Článek
Jubilejní výstava v Praze a její atrakce
V červnu roku 1891 probíhala v Praze Jubilejní výstava. Šlo pravděpodobně o největší událost celého roku, o čemž svědčí i přítomnost císaře Františka Josefa I., který převzal nad výstavou záštitu. Zajímavé ale je, že se císař neúčastnil květnového zahájení výstavy, nýbrž dorazil až v září, kdy se chýlila ke konci. Císařova přítomnost ale nijak nesouvisí s událostí, která výstavu také proslavila, byť jinak, než by si všichni zainteresovaní přáli.
Reklama byla pro podnikatele v roce 1891 stejně důležitá jako je dnes. A minerální voda Mattoni chtěla skutečně zapůsobit, takže žádný prostý poster nebo rozdávání rozlévané minerální vody (tedy ta se možná rozdávala také, o tom ale nic nevíme). Reklama měla v tomto případě podobu letu balonem. A to už byla nějaká marketingová bomba.
Balon Kysibelka na Jubilejní výstavě v roce 1891
Pražská vzduchoplavecká škola
Realizace celé akce se ujal pražský podnikatel Samuel Hoffmann, který na Výstavišti zřídil stánek trochu nadneseně pojmenovaný „Pražská vzduchoplavecká škola“. Nešlo o nic jiného než o možnost podívat se na svět z výšky, konkrétně z koše upoutaného balonu plněného svítiplynem přezdívaného Kysibelka. Onou výškou máme na mysli asi 300 metrů.
Upřímně řečeno, i to bylo víc než dost, tedy alespoň pokud vezmeme v potaz kvalitu balonu. Ten vznikl až přímo v Praze a jeho stavitelem byl německý knihkupec Maxmilian Wolf se dvěma pomocníky. Ačkoliv se sám titulovat kapitánem vzduchoplavby, i to bylo poněkud přehnané.
Výsledný tvar balonu měl do rovnoměrné koule hodně daleko a přezdívka hruška, kterou Pražané balonu dali, naznačuje, v čem byl problém. Wolf ale zjevně neměl ani dostatečné teoretické znalosti, natož praktické dovednosti k tomuto druhu činnosti. Při letech do tří set metrů se to ještě nemuselo projevit, jenže lidé se dožadovali plnohodnotného letu.
Důvod, proč organizátoři nezkušeného knihkupce najali namísto skutečných vzduchoplavců, nám bude připadat také povědomí: prostě chtěli ušetřit. Wolf každopádně souhlasil, že balon poskytne pro volný let. Do koše nastoupil nadporučík Wondruschka a další dva odvážlivci. Balon odstartoval, jenže netrvalo dlouho a projevil se jeho zásadní problém.
Jde v zásadě o to, že u plynových balonů je třeba počítat s tím, že při stoupání se bude vlivem změny tlaku plyn rozpínat. Proto musí být balon dole otevřený. Ten Wolfův ale nebyl a plyn mohl unikat jen tenkou hadicí. To samozřejmě nestačilo a když byl balon nad slévárnami ve čtvrti Praha-Bubny, explodoval a roztrhl se.
Umělecké ztvárnění nehody z knihy „Naše jubilejní výstava“ z roku 1892
Posádka měla štěstí v neštěstí, protože balon se roztrhnul tak, že cáry látky vytvořily jakýsi improvizovaný padák. Balon tak padal poměrně pomalu. Vyhráno ale posádka rozhodně neměla, pod nimi byly totiž zmíněné slévárny s mnoha otevřenými ohni. Nad jedním takovým se koš balonu zasekl na střeše, a dokonce zespoda ohořel. Dělníci ale oheň ihned uhasili a posádku vyprostili.
Celý příběh, který je mimochodem první leteckou nehodou v celých Čechách, tak nakonec skončil dobře. A není proto nikterak pohoršující, že o celé události vznikla veselá kramářská písnička „Žalostná píseň o balónu Kysibelce“. Maxmilian Wolf byl odsouzen na osm dní do vězení, ještě než ale mohl do věznice nastoupit, zmizel do Ameriky a v Praze ho již nikdy nikdo neviděl. Vzduchoplaveckou atrakci od té doby provozovaly jen dražší, zato ale prověřené firmy. A balon Kysibelka? To, co z něj zbylo je dnes v depozitáři Národního technického muzea.
Zdroje informací: https://cesky.radio.cz/zalostna-pisen-o-balonu-kysibelce-8137410
