Článek
„V“ jako vítězství
V lednu 1941 promluvil ve vysílání BBC pro okupovanou Evropu, konkrétně Belgii, emigrant Victor de Laveleye. Na konci jeho projevu zaznělo heslo, které se stalo jedním ze symbolů celé války: „V jako vítězství“. Geniální jednoduchost a univerzálnost hesla způsobila, že se začalo používat i v jiných jazycích a do několika týdnů se z něj stal doslova symbol boje za osvobození Evropy. Používali jej lidé na okupovaných územích i představitelé spojeneckých zemí.
Další, původně asi nezamýšlenou, vlastností písmene „V“ je to, že v morseovce (tedy …- či ta ta ta tá) připomínal melodii z úvodu Beethovenovy 5. symfonie. Heslo tedy dostalo i svoji hudební podobu. A když začal „V“ používat i Winston Churchill, který jej nosil na klopě a také jej s oblibou ukazovat dvěma prsty, bylo jasné, že se narodil obrovský symbol.
Písmeno „V“ se ujalo i v protektorátu Čechy a Morava. Jednak pro zmíněnou univerzálnost, ale také proto, že si jej lidé spojovali s heslem „Veritas vincit“ z Československé prezidentské standardy (to je ono známé „Pravda vítězí“). Písmeno se dokonce začalo tajně kreslit na veřejné budovy, úřady apod.
Úspěch „V“ neunikl ale ani Němcům. Když viděli, jak efektivně dokáže v Anglii i jinde fungovat jako tmelící symbol, rozhodli se jej využít také. Tak se zrodila akce „VICTORIA“.
Odraz akce „VICTORIA“ v listu Truhlářské noviny.
Akce „VICTORIA“
Němci se rozhodli, že „V“ začnou používat také. Mělo to dva důvody. Na určitou část populace, především v Německu, by to mohlo zafungovat stejně jako v Anglii, a tedy posílit morálku. A ti, kteří smýšleli protiněmecky, by zase přišli o symbol, protože najednou by šlo i symbol německý.
I v protektorátu se proto před 17. červencem dozvěděli všichni majitelé firem, obchodů, správci veřejných budou i vlastníci domů, že od uvedeného data musí zajistit, aby se „V“ objevilo prakticky všude. Všude se tak objevily obří plakáty, vlajky i poutače s písmenem „V“. Tímto symbolem začínaly i všechny filmové týdeníky apod. Mnohé restaurace či hotely se dokonce na „VICTORIA“ rovnou přejmenovaly. Často byl k vidění také texty jako:
„V je symbolem Víry Ve Vítězství Velkoněmecké Říše“
„V je odznak boje za lepší Evropu“
„V na klopě kabátu říká, že nemáš nic společného s Londýnem a Moskvou“
apod.
Nutno ale podotknout, že v protektorátu se Češi tímto způsobem rozhodně přesvědčit nenechali. Ráno měli četníci a úředníci plné ruce práce s tím, aby odstranili nápisy, které k „V“ přes noc někdo dopsal:
V - Pravda Vítězí
V - ČSR
V - Vítězství Spojenců
Vy Voli, Věříte Ve Vítězství Velkoněmecka
Mimochodem, i tato poměrně ostrá česká reakce na akci „VICTORIA“ vedla Reinharda Heydricha v listopadu 1941 k tomu, aby zavedl povinnost opatřit každý rozhlasový přijímač známou cedulkou o tom, že poslouchání zahraničního vysílání trestá se i smrtí.
Akce „VICTORIA“ rozhodně nenaplnila předpoklady nacistů a oficiálně byla ukončena 19. listopadu 1941. Dne 20. ledna 1942 bylo potom vydáno nařízení, že je třeba odstranit veškeré zbývající znaky „V“.
Zdroje informací: https://www.fronta.cz/akce-victoria-a-jeji-ohlas-v-protektorate
František Wonka, Doba zkoušek a naděje, nakladatelství Machart, 2010
