Článek
Hledání československé vlajky
Když 28. října 1918 vyhlašovali v Praze „muži 28. října“ vznik Československa, jeden podstatný detail jim chyběl. Nový stát zatím neměl vlajku. Vznik obnoveného samostatného českého státu byl zkrátka natolik překotný, a navíc probíhal v době války. Na detaily jako byla vlajka nebyl čas a prakticky neexistovala možnost jakékoliv širší odborné diskuse na toto téma.
Ve chvíli, kdy ve Washingtonu vznikla exilová vláda, automaticky se začala používat kombinace červené a bílé. Vlajka s bílým pruhem nahoře a červeným dole vycházela z historického erbu českého království v podobě stříbrného lva na červeném poli. Tato kombinace se koneckonců používala již v 19. století. Od začátku bylo ale zřejmé, že se jedná o symbol dočasný.
Tato původní československá vlajka se navíc pletla s polskou a rakouskou, což byl další důvod k tomu vybrat novou vlajku. Plnohodnotná vlajka ale nebyla vybrána hned. Jednak proto, že její zavádění by stálo peníze, kterých neměl nový stát bojující o svoji existenci nazbyt, a také proto, že tak zásadní krok chce čas a skutečnou odbornou diskusi.
Ta probíhala od konce roku 1918, kdy vznikla „znaková komise“ pod vedením Gustava Friedricha, profesora pomocných věd historických. Její zadání znělo, že je třeba připravit vlajku, která bude jednoznačně rozpoznatelná a bude obsahovat bílou, červenou a modrou. Tím se dostáváme k důležitému bodu. Jestliže červená a bílá byly barvy dané historicky již dobou, co vlastně měla značit modrá barva?
Vlajka nás doprovází po celou naši moderní historii.
Je modrý klín slovenský?
Jednou z podmínek, které měla komise od politiků zadané, bylo to, že se na vlajce musí vyskytovat modrá barva. To se někdy interpretuje tak, že modrá symbolizovala společně s barvami českých zemí i Slovensko. To je sice pravda, ale jen částečně. Modrá barva měla totiž vícero významů.
V první řadě šlo o barvu, která spolu s bílou a červenou tvořila slovanskou trikoloru. Současně se modrá vyskytovala na vlajkách nejvýznamnějších spojeneckých zemí: Francie, Velké Británie a Spojených států. V neposlední řadě byla modrá barva součástí zemských znaků Moravy, Slovenska i Podkarpatské Rusi.
Vznik československé vlajky
Návrhů na podobu československé vlajky vznikla celá řada. Některé pracovaly jen s barvami v podobě pruhů, jiné přidávaly třeba hvězdy. Navrhována byla i vlajka s kalichem odkazujícím na husitství. Klín do vlajky přidal archivář Josef Kursa. Návrh několikrát upravoval, nejprve sahal modrý klín do třetiny délky vlajky, později do poloviny. Právě klín, tedy trojúhelníkový tvar, nebyl zpočátku u členů komise příliš populární. Pro většinu z nich byl příliš netradiční a novátorský.
Josef Kursa ale získal zastání u Antonína Valšíka, člena komise a námořního inženýra. Protože měl blízko ke světu námořnictva, nebyly pro něj trojúhelníkové vlajky nikterak zvláštní a postupně se oběma podařilo přesvědčit i zbývající členy. Podoba vlajky s poměrem stran 3:2 byla přidána do Ústavy dne 29. února 1920.
Je na místě připomenout, že autorství vlajky se v minulosti přisuzovalo i dalším lidem, tím skutečným autorem je ale skutečně Josef Kursa.
Československá, nebo česká vlajka?
Nyní se dostáváme k hlavní podstatě toho, proč vlajka vyvolala po rozpadu federace spor. Od roku 1920 se vlajka plně etablovala a stala se symbolem všech důležitých milníků naší novodobé historie. Ať již šlo o Masarykův pohřeb, o zahraniční odboj za druhé světové války, povstání roku 1945, protesty proti okupaci v roce 1968 nebo sametovou revoluci v roce 1989, vždy u toho byla stejná vlajka. Jinými slovy, vlajka splnila svůj účel a propojila se se státem jako takovým. A v tom byl kámen úrazu.
Když v roce 1993 vznikly Česká republika a Slovensko, musely oba nové státy vyřešit otázku svých státních symbolů. Slovensko o ty původní zájem nejevilo, požadovalo ale prostřednictvím Slovenské národní rady, aby je nepoužívalo ani Česko. Z našeho pohledu to ale byla nesplnitelná podmínka, a i když zpočátku čeští vyjednavači vyjádřili oficiálně ochotu k tomu tuto podmínku přijmout, reálně o tom ani na chvilku neuvažovali. Proč?
Důvod tohoto rozporu spočívá v tom, že Československo byl stát, s nímž byli doopravdy ztotožněni jen Češi. Byl to náš stát a rozpad federace neznamenal v žádném případě jeho zánik, jen se zmenšilo jeho území. Pro Čechy se toho rozpadem příliš nezměnilo a necítili se žít v novém státě. Vznik Československa a vše, co přišlo po něm, bylo a je naší historií, které si sice dlouho účastnili i Slováci, ale spíše jako sparing-partneři.
V tomto případě lze dát za pravdu některým slovenským argumentům, které byly používány před rozdělením. Na druhou stranu, výše uvedené svědčí o tom, že Slováci nikdy tak úplně Československo za své nepřijali. Jejich pohled na rozpad byl úplně jiný, ze slovenského pohledu skutečně vznikl nový stát, konečně „jen jejich“.
Proto pro Čechy neexistovala jiná možnost, než si ponechat vlajku jako nejvýznamnější státní symbol a modrý klín na tom nemohl nic změnit a vlastně s tím nijak nesouvisel a nesouvisí.
