Článek
Kdo byl Josef Čapek (ten špatný)
Josef Čapek, nebo v německém zápisu Czappek, byl v polovině 19. století majitelem řeznictví v Olešnici na Moravě. Provozoval tam živnost a založil rodinu. Jenže obchodu se nedařilo, a tak si tento člověk sbalil svých pět švestek, opustil manželku i tři děti a vydal se hledat štěstí jinde. Konkrétně zamířil do Vídně. Dopadl ale stejně. Těžko říct, zda byl problém v něm nebo měl prostě jen smůlu. Ať tak či onak, v roce 1864 se z centra monarchie vrátil zpátky domů, na Moravu.
Na Moravě se různě potuloval. Jednoho prosincového dne jej vzal v Boskovicích na povoz plný kukuřice jeho majitel. Společně potom zastavili v Doubravici a vyrazili kam jinam než do hospody. Čapkovi se začal rodit v hlavě nápad. Vůz byl plný kukuřice, byl tam zdravý kůň… Vše by se jistě dalo dobře zpeněžit. Od nápadu k realizaci už potom nevedla dlouhá cesta.
Vražda vozky
V hospodě spolu oba muži popíjeli, Čapek přitom ale lil opakovaně vozkovi tvrdý alkohol do piva. Když byl vozka zpitý pod obraz, Čapek zahrál správného kumpána a odvedl jej z hospody. S povozem potom odjel na pole, kde vozku dvakrát udeřil jakousi dřevěnou holí a jeho tělo hodil do řeky.
Vůz, koně i kukuřici potom prodal v Blansku před další hospodou. Jenomže jeho snaha prodat co nejrychleji, klidně za směšnou cenu, prostě byla na první pohled podezřelá. Minimálně jeden z hostů se proto rozhodl, že to nahlásí na četnické stanici.
Soud a poprava
To, co se dělo potom, není asi nijak zvlášť překvapivé. Četníci Čapka zatkli, vyslechli a brzy bylo jasné, s kým mají tu čest. Soud se konal v Brně a jeho výsledek se dal očekávat. Loupež, která skončila smrtí se za Rakouska-Uherska trestala prakticky vždy trestem smrti. Ten čekal i na Josefa Čapka.
S takto dlouhým časovým odstupem to lze vlastně vnímat jako banální kriminální případ, kterých bylo v monarchii nepočítaně. Čím je tenhle tak zvláštní? Především tím, že poprava Josefa Čapka, která se konala v prostoru dnešního náměstí Míru u ulice Schwabengasse, byla poslední veřejnou popravou v historii Brna. A navíc se k samotné popravě vážou další zajímavosti.
Josef Čapek měl obecenstvu říct, že svých činů lituje a ochotně přijímá smrt. Kromě toho ale údajně prozradil i lokalitu jakéhosi zakopaného pokladu, který pak jeden z diváků skutečně našel. Zda je zrovna tohle pravdivá historka, o tom lze samozřejmě silně pochybovat. Pravdou je, že už se traduje docela dlouho.
A aby toho nebylo málo, tak během popravy došlo k pádu jednoho z přihlížejících, který si zlámal vaz a zemřel. Zkrátka a dobře, na tuhle popravu asi v Brně nikdy nezapomenou.
