Článek
Zoufalství z okupace
Invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 přinesla společnosti obrovskou deziluzi a zklamání. Většina lidí nastalou situaci řešila přijetím pravidel nastávající normalizace a uzavřením se do bubliny zdánlivého bezpečí světa sestávajícího z vlastní rodiny, víkendové chaty a prázdnin v kempu.
Byli ale takoví, kteří tento přístup odmítli akceptovat. Jedinou alternativou k němu byl ovšem útěk za hranice. V létě 1970 se jej skupina mladých lidí rozhodla uskutečnit. Z možností, které přicházely v úvahu, si zvolili tu vůbec nejdramatičtější: únos letadla.
Let ČSA 096
Dne 8. června 1970 odstartoval z letiště v Karlových Varech letoun Il-14 společnosti ČSA na lince 096 do Prahy. Na palubě bylo i osm lidí z Ostrova nad Ohří. Šlo o tři mladé manželské páry a dva jejich známé, které spojoval stejný cíl: uprchnout z totalitního Československa do svobodného světa, konkrétně do západního Německa.
Hybnou silou celé akce byl dvaadvacetiletý Jiří Galásek, s nímž cestovala i devatenáctiletá manželka Eva. Druhý pár tvořili Rudolf Čihák (25 let, podle svých pozdějších slov byl on organizátorem únosu) s manželkou Stanislavou (22 let), třetí potom Jiří Procházka (23 let) se ženou Marií (18 let). Dvěma „singl“ únosci byl Jaroslav Pour (20 let) a Věra Klimentová (19 let). Dvouletou dceru Stanislavy Čihákové za člena skupiny považovat opravdu nelze, na palubě ale byla také.
Pravdou je, že Jiří Galásek byl problémový a již šestkrát trestaný za nejrůznější potyčky s Veřejnou bezpečností, krádeže, neplacení výživného a podobné přečiny. Nebyl jediný, problémy se zákonem měly i některé z žen ze skupiny. Mužští příslušníci skupiny se pak pohybovali na podobných stavbách jako zedníci, řidiči či závozníci.
Únosci se na akci skutečně připravovali, Jiří Procházka dokonce trasu Karlovy Vary – Praha několikrát proletěl, aby se seznámil s tím, jak to v letadle vypadá a funguje. V osudný den nastoupila skupina na palubu ozbrojená čtyřmi pistolemi, revolverem, boxerem a nožem. Při následném vyšetřování nebyla StB schopna odhalit původ těchto zbraní. Pokud by někomu přišlo divné, že únosci byli schopni pronést na palubu takový arsenál, tak je třeba si uvědomit, že v oné době se žádné prohlídky nedělaly, tím méně na vnitrostátním letu. Právě únos letu ČSA 096 to ale změnil.
Když letadlo v půl jedenácté dopoledne vzlétalo, na palubě bylo celkem 24 cestujících dospělého věku a dvě děti. Posádku tvořili dva piloti a radiotelegrafista. Několik minut po startu se zvedli Galásek s Čihákem a s vytasenými pistolemi vnikli do pilotní kabiny. Cestujícím řekli, aby se nehýbali a pilotům nařídili změnit kurz na Mnichov. Čihák dokonce trhnul kniplem a letadlo se povážlivě naklonilo.
Pilotům nezbylo nic jiného než únosce uposlechnout. Ostatní členové skupiny se zbraněmi obsadili celé letadlo a hlídali cestující. Letadlo asi 45 minut poté, co odstartovalo z Karlových Varů, přistálo v Norimberku. Únosci byli zatčeni, ostatní vyslechnuti. Kromě osmičky únosců se všichni ještě týž den vrátili do Československa. Tam proběhl s únosci soud v jejich nepřítomnosti a udělil jim tresty v rozmezí 5 – 11 let. V Německu se do vězení dostali Galásek, Čihák a Procházka. Těm německý soud udělil nepodmíněné soudy v délce 2,5 roku. Ostatní členové skupiny odešli s podmíněnými tresty.
Není bez zajímavosti, že Jiří Galásek byl později ve Stuttgartu nalezen mrtvý. Podle Čiháka není možné vyloučit pomstu StB, oficiálně to ale potvrzené není. Otázkou je také to, do jaké míry je pravdivé hodnocení Galáska, které vyšlo v Rudém Právu. Noviny z něj udělaly obdivovatele Adolfa Hitlera a americké armády nebo příznivce netradičních erotických praktik. Otázkou je, do jaké míry šlo o snahu jej maximálně očernit a do jaké míry šlo o skutečnost.
Únos z roku 1970 skončil vlastně v mezích možností dobře, neboť nikdo nepřišel k úhoně. Bohužel, následující únos letadla ze západočeského lázeňského města, tedy ten z Mariánských lázní v roce 1972, již takový happy-end neměl.
