Článek
Radola Gajda a jeho fašisté
Rok 1918 si dnes často idealizujeme, resp. vnímáme jej jen optikou záběrů nadšených Pražanů na Václavském náměstí. Nejen ale, že již v roce 1918 se velká část společnosti s tímto nadšením neztotožňovala, další zase časem nadšení poněkud opustila, ať již z jakýchkoliv důvodů.
V Československu se začaly formovat skupiny nesouhlasící s Masarykovým směřováním státu. Významnou inspirací byl pro tyto skupiny italský fašismus, ozývalo se volání po vládě „silné ruky“. Ústřední postavou tohoto hnutí se stal generál Radola Gajda, hrdina z legií, který byl ale po tzv. Gajdově špionážní aféře v roce 1926 odeslán do výslužby.
Gajda se stal vůdcem Národní obce fašistické (NOF). V rámci NOF vznikla na počátku roku 1927 vojensky organizovaná odnož s názvem Omladina, tvořená mladými a fyzicky zdatnými členy. Jejich úkolem byla především asistence při stranických akcích a ochrana jejich vůdců. Tyto bojůvky se pravidelně cvičily v partyzánské válce.
Rychle se u nich také rozšířila konspirační teorie, podle níž chtěl prezident Masaryk generála Gajdu zlikvidovat. Fašisté se mylně domnívali, že ministerský rada Dr. Jaroslav Vorel u sebe ve svém letním bytě v Sázavě přechovává kompromitující materiály, konkrétně mělo jít o dopis od prezidenta Masaryka, který měl prokazovat nezákonné vměšování do Gajdova případu. Jejich cílem bylo tyto dokumenty získat a veřejně jimi diskreditovat politické špičky státu.
Přepadení Dr. Vorla
K samotné akci došlo 23. srpna 1927 v pět hodin ráno, kdy sedmičlenné komando Omladiny vniklo do bytového domu v Sázavě. Útočníci se vydávali za neuniformované policisty. Vpadli do bytu, kde pod pohrůžkou revolverů nutili doktora Vorla k vydání hledaných listin, a to i v přítomnosti jeho manželky a dětí. Vorel se snažil vysvětlit, že žádný dopis od prezidenta nemá, načež útočníci prohledali jeho pracovnu. Celá akce skončila fiaskem, protože fašisté přehlédli uzamčený cestovní kufřík, v němž měl Vorel skutečně uloženy důležité spisy týkající se Gajdova případu, byť ne to, co hledali. Z bytu si tak odnesli pouze bezvýznamné pracovní poznámky a koncepty.
Bezprostředně po odchodu komanda Vorel kontaktoval policii. Vyšetřování vedlo k rychlému dopadení pachatelů. Výpovědi zatčených odhalily fanatickou oddanost i konspirační myšlení. Radola Gajda byl v souvislosti s aférou na dva měsíce uvězněn a dočasně ztratil vojenskou hodnost i penzi. Navzdory závažnosti činu byli ale pachatelé odsouzeni k pouhým 3 až 4 měsícům vězení, což veřejnost šokovalo svou mírností. V roce 1929 pak opětovný soud skončil úplným osvobozením všech obžalovaných pro nedostatek důkazů.
Tato tzv. Sázavská aféra poté vyvolala ostrou mediální bitvu. Levicový tisk varoval před nástupem fašistického teroru, zatímco pravicové listy o věci informovaly zdrženlivě nebo ji bagatelizovaly. Z dnešního pohledu je důležité vnímat, jak snadno se radikalizované skupiny neváhaly uchýlit k násilí ve jménu konspiračních teorií a kultu silného vůdce…
