nejsou prostě vidět saze.
V průběhu 18. století začala města postupně vydávat vyhlášky, které lidem ukládaly povinnost čistit komíny. To samozřejmě kominíkům prospělo. Právě v průběhu 18. století pak vznikla podle všeho i jednoznačně nejznámější pověst, která se s kominíky pojí.
Podoba kominíka se za staletí příliš nezměnila.
Každé malé dítě ví, že kominík nosí štěstí. Nejlepší je, když se vám na něj podaří sáhnout, především pak na jeho knoflíky. Kdy a kde tato tradice vznikla? Komíny bylo samozřejmě nutno čistit i ve vídeňském paláci královny Marie Terezie. Když si sama královna chtěla zkontrolovat, zda se kominík neflákal a skutečně pracoval. Zkusila, zda má šaty od sazí. Ve chvíli, kdy se na její ruce objevily černé saze, byla spokojená a pronesla „máš štěstí“. Od té doby se údajně kominíci berou jako šťastný symbol.
Kominíci dnes
Po roce 1948 bylo komunistickým režimem kominictví přiřazeno ke komunálním službám a ztratilo hodně ze své prestiže. Po sametové revoluci se zase velmi často objevovali falešní kominíci, kteří těm pravým a poctivým kazili jméno. V dnešní době už pro kominictví platí jasná pravidla v systému národních kvalifikací a jak již bylo řečeno v úvodu, lidé stojí na kominíka frontu.
Zdroje informací: https://www.dama.cz/clanek/stara-remesla-kominictvi-kominici-kominy
