Článek
Johana Bavorská a její český osud
Když český král a římský císař Karel IV. přemýšlel o budoucnosti svého syna a celého království, nemohl se ve svých myšlenkách nezamýšlet i nad případnou osobou další české královny. Pro svého syna, budoucího krále Václava IV., vybral Otec vlasti manželku již v době, kdy byl Václav ještě novorozenec. Měla se jí stát Johana Bavorská, dcera bavorského vévody Albrechta I. a jeho manželky Markéty.
Karlova volba zafungovala přesně tak, jak měla. Jinými slovy vévoda se sňatkem souhlasil a ihned ukončil nepřátelství, které ke Karlovi choval jakožto vůdčí postava celé koalice bavorských vévodů. Svatba Václava s Johanou se konala v roce 1370 v Norimberku. Pohled to musel být zajímavý, Václavovi bylo devět let a Johaně čtrnáct.
Johana Bavorská byla podle všeho velmi laskavá a veselá žena, která se snažila zapadnout do českého prostředí, naučila se řeč a dělala vše přesně tak, jak se od ní očekávalo. V roce 1376 byl Václav jako patnáctiletý korunován římským králem a Johana římskou královnou. Jinak ale začínalo na Johanu doléhat vědomí, že na královském dvoře příliš silné postavení nemá. Starala se o to především její tchýně a manželka Karla IV. Alžběta Pomořanská. Johaně příliš nepomáhal ani fakt, že Václav si ji příliš nevšímal. A nezměnilo se to ani po smrti Karla IV.
Václav IV. se zajímal spíše o lov a víno než o vládnutí či svou manželku. Navíc nebylo ani památky po dědici. Ve skutečnosti se ale Václav s Johanou po čase přeci jen sblížili. A vznikl mezi nimi skutečný a silný vztah, byť potomek stále nepřicházel. To nejhorší ale mělo teprve přijít.
Smrt královny a legendy o ní
Poslední noc roku 1386 byla pro české království tragická. Královna Johana totiž zemřela. Podle legendy, kterou poprvé zaznamenal kronikář Edmon de Dynter, měla Johana v noci prudce vstát z postele, neboť potřebovala vytáhnout nočník. Hluk však vyděsil jednoho z loveckých psů, který královně následně prokousl hrdlo. Příběh je to jistě dramatický, je ale otázkou, do jaké míry je skutečný.
Edmund de Dynter byl v roce 1386 šestnáctiletým mladíkem a příběh se psal logicky až později. Nebyl navíc z Čech, nýbrž z holandské provincie Severní Brabantsko. Aby toho nebylo málo, tak později svůj zápis korigoval a uvedl, že ho pokousal vzteklý pes. Do české historické paměti se příběh o psovi dostal především díky Františku Palackému, který jej převzal. Je pravdou, že Václav IV. byl vášnivým lovcem a loveckých psů měl víc než dost. Je ale otázkou, proč by královna měla mít nějakého ostrého loveckého psa v noci ve své ložnici.
Existují i další verze příběhu o smrti královny Johany. V jedné německé kronice z 15. století se uvádí, že královna zemřela žalem nad svým osudem v království, které ji nerespektovalo. Nakonec zde máme ještě jednu verzi. I v ní zabil královnu pes, nešlo ale o žádnou náhodu. Na královnu ho totiž měl poslat sám Václav IV. při jedné z manželských hádek. Tato verze by minimálně vysvětlovala přítomnost psa a královny v jedné místnosti. Stejně tak není žádným tajemstvím, že Václav IV. byl velmi vznětlivý a záchvaty zuřivého vzteku se u něj objevovaly poměrně často.
V případě několika verzí příčiny smrti královny Johany je těžké rozhodnout, která z nich je pravděpodobnější. Všechny se skutečně mohly stát a my dnes již jen těžko zjistíme, jak to bylo doopravdy. Smrt královny každopádně Václava IV. zasáhla a ten se ještě silněji přimkl k vínu. Znovu se oženil až o další tři roky později.
