Článek
O co šlo v bitvě u Mühldorfu
Dne 28. září 1322 se na planině nedaleko bavorského Mühldorfu odehrál jeden z nejvýznamnějších rytířských střetů středověké Evropy. I přesto, že dnes stojí bitva u Mühldorfu ve stínu mnohem proslulejších střetnutí, byla to právě ona, která zásadním způsobem ovlivnila tehdejší Evropu. Její výsledek je navíc tak trochu vtisknutý do samotných hranic našeho státu. Pojďme se nejprve podívat, o co v téhle bitvě vlastně šlo.
Roku 1313 zemřel císař Jindřich VII. Lucemburský, tedy otec Jana Lucemburského. Po jeho smrti zůstal ale trůn pro římského krále prázdný. Když v následujícím roce proběhla tzv. dvojvolba a část kurfiřtů zvolila bavorského vévodu Ludvíka IV. z rodu Wittelsbachů, zatímco druhá frakce podpořila Fridricha I. Sličného z mocného rodu Habsburků, říše se najednou ocitla v naprostém chaosu.
Obě strany léta vedly lokální války a pustošily zemi, bylo ale jasné, že bude muset dojít k finálnímu vojenskému střetu. K němu se sice schylovalo, ale především Ludvík Bavor byl až příliš opatrný a z velké rozhodující bitvy vždy sešlo. Nebylo ale možné ji odkládat donekonečna…
Bitva a Jan Lucemburský
Ludvík Bavor věděl, že by se mu velmi hodila pomoc českého krále. S Janem Lucemburským sice neměli z minulosti idylické vztahy, přesto si ale český král vyhodnotil, že právě spojenectví s Ludvíkem Bavorem pro něj bude nejvýhodnější. Slíbena měl nová území a další výhody.
Jan Lucemburský přitáhl na bojiště v čele silného českého vojska s početnou těžkou jízdou. Jan okamžitě vyhodnotil situaci a pochopil, že Habsburk ještě nemá shromážděno celé své vojsko a je tedy ideální příležitost k útoku. Přesvědčil o tom Ludvíka, který jako obvykle váhal. Ludvík pochopil, že sám by svému vojsku v čele příliš neprospěl a předal proto velení českému králi.
Jan proto zavelel k útoku. Dobové prameny potom popisují, že se sám ocitl v nejtužší vřavě, přišel v ní o koně a bojoval i na zemi. Takový byl Jan Lucemburský, boji se rozhodně nevyhýbal. Koneckonců, i u Kresčaku se jako slepý nechal zavést do té největší válečné vřavy, ačkoliv dobře věděl, že v ní padne. Ale zpátky do Bavorska.
Janova taktika se ukázala jako správná a bitva skončila pro jeho stranu vítězně. Fridrich byl zajat, jeho armáda rozdrcena a Ludvík Bavor byl tím konečně potvrzen jako jediný právoplatný římský král.
V bitvě u Mühldorfu se Jan Lucemburský vyznamenal mimořádnou osobní odvahou.
A Jan Lucemburský?
Ludvík si byl dobře vědom, že za svou korunu vděčí především českému králi a jeho vojsku. Za obrovské nasazení v bitvě, finanční náklady na vydržování vojska a klíčový podíl na vítězství obdržel Jan Lucemburský od Ludvíka Bavora Chebsko. To bylo pevně připojené k zemím Koruny české, stalo se klíčovou strategickou i obchodní bránou na západě Čech a stejný status má dodnes. Zkusme si v Chebu vždy vzpomenout, komu a čemu za něj vděčíme. Jan Lucemburský každopádně svou účastí v bitvě u Mühldorfu potvrdil velmocenské postavení českého království.
Ludvík Bavor tedy Janu Lucemburskému projevil vděčnost, ale idylka nevydržela navždy. Jan Lucemburský si prosadil volbu svého syna, tedy Karla IV. římským králem právě proti Bavorovi a celá situace se tak opakovala. Než ale mohlo dojít k nějaké „nové bitvě u Mühldorfu“, Jan Lucemburský padl u Kresčaku a Ludvík Bavor dostal infarkt při lovu na medvěda a zemřel. Karel IV. tak měl umetenou cestičku…
