Článek
Kdo byl Bohumil Peroutka
Bohumil Peroutka se narodil v roce 1926 v Bratislavě. Od svých pěti let však žil ve valašském Vsetíně. Vystudoval zde gymnázium a poté odešel na Masarykovu univerzitu v Brně, kde absolvoval pedagogickou fakultu se zaměřením na zeměpis a dějepis.
Po studiích nastoupil jako učitel na středních školách v Hošťálkové a ve Valašských Kloboukách, poté učil na vsetínském gymnáziu. Ve svém vzdělávání ale pokračoval a dokončil doktorát z přírodních věd.
Poté se z pedagogické pozice přesunul do muzejní sféry. Stal se ředitelem Okresního archivu ve Vsetíně, poté začal šéfovat Okresnímu muzeu ve vsetínském zámku. Pomalu se ale začal blížit osudný srpen 1968.
Bohumil Peroutka a okupace
Zatím jsme se Bohumilu Peroutkovi věnovali spíše profesně, to ale samozřejmě nebyla celá jeho osobnost. Kromě svého povolání měl také koníčky a záliby. Mezi ty patřily sport, literatura, procházky přírodou a cestování po vlastech českých. Dokonce psal i turistické průvodce. Tím se tak trochu přibližujeme k velmi důležité části jeho osobnosti. Byl to velký vlastenec, obdivovatel Masaryka a jeho ideálů.
Se svými studenty vedl dlouhé debaty, v nichž se nevyhýbal ani tématům, o nichž nebylo v té době radno mluvit příliš nahlas. Samozřejmě, že na takového člověka musela srpnová okupace tvrdě dolehnout.
S nastupující normalizací na něj začal být jako na ředitele muzea vyvíjen nátlak, aby svoji práci přizpůsobil novým poměrům. Sám proto požádal o uvolnění z funkce s tím, že se chce stát řadovým pracovníkem muzea.
Dne 22. října 1969 napsal článek do regionálních novin Nové Valašsko před nadcházejícím výročím vzniku Československa. Ve svém textu vzpomínal na Masaryka i ducha pražského jara, kritizoval Stalina a socialismus, který měl člověka osvobodit, přirovnal k novodobému feudalismu se všemi formami nátlaku a nadvlády jedněch nad druhými. To, že článek neprojde bez povšimnutí bylo naprosto jasné.
Redaktoři deníku Nové Valašsko, kteří nechali článek otisknout, byli okamžitě vyhozeni. Bohumil Peroutka si to kladl za vinu. On sám byl vyzván, ať odvolá. To neudělal a namísto toho se rozhodl k radikálnímu činu. Dne 28. října 1969 odpoledne se na nádvoří vsetínského zámku polil benzínem a zapálil. Zemřel v nemocnici 30. října.
Bohumil Peroutka po sobě zanechal dopis na rozloučenou, v něm zmiňuje Jana Palacha, byť upozorňuje, že jeho motivace je jiná. I tak napsal, že snad jeho smrt pomůže věci, které nemohl pomoci za svého života.
Režim se snažil vše zamést pod koberec. Nikde nesmělo viset parte, když už se o Peroutkově smrti oficiálně mluvilo, pak jen v souvislosti s tím, že měl údajně psychické problémy. Byly šířeny výhružky, že kdo dorazí na pohřeb, bude vyhozen z práce. Přesto dorazily stovky lidí…
Bohumil Peroutka zůstává ve stínu Jana Palacha nebo Jana Zajíce. Není ale důvod, aby nebyl připomínán úplně stejně. Byl totiž stejnou obětí zločinného režimu.
