Článek
První řidičský průkaz na světě
Vlastnictví prvního řidičského průkazu v historii je často přisuzováno Karlu Benzovi. Ten totiž dostal v roce 1888 oprávnění k tomu, aby směl používat své vlastní samohybné stroje. Nejednalo se samozřejmě o řidičský průkaz v dnešním smyslu, ale něco podobného to nepochybně bylo. Podobný dokument vlastnil i Theodor von Liebieg z Liberce, který do Rakouska-Uherska přivezl v roce 1893 z Německa první automobil.
Netrvalo ale dlouho a v Německu se začaly objevovat konflikty mezi automobilisty a ostatní společností. Pravda, nebylo jich vzhledem k počtu aut mnoho, ale byly. Jistý Rudolf Kempf, architekt z Aschaffenburgu, proto založil školu pro řidiče v rámci soukromé technické školy.
Úkolem této školy bylo „Zamezit lehkomyslnému řízení automobilů a vzdělat bezúhonné muže na řidiče motorových vozidel a teoretickou i praktickou výukou je seznámit se všemi systémy motorových vozidel“. Škola měla vychovávat řidiče, kteří budou jezdit zodpovědně a tím zajistí, že ze společnosti zmizí předsudky vůči automobilům.
Do školy mohli být přijati jen muži ve věku 17 a více let, bezúhonní, kteří zaslali Kempfovi svůj životopis. Zajímavé je, že kurz, který následně absolvovali, trval deset týdnů, a sestával z teorie, práce v dílně, nácviku práce s mapou, lekcí z fyziky a elektrotechniky i ze stavby motorů a celých vozidel. K tomu byl navíc připojen i nácvik první pomoci a samozřejmě také vlastní jízda.
První studenti začali kurz 7. listopadu 1904. Ani toto osvědčení, které poté dostali, ještě ale nebylo řidičským průkazem v pravém smyslu, neboť takový dokument byl v Německu oficiálně zaveden až v roce 1910. Za autoškolu to ale označit nepochybně lze.
Jak to bylo u nás?
Rakousko-Uhersko a tím i české země se pohybovaly po podobné trajektorii. Přesto zde bylo již v roce 1900 zavedeno tzv. „prozatímní ustanovení o jízdě vozy automobilními a koly motorovými na veřejných cestách“. To obsahovalo i zkoušku, která měla prokázat, že dotyčný umí vůz ovládat a také to, že auto není nebezpečné svému okolí. Takovou zkoušku potom složil v roce 1906 i Václav Klement. Podepsal mu ji zkušební komisař pro Království České Theodor Skulina.
Václav Klement automobily vyráběl, ale také v nich učil lidi jezdit.
Václav Klement ale uvažoval podobně jako Rudolf Kempf z Německa. I on si uvědomoval, že rostoucí počet automobilů bude znamenat i potřebu školených řidičů. Tím spíše, že jeho vlastní firma Laurin & Klement bude takové lidi potřebovat.
První autoškola u nás tak vznikla v Mladé Boleslavi a zřídila jí přímo firma Laurin & Klement. Stalo se tak v roce 1907. Zajímavě zní reklama, kterou firma tyto nové kurzy propagovala v tisku:
„Mladí lidé řemesla zámečnického, mechanického, neb příbuzného nalézají tu příležitost zdokonaliti se v řídiče, po nichž v době rozmachu automobilového značná bude poptávka.“
Za zmínku stojí dlouhé písmeno ve slově řídič. Ještě běžnější označení řidiče potom bylo chauffer.
I v případě mladoboleslavské autoškoly sestávala výuka nejen z vlastního ovládání vozu, ale z dokonalého pochopení fungování motoru i vše ostatních částí automobilu. Poté už byly další autoškoly zakládány v řadě dalších měst českého království a staly se pomalu běžnou součástí života u nás.
