Článek
Kde se vzaly volby
Rok 1848 znamenal pro habsburskou monarchii stejně jako pro řadu dalších evropských zemí významný přelom. Vlna revolucí otevřela otázku občanských práv a také zastupitelské demokracie. Volby do Ústavodárného říšského sněmu v letech 1848–1849 tak byly první zkušeností s parlamentarismem, avšak porážka revoluce a nastolení Bachova neoabsolutismu politický život na celou dekádu zmrazily. Skutečný vznik stabilního volebního systému v českých zemích přinesla až tzv. únorová ústava z roku 1861.
Kuriový systém
Je třeba říct, že volební právo v druhé polovině 19. století nebylo chápáno jako přirozené lidské právo, nýbrž jako veřejná funkce vyhrazená pouze řádným poplatníkům daní a některým specifickým skupinám obyvatel. Zákony vycházely z předpokladu, že o státních záležitostech mají rozhodovat pouze ti, kteří se podílí na jeho financování. Systém byl pak vybudován na základě takzvaných kurií, šlo vlastně o určité volební třídy definované podle majetku a společenského postavení.
První byla tzv. kurie velkostatkářská. Ta zahrnovala šlechtu a největší pozemkové vlastníky. Několik stovek jednotlivců v ní disponovalo obrovským politickým vlivem a volilo značný podíl poslanců.
Druhou kurií byla kurie městská. Ta byla tvořena bohatšími měšťany, obchodníky, řemeslníky, úředníky a inteligenci. Tito lidé platili přímou daň nazývanou majetkový cenzus.
Potom zde byla kurie obchodních a živnostenských komor, která zastupovala průmyslové a obchodní elity.
Nakonec existovala i kurie venkovských obcí určená pro majitele nemovitostí a zámožnější rolníky na venkově.
Tento systém byl samozřejmě nerovný, hlas jednoho velkostatkáře měl mnohem větší váhu než hlasy tisíců rolníků či řemeslníků. Nemajetné vrstvy pak byly z volebního práva zcela vyloučeni. Volit rovněž nemohly ženy, ačkoliv v kuriích velkostatku mohly majetné šlechtičny hlasovat v zastoupení plnomocníka. To byl ale projev doby a standard prakticky v celé Evropě.
Další demonstrace za všeobecné hlasovací právo z roku 1905.
Proč se vlastně volilo
Systém tak, jak byl popsaný, platil pro volby do zemských sněmů, tedy toho českého v Praze, moravského v Brně a slezského v Opavě. Svým způsobem pak nepřímo i pro Říšskou radu ve Vídni, kam poslance zpočátku delegovaly jednotlivé zemské sněmy. S Říšskou radou je to ale trochu složitější.
Česká politická reprezentace zpočátku na protest proti vídeňskému centralismu uplatňovala politiku takzvané pasivní rezistence, jinými slovy odmítala se jednání na Říšské radě účastnit. Teprve s obnovením aktivní politiky v 70. letech 19. století to začalo být relevantní. V roce 1873 pak byly zavedeny přímé volby do Říšské rady.
V roce 1882 proběhla daňová reforma, která značně rozšířila počet daňových poplatníků a tím i voličů. To mimochodem vedlo k zásadnímu posunu na české politické scéně. Dosud dominantní Staročechy „přeskočili“ progresivnější a také radikálnější Mladočeši. Další změna nastala v roce 1896, kdy tzv. Badeniho reforma reagovala na vzestup dělnického hnutí a byla zřízena všeobecná kurie. V té mohl volit každý muž starší 24 let, který žil ve své obci alespoň šest měsíců. Tato reforma poprvé umožnila volit i nemajetným vrstvám, současně ale váha hlasu byla pro chudé stále velmi nízká.
V roce 1905 proběhla v Rusku řada nepokojů, které poněkud vyděsily i elity v Rakousko-Uhersku. Šlo proto o jeden z impulzů, které vedly k zavedení rovného volebního práva do Říšské rady v roce 1907. Když mluvíme o rovném volebním právu, máme na mysli volební právo pro muže na 24 let, ženy volit nemohly. I tak ale tento nový systém naprosto zásadním způsobem proměnil politickou svému, a právě v této době se začaly prosazovat agrárníci, sociální demokraté nebo národní socialisté.
Lze tak říct, že s parlamentarismem se Češi seznámili už za Rakouska-Uherska a první republika měla na čem stavět. Už volební systém Rakousko-Uherska byl pevným základem pro následné fungování demokratické Československé republiky. Samozřejmě, že dnešním standardům by takové volby nedostály, to ale žádné volby tehdejšího světa. Je třeba to chápat v historickém kontextu.
