Článek
Humanitární pomoc pro východní Evropu
Havárie jaderné elektrárny Černobyl v roce 1986 ovlivnila životy obrovského množství lidí. Ještě několik let poté se v Bělorusku, Rumunsku i Polsku léčili lidé v nemocnicích s následky této katastrofy. Po rozpadu východního bloku ale nebyla ekonomická úroveň těchto zemí na takové výši, aby byly vždy a za všech okolností zajištěny dodávky potřebných léků.
Tato situace nebyla lhostejná lidem z francouzské humanitární společnosti Secours Populaire Francais. Ta vznikla v roce 1945, v dobách, kdy bylo ve zničené Evropě potřeba pomáhat jako nikdy předtím. V roce 1992 potřebovali pomoc jiní, ale společnost opět bez váhání odpověděla. Plán zněl jasně: tucet malých letadel vyrazí se zásobou léků do Polska, Běloruska i Rumunska.
Letadla poskytl aeroklub v Lyonu a jednalo se o malá sportovní letadla typu Piper a Cessna. Celá mise započala 22.4.1992 přeletem všech strojů z Lens do Německa, konkrétně do Erfurtu. V každém stroji byli dva lidé, pilot a jeho doprovod, typicky novinář (celá akce měla velkou publicitu) nebo lékař. Všichni byli na svém místě dobrovolně a bez jakéhokoliv nároku na odměnu.
Tragická havárie na Smědavě
Dne 23.4.1992 se letadla měla rozdělit, šest z nich vyrazilo směr Bělorusko a dvě trojice do Polska, resp. do Rumunska. Nad střední Evropou ale byla v těchto dnech velmi nepříznivá meteorologická situace. Ani pro tak zkušené piloti jako byli všichni ti, kteří letadla řídili, se nejednalo o běžnou situaci. Touha pomoci ale byla silnější.
Nejsložitější situaci měla „polská“ skupina. Již u Drážďan hlásil pilot vedoucího letounu problémy s počasím a situace došla až tak daleko, že v době okolo 14:40, kdy se skupina tří letounů nacházela nad československým územím v prostoru Jizerských hor, musely letouny začít kroužit a vyčkávat na další vývoj. Skupina se přitom ale dostala do prostoru, kde byla z několik stran uzavřena kopci.
Cessna 182H, jeden z havarovaných letounů byl stejného typu.
Po několika minutách dal pilot vedoucího stroje instrukce svým kolegům: nabrat výšku a vrátit se na letiště v Drážďanech. Zkušení piloti byli schopni i za ztížených podmínek držet formaci, při nabírání výšky jsou ale dva zadní stroje oproti vedoucímu trochu pozadu, a tak zatímco první letadlo kopec přeletělo, dva další stroje do něj narazily, prakticky současně a vedle sebe.
Vedoucí pilot si nicméně pádu letadel svých kolegů nevšiml a pokračoval dále na Drážďany. Již během letu mu ale došlo, že něco není v pořádku a vyžádal si pátrání po dvou zbývajících letadlech. Do něj se postupně zapojily letecké pátrací skupiny z Československa, Německa i Polska.
Nález trosek hlásil nakonec československý armádní vrtulník Mi-2 v 7:40 dalšího dne ráno. Po vysazení záchranářů bylo brzo jasné, že nehodu nikdo nepřežil a vyhasly tak čtyři životy lidí, kteří chtěli především pomoci druhým. Na místě nehody je dnes památník, který nehodu připomíná, stejně jako trosky letadel.
