Článek
Formule 1 a čeští fanoušci
„Jakous takous“ možnost podívat se na Velkou cenu Formule 1 nabízel za minulého režimu závod na maďarském okruhu Hungaroring (Grand Prix Maďarska se zde začala jezdit od roku 1986). Pořád šlo ale o šanci spíše teoretickou. Po sametové revoluci se situace změnila v tom smyslu, že fandové Formule 1 mohli vyrazit do celého světa a užili si kterýkoliv závod podle svého výběru. Generace fanoušků ale sní o tom, že se jednou pojede i Velká cena Česka. Řada lidí přitom netuší, že Velká cena Československa se na okruhu v Brně skutečně jednou jela. Bylo to v roce 1949.
Cesta k Velké ceně Československa
V době před druhou světovou válkou a potom těsně po ní byly motoristické soutěže značně neuspořádané. Chyběla sjednocená pravidla. Organizace FIA, tedy Mezinárodní automobilová federace, se v roce 1946 pustila právě do sjednocování pravidel automobilových soutěží a zrodila se Formule 1. Její první oficiální ročník se jel v roce 1950. O rok dříve se již ale závodilo podle pravidel pro Formuli 1 a tento ročník je považován za jakýsi nultý ročník seriálu. V tomto kontextu je tedy třeba chápat i titulek článku.
Závodilo se každopádně v Anglii, v Itálii, Belgii, Francii a ve Švýcarsku. Velká cena Monaka byla kvůli úmrtí knížete a státnímu smutku zrušena a zbýval tedy poslední závod: Velká cena Československa na okruhu v Brně.
Velká cena Československa startuje!
Velká cena Československa a tragédie na trati
Samotný hlavní závod se konal 25. září 1949, ale již v předchozích dnech se zde konaly tréninky a také další automobilová klání. Jako by byla Velká cena Československa od začátku zatížena nějakou na paty nalepenou smůlou. Již ve čtvrtek 22. září havaroval při tréninku československý jezdec Václav Uher s vozem Maserati. Jednalo se bohužel o havárii smrtelnou. V jednom z vedlejších závodů potom nepřežil nehodu další závodník, Jaroslav Jonák.
Na startu se představila některá nejslavnější jména tehdejšího motosportu: Louis Chiron (podle něj se dnes říká „jezdit jako širón“), princ Bira (člen thajské královské rodiny), Reg Parnell či Giuseppe Farina a mnozí další. Okruh měřil 17,8 kilometru, jelo se na 20 kol a na start se postavilo 22 jezdců včetně několika Čechů jako byl Bruno Sojka jedoucí ve formuli „Tatraplán Sport“. O tom, že půjde o velkou událost, svědčí i fakt, že na okruh dorazilo 350–400 tisíc. Četným hostem byl ministr obrany a budoucí prezident Ludvík Svoboda.
V průběhu závodu však došlo k další tragédii. Giuseppe Farina jel na druhém místě a vylétl z tratě, což mělo bohužel za následek smrt dvou diváků a zranění mnoha dalších. Sám Farina nehodu přežil, ačkoliv utrpěl šok a po havárii zmateně pobíhal po okruhu. O několik kol později ve stejné zatáčce havaroval princ Bira. Zatáčka, kde k nehodě došlo, se dnes jmenuje Farinova.
Vítězem Velké ceny Československa se stal Brit Peter Whitehead s Ferrari. Podstatné ale je, že i přes havárie a několik úmrtí (které ale nebyly v té době při automobilových závodech ničím výjimečným), bylo Brno zařazeno i do programu prvního oficiálního Mistrovství světa vozů Formule 1 v roce 1950. Jenomže politická situace něčemu takovému nepřála a Formule 1 už se do Brna nikdy nevrátila.
Zdroje informací:
