Článek
Letní kempařskou sezónu ukončilo velké ochlazení a vydatné deště. Z plavek tedy polezeme rovnou do kožichů, a to se projeví i v českých kempech, které mnozí zatracují. Jsou ale ty české kempy jiné než zahraniční? Změnila se situace za poslední roky?
V ČR je skoro 600 legálních kempů a tábořišť a pár těch nelegálních, nesplňujících tak zcela hygienické ani provozní podmínky. Lidé prostě využili své pozemky a umožnili na nich kempovat za poplatek ostatním. V zásadě proti tomu lidsky není co namítat, a pokud je i o takovou službu zájem, proč toho nevyužít. Ne každý potřebuje luxusní sprchy, toalety nebo plně vybavené kuchyňky. My se ale podíváme na situaci v těch legálních kempech.
Jak to s nimi vypadá se člověk dozví na sociálních sítích. Ale je to skutečný obraz? Ne, není. Jsou totiž dvě hlavní skupiny těch, kteří napříč sociálními sítěmi svůj názor šíří, potažmo pak často využijí možnost přidat recenzi přes Google nebo Mapy.cz.
První skupinou jsou lidé, jenž světu sdělí, že kemp nestojí za nic a už tam nikdy nepojedou. Důvodem je, že na toaletách nebyl toaletní papír a u umyvadla chyběly papírové útěrky. Kempu dají to nejnižší hodnocení a je jim v podstatě jedno, že jejich ratolesti využívaly doprovodné dětské programy, dobře se najedli v místní restauraci nebo využili místní bazén. Každou sebeméně negativní věc nafouknou do obřích rozměrů a postnou jí na sítě. Fotografií psího exkrementu v trávě jsou sítě plné a našinec by nevěřil, z kolika úhlů se takové psí hovínko dá vyfotit mobilním telefonem. Ve skutečnosti to znamená, že ani zlá recenze a nízký počet hvězdiček nemusí být jasným ukazatelem. Toaletní papír nebo ůtěrky jistě neukradla recepční a psí exkrementy nejsou dílem psa místního údržbáře. Za nízké hodnocení kempu tedy mohou návštěvníci, kteří ušetří desetikorunu za ruličku toaletního papíru tím, že si jí po návštěvě toalet odnesou. Existuje zajímavá přímá úměra. Čím kvalitnější toaletní papír, tím rychleji zmití. Bohužel se u této skupiny lidí stává, že pozitiva nevidí nebo se o ně nepodělí.
Druhá skupina lidí dělící se o své dojmy z návštěv kempů si s recenzí dá práci a zhodnotí spravedlivě klady i zápory ze svého úhlu pohledu. Tyto recenze jsou přínosem pro všechny ostatní a je škoda, že tato skupinka je mnohem méně početnější než ta první.
Ale podívejme se na české kempy úplně jinak. Často slyšíme názor, že jsou předražené, špinavé, hlučné, nevybavené, nemoderní a ani ten personál nestojí za nic. A tento názor se sdílí napříč sociálními sítěmi. Ano, ceny mohou být porovnatelné s cenami u moře nebo u jezer s průzračnou vodou. Ne všechny kempy leží na ideálním místě, to ale neznamená, že mají nižší náklady na provoz. Nikdo rekreačním zařízením neposkytne žádné daňové úlevy. Na každou prolézačku nebo skluzavku instalovanou na dětském hřišti musí být certifikát, který zvedá cenu i o polovinu. To vše musí prostě někdo zaplatit. Také obce prostřednictvím kempu vybírají rekreační poplatky, co není při delším pobytu u vícečlenné skupiny také zenedbatelná suma. Návštěvník ale vidí v kempu sumu kterou zaplatí na místě a z peněženky mu jí v jeho očích tahá kemp.
Dalším nemalým přínosem v hanění českých kempů je služba, kterou poskytuje společnost zprostředkující pronájem pozemků, tzv. bez kempu. Jejich sloganem se stala všude v rámci reklamy distribuovaná věta: „Uteč! Od lidí. Z města. Od hluku. Z narvaných kempů. Do přírody. Na samotu. Do ticha. Někam pryč. Revoluce v cestování do přírody.“ Sama tato věta je velice zavádéjící. I kempování „bezkempu“ má svá úskalí. Mnohdy jde o jen sporadicky udržovaný pozemek se zapáchající kadibudkou a na plotě zavěšeným pytlem na odpadky. Cena je přitom stejná jako v kempu. Mnohé kempy jsou navíc oázou klidu a ticha, striktně se dbá na dodržení nočního klidu a také na pořádek. Není tedy důvod utíkat z kempu od lidí, spíš je potřebné volit kemp dle preferencí každého z nás, navíc jsme všichni lidé a není důvod od sebe utíkat. Základ každého soužití lidí v daném prostoru, je respekt k druhým. To platí v kempu, v práci, ale i v rodině. Aspoň pokud to má mezi lidmi fungovat. Daný nešťastný logan spíš lidi rozeštvává, než spájí a neměl by znít rozkazovačně s vykřičníkem.
Výsledkem ankety, kdy se ke kvalitě kempů vyjádřilo 945 respondentů z řad jejich návštěvníků jsou jasná čísla. Jen sedm lidí hodnotilo české kempy známkou čtyři až pět. Známkou jedna až dvě ohodnotilo kempy jen dvacet dva lidí. Drtivá většina zvolila známku dvě až tři. Doplňující otázky přinesly očekávanou odpověď. Nejvíce lidem vadí vyšší ceny neadekvátní kvalitě poskytovaných služeb, požadování výlučně hotovostních plateb a pak rušení nočního klidu. Pomyslnou bolístkou je stav sociálního zařízení.
Nejhorší situace na toaletách je z pátka na sobotu. V sobotu ráno je tam takový nepořádek, že i uklízečka to odmítá uklízet a já se jí ani nedivím. Mnozí, zřejmě posílení alkoholem, mají problém trefit se do mísy a to nejen s malou potřebou. Uhlídat se to nedá, musela bych tam stát a po každém toaletu kontrolovat.
Na základě hodnocení kempů ve skupině KEMPY - recenze a zkušenosti na sociální síti , která čítá na padesát tisíc členů je zřejmé, že v ČR máme desítky kempů, kam se lidé rádi vracejí a které si chválí. Zajímavé je, že téměř žádný z těchto kempů se neumístil v žebříčku těch nejlépe hodnocených v rámci anket pořádaných komerčními subjekty. Je smutné, že médiami vyzdvihovaný KEMP ROKU navštíví německý návštěvník a v německé skupině shrne své dojmy v takovém stylu, že ti, kteří to čtou si položí otázku: „Tak jestli tohle je kemp roku, tak jak asi vypadají ty ostatní?“ a českým kempům se vyhnou. Při své cestě ze severu Německa na Balkán raději ČR jen projedou a žádný z místních kempů nenavštíví. Pro někoho je víkend v „kempu roku“ vrcholem kempování a pro jiného noční můra. Žádná nastavená kritéria nedokážou kemp zhodnotit, mimo jednoho a tím je pocit návštěvníka. I v malém kempu bez bazénu, tobogánu a noční diskotéky se lze cítit blaženě.
Je jasné, že české kempy na tom nejsou z hlediska nezávislého hodnocení lidí špatně, byť existují rezervy, kde by mohly přidat, zejména v údržbě a čistotě sociálního zázemí. Mnohé momentální a krátkodobé nedostatky si způsobují návštěvníci sami svých chováním. Pokud chceme mít v kempech lepší podmínky, musíme do nich jezdit a platit v nich za služby adekvátní cenu. Jen tak se mohou kempy zlepšovat, rekonstruovat, udržovat a rozvíjet. Tím, že tam nepojedeme jen situaci zhoršíme. Kempy si musí více návštěvníků vážit a jednat s nimi fér, nedívat se na ně jako na zdroj příjmu a měly by sami dbát na dodržování pravidel, která nastavily ve svých ubytovacích řádech. Chceme-li zlepšit podmínky pro kempování, musíme tahat za jeden provaz a projevit si vzájemný respekt.
Na úvodem položenou otázku je tedy odpověď jasná: „Ne, české kempy na tom až tak zle nejsou a za mnohé jim vyčítané nedostatky mohou samotní jejich návštěvníci.“.
