Článek
Tajemství všech tajemství aneb Robert Langdon na Petříně
Dan Brown je sice pravidelným terčem kritiky mířící na jeho literární schopnosti, ale při pohledu na čísla prodaných výtisků svých knih se jí může asi opravdu jen smát. Není cílem tohoto článku hodnotit literární kvalitu Brownových knih, nás zajímá výlet jeho hrdiny do Prahy a exkurze do naší historie.
Fakt, že Robert Langdon navštíví Karlův most, Altneuschul (Staronovou synagogu), Klementinum nebo starý židovský hřbitov, asi nikoho nepřekvapí. Brownovi je ale třeba přičíst k dobru, že u toho nekončí. Takový bunkr na Folimance už je o poznání zajímavější. Možná ještě zajímavější je Langdonovo putování po Petříně. Je to především proto, že mu hned na mysli vyvstanou obětované panny. Nejeden obyvatel Prahy asi při tomto popisu pocítí značné zmatení. Kde Langdon, resp. Brown, něco takového vzali?
Tajemný vrch Petřín
Petřínský vrch máme dnes spojený především s Petřínskou rozhlednou, lanovkou, zrcadlovým bludištěm, romantickými schůzkami, pěknými procházkami nebo třeba hvězdárnou a sochou Karla Hynka Máchy. Ale obětované panny? Ty se tam vzaly kde? Dan Brown si v tomto případě historii trochu ohnul, na což má jako spisovatel samozřejmě plný nárok. Jaký je ale onen základ, na kterém stavěl?
Podle pověstí stál na Petříně v dobách Keltů posvátný dub, u kterého probíhaly nejrůznější rituály a náboženské slavnosti. V této praxi pokračovali později Slované, kteří zde uctívali své bohy, především Peruna (bůh hromu a bleska) a Dažboga (bůh ohně). Mělo to svůj smysl, stály zde totiž pece na výrobu železa. Tento proces byl považován za posvátný a měl duchovní rozměr. Prováděly se zde proto rituály, které souvisely s výrobou železa. Rituály zpravidla vyžadovaly oběti.
A protože lidské oběti jsou ve slovanském světě doloženy, byť spíše výjimečně a o poznání méně často než u mnoha jiných národů, Dan Brown si to spojil a z Petřína udělal místo, kde se to lidskými oběťmi jen hemžilo. Pravda je taková, že z českého prostředí máme o lidských obětech slovanských rituálů, byť k nim asi čas od času docházelo, jen nepřímé důkazy a rozhodně ne z Petřína. Jedním z míst, kde pravděpodobně takové obětiště bylo, je Hradsko u Mšena.
Konec posvátného dubu
Podle kronik se na Petříně konaly pohanské rituály ještě v 10. století. Nakonec jim učinil přítrž kníže Boleslav, který na údajnou radu sv. Vojtěcha nechal pokácet posvátný dub, zničit sochu Peruna a na místě vystavět kostel sv. Vavřince. O lidských obětech se ale kroniky ani v nejmenším nezmiňují. Mluví se v nich spíše o posvátném ohni, v němž byly vidět tváře předků.
Obětované panny jsou tedy trochu přitažené za vlasy, ale kdo ví, možná ví Robert Langdon něco, co my ne.
