Článek
Z Itálie do Čech
Na prapůvodní domovinu této pochutiny odkazuje její název. Jak známo, vlašský znamená italský. Jídlo, ze kterého se prostřednictvím několika, často dosti absurdních kulinářských otoček, stal dnešní vlašák, mělo původ dost možná už ve starověkém Římě. Oblasti původu také odpovídalo jeho složení. Našli byste v něm sledě, kaviár, lososa, humra, mušle, olivy, kapary a řadu dalších podobných surovin.
K nám se měl salát dostat někdy po třicetileté válce. Když ale píšeme „k nám“, nemyslíme tím samozřejmě stoly ve vesnických staveních. Vlašský salát si mohl nacházet cestu jen do šlechtických sídel. Mezi milovníky salátu údajně patřila Marie Terezie a její manžel František Štěpán Lotrinský.
V roce 1805 se recept na vlašský salát objevil v první veřejné kuchařce, konkrétně v Německu. V roce 1831 potom zařadila vlašský salát do své legendární publikace i Magdalena Dobromila Rettigová. Pořád šlo ale o poměrně exkluzivní pokrm. Přesto už se v receptu objevily i „více české“ ingredience jako cibule nebo žloutek.
Od starého Rakouska přes první republiku až k době socialismu
V dobách Rakousko-Uherska se objevilo ještě několik verzí vlašského salátu. Nechyběl v nich třeba uzený jazyk, telecí nebo úhoř. Spolu s nimi ale přibývaly i ingredience jako byly buřty, kořenová zelenina, okurky, fazole či jablka.
Rozpad Rakousko-Uherska způsobil několik věcí. V první řadě se pro nové Československo stalo obtížnější dovážet mořské ryby a jiný „sea food“. Navíc zde nepanovala po první světové válce zrovna dobrá ekonomická situace a takové laskominy jako pravý vlašský salát si nemohl dovolit prakticky nikdo.
Pověst vlašského salátu se ale rozhodlo využít slavné pražské lahůdkářství Aloise Linky, které sídlilo v Hybernské ulici. To už ale vlašský salát přestával byl vlašským salátem, na kterém si v minulosti pochutnávala Marie Terezie. Ryby zmizely, ale zato přibyl hrášek, pražská šunka a majonéza.
Způsobů přípravy vlašského salátu je celá řada, s originálem ale mají společného jen málo.
Pražané na vlašák chodili do Hybernské ulice až do druhé světové války. Po ní ale došlo k další velké proměně. Po roce 1948 zmizelo i Linkovo lahůdkářství a podoba vlašského salátu byla v rukou národního podniku Pramen. Pražská šunka musela zmizet a místo ní se v salátu objevil levný šunkový salám, který toho s masem neměl mnoho společného. Jablka zase nahradily brambory.
Zajímavé je, že do roku 1989 se norma pro vlašský salát upravena způsobem, který umožňoval zaměnit dokonce i obyčejný šunkový salám za salámy té nejnižší kvality plné soli a konzervantů. Tolik příspěvek do debaty o tom, jak byly dříve potraviny kvalitní…
Vlašský salát každopádně překonal i sametovou revoluci a stále se těší velké oblibě. Dnes je k dostání v řadě různých forem, klasických i odlehčených bez majonézy. Stále ale platí, že s původním vlašským salátem toho mají ty dnešní společného už jen velmi málo.
