Článek
Velbloudi Rudolfa II.
Císař Rudolf II. získal v roce 1593 z Orientu celkem třináct velbloudů. Vyvstala však otázka, kam s takovým stádem. Císařský dvůr je přesunul do zbraslavského kláštera, k naprostému zděšení tamního opata. Ten začal sepisovat důvody, které dokládaly, že se jedná o mimořádně špatný nápad. S velkou pečlivostí dokládal, že v klášteře v žádném případě není dost píce a steliva. Zjevně to zafungovalo, protože je dvůr přestěhoval. Bylo to ale z bláta do louže.
Dalším „šťastlivcem“, který dostal to privilegium starat se o císařské velbloudy byl hejtman Oldřich Doudlebský z Doudleb. Ten spravoval zámek v Dobříši, a právě tam se tzv. česká komora coby státní orgán, který vše organizačně zajišťoval, rozhodla velbloudy přestěhovat. Není těžké si představit, že ve chvíli, kdy se to dozvěděl, se o Doudlebského pokoušely mrákoty. Ale císař je samozřejmě císař…
Obraz velblouda ze 17. století.
Nehoda na Dobříši
Dne 8. srpna 1593 dorazilo stádo na Dobříš, jistě to neuniklo zvědavým očím místních lidí, z nichž naprostá většina viděla toto exotické zvíře poprvé v životě. Doudlebský ale začal narychlo vymýšlet, co s velbloudy vlastně udělá. Jako první zadal starost o ně místnímu hospodáři jménem Kunš. Hned potom začal sepisovat dopis dosti podobný tomu, který před ním stvořil opat zbraslavského kláštera: Není píce, není stelivo, počasí bylo špatné, přišly povodně a máme málo pro svůj vlastní dobytek…
Jenomže strategie tentokrát nefungovala a hejtman Doudlebský musel chtě nechtě začít budovat velbloudí stáje. Tím ale jeho trampoty nekončily. Jednak byl nedostatek tesařů, což stavbu prodlužovalo, a jednak se dostával do stále častějších sporů s ošetřovatelem velbloudů. Ten již s nimi přišel, měl několik pomocníků, ale platit je musel všechny Doudlebský. A nutno podotknout, že ošetřovatel zrovna neoplýval skromností. Neustále měl nové a nové požadavky, chtěl více peněz apod.
Koncem října potom dokonce velbloudi splašili koně táhnoucí kočár, který skončil v příkopě. Tahle dopravní nehoda byla pro Doudlebského poslední kapkou, a tentokrát už nekompromisně požadoval přestěhování stáda.
Na chvíli dokonce Doudlebský i uspěl a na zimu se velbloudi stěhovali na Křivoklát. V létě byli ale zpátky a rovnou se čtyřmi mláďaty navíc. Jistou úlevu přinášelo jen občasné přestěhování několika málo kusů do Prahy, aby se jimi mohl císař pokochat. Na podzim 1594 však začali velbloudi hynout. Ošetřovatelé obviňovali Doudlebského z toho, že jim dává pro velbloudy shnilé seno, a navíc nezajistí vhodné ustájení, což vede k podchlazení zvířat a jejich úhynu.
Ošetřovatel velbloudů se každopádně změnil, ten nový ale zase jen vysedával v krčmě. Takto se spory o velbloudy táhly až do roku 1597. Co přesně se toho roku stalo nevíme, jisté je, že po něm už v žádných záznamech velbloudi na Dobříši nefigurují. Mimochodem, o tom, že se někde našli velbloudí kosti se v kraji vypráví na mnoha místech dodnes.
