Článek
Proces s Omladinou
Takzvaný proces s Omladinou patří k nejvýraznějším politickým událostem konce 19. století u nás. To, co úřady označovaly jako Omladinu, byla neformální, neorganizovaná a poměrně široká skupina mladých radikálně smýšlejících lidí, od studentů přes dělníky po novináře, které spojoval odpor vůči rakousko-uherskému režimu. V roce 1893 se už dostali do hledáčku vídeňské i pražské policie. Na základě jistých udání byli lidé zatýkáni a posíláni do vězení. Mezi nimi např. Alois Rašín nebo Stanislav Kostka Neumann.
Proces s Omladinou měl obrovský ohlas v české společnosti. Zatímco rakouské úřady ho chápaly jako úspěch v boji proti „podvratným živlům“, pro českou veřejnost se stal symbolem nespravedlnosti a politického útlaku. Termín „omladinář“ se postupně proměnil v označení pro každého mladého radikála, který se nebál zpochybňovat autoritu monarchie. V širším smyslu proces urychlil politické zrání české společnosti a přispěl k formování moderního národního hnutí. Stejně tak si jeho čelní představitelé uvědomili, že boj za českou samosprávu nelze vést jen kulturně, nýbrž i politicky.
Zbývá odpovědět na otázku, odkud přicházela ona udání, včetně potvrzení existence organizace Omladina.
Podobizna Rudolfa Mrvy.
Osoba Rudolfa Mrvy
Rudolf Mrva se narodil v roce 1873, od narození se musel potýkat s fyzickým hendikepem v podobě zkroucené páteře. Měl ale velkou potřebou uznání a romantickou touhu po dobrodružství. Říkal si „Rigoletto z Toskány“ a založil kuriózní spolek „Podzemní Praha“, kde s partou kamarádů hledal poklady po sklepeních.
Jako řada dalších mladých lidí, i Mrva se účastnil protivládních demonstrací, které se v letech 1892-1893 v Praze konaly stále častěji. Nezřídka potom také končil ve vězení. Zajímavé ale je, že na rozdíl od jiných byl vždy brzy propuštěn. Proč? Stoprocentní důkazy sice chybí, ale podle bádání historiků vždy ochotně poskytl policii informace o dalších lidech ze svého okruhu. A co víc, v létě 1893 sehrál klíčovou roli při rozkrývání „Omladiny“. Jeho výpovědi přispěly k rozsáhlým zatýkáním a následnému procesu, v němž bylo 68 obžalovaných dohromady odsouzeno k desítkám let vězení. Mrva se tím stal již ve své době v očích české veřejnosti symbolem udavačství.
Zajímavé ale je, že Mrva podle všeho nebyl informátorem klasického ražení, kterého by si policie vydržovala a platila. Spíše šlo o nevyzrálého romantika, který měl asi pocit, že je poprvé v životě důležitý a dělá něco významného. To, že policii skutečně poskytoval informace, dokládá podle všeho i jeho deník, který mu byl ukraden.
V každém případě se stal Rudolf Mrva v prostředí pražských radikálů personou non-grata. A snad si to ani sám neuvědomoval. Ale jen do doby, než byl poprvé fyzicky inzultován na ulici. Od té doby se skrýval doma a prakticky nevycházel. Navštěvovali jej ale kamarádi Otakar Doležal a František Dragoun. I na ně ovšem dopadl proces s Omladinou a byli vyšetřováni. Není proto divu, že se rozhodli k akci.
Dne 23. prosince 1893 přišli opět k Mrvovi domů, ale tentokrát se po odehrání tradiční partičky karet na Mrvu vrhli, začali ho mlátit, a nakonec jej probodli dýkou. Policie s dopadením pachatelů neměla žádnou velkou práci a ti byli odsouzeni na deset let vězení.
A Rudolf Mrva? Vražda se na chvíli stala v Praze nejdiskutovanější událostí, jeho svědectví se ještě nějaký čas opakovala před soudem, poté se z jeho jména na chvíli stalo synonymum pro zrádce, které používal např. i Klement Gottwald. Postupem času na něj ale lidé zapomněli a dnes je jen drobnou poznámkou pod čarou v podrobných učebnicích historie.
