Článek
Konec Habsburské monarchie
Jak známo, první světovou válku odstartoval atentát na následníka trůnu, arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este. Tím se zcela nečekaně posunul na jeho místo vévoda Karel. Po smrti Františka Josefa I. se stal císařem a mimo jiné i českým králem. V roce 1918 se i přes jeho upřímné snahy vyvést svoji zemi z války a zachránit ji, Rakousko-Uhersko rozpadlo. On sám byl nucen odejít do exilu.
Karel se sice nároků na trůn nikdy nevzdal, a dokonce se i pokusil o návrat, který se nicméně nezdařil. Poslední císař zemřel v pouhých 34 letech v roce 1922 na těžký zápal plic poté, co nechtěl povolat doktora, neboť nechtěl utrácet své rodině peníze, kterých neměl ve vyhnanství nazbyt. V roce 2004 byl papežem Janem Pavlem II. prohlášen blahoslaveným pro jeho mírové snahy i křesťanským životem.
Na trůn Karel usedl příliš pozdě na to, aby mohl změnit osud Rakouska-Uherska. Pro nás je i přesto zajímavý nejen jako poslední český král, ale i jako člověk s velmi pozitivním vztahem k Čechám a Čechům. Je toho ale víc. Ve vyhnanství napsal pojednání, v němž prakticky předpověděl osud střední Evropy, tedy opětovný vzestup Německa a neschopnost samostatných malých států mu čelit. To byl osud, před nímž chtěl Karel náš prostor uchránit, příležitost k tomu ale nedostal. Stejně tak nezažil naplnění svých temných vizí. To se ale nedá říct o jeho dětech.
Otto von Habsburg v roce 1998 jako europoslanec.
Otto von Habsburg
Otto byl nejstarším synem Karla I. a narodil se v roce 1912. Turbulentní události spojené s první světovou válkou, rozpadem monarchie, vyhnanstvím a smrtí otce prožil v dětském věku. Byl nicméně následníkem na pozici hlavy Habsbursko-lotrinské dynastie a v tomto duchu byl vychováván. Velký důraz byl kladen na jeho vzdělání, což se mimochodem projevilo i tím, že hovořil čtrnácti jazyky včetně češtiny.
Ve třicátých letech, už jako dospělý, začal ostře vystupovat proti nastupujícímu Hitlerovu režimu v Německu (Otto tam studoval). Současně se v Rakousku začaly formovat skupiny, které se snažily o obnovení monarchie, byť ve značně zmenšené podobě. To byla velmi zajímavá situace, neboť toho se úplně stejně báli Adolf Hitler i představitelé Československa.
Nacisté měli dokonce připravený plán „Operace Otto“, tedy vojenského zásahu pro případ znovuobnovení monarchie v Rakousku. Hitler na chvíli změnil taktiku a snažil se dostat jej na svoji stranu výměnou za to, že monarchii naopak podpoří. To Otto bez váhání odmítl. A chtěl jít ještě dál.
Druhá světová válka a další život
Když se schylovalo v anšlusu Rakouska, Otto von Habsburg vyzval kancléře Otto Schuschnigga k tomu, aby mu předal úřad s tím, že jako kancléř začne organizovat vojenský odpor proti případné německé agresi. Tímto krokem mimochodem legitimizoval republiku.
Otto von Habsburg byl potom nacistickým režimem odsouzen v nepřítomnosti k trestu smrti a měl být po zatčení okamžitě zastřelen. Otto válku strávil v Británii a ve Spojených státech, kde často jednal s prezidentem Rooseveltem i s Winstonem Churchillem. Právě Churchill s ním často diskutoval obnovení monarchie po válce, byť ve formátu, který nezahrnoval Československo. Tento plán ovšem narazil na tvrdý odpor Stalina.
Otto von Habsburg po válce pracoval jako novinář, spisovatel a v letech 1979 – 1999 jako europoslanec. Byl mimochodem velkým zastáncem sjednocené Evropy. Zemřel v roce 2011 ve věku 98 let.
Nedává samozřejmě žádný smysl vzývat Rakousko-Uhersko, naše identita je již pevně daná českou samostatností. Na druhou stranu je třeba přestat vnímat cokoliv habsburského negativně. Byl to právě Otto von Habsburg, který se otevřeně postavil nacistickému režimu. Stejně tak je lákavá hypotetická otázka, co by se stalo, kdyby dostal někdo tak schopný, inteligentní a vstřícný jako Karel I. na trůnu více času. Na „kdyby“ ale historie nehraje.
