Článek
Počet majitelů obytných vozidel všech typů roste a tomu odpovídá přímou úměrou i trh s doplňky a také počet možností kam vyrazit.
Obytné vozy se staly prostředkem nejen k cestování, ale také sebeprezentace jejich majitelů. Existují stovky českých kanálů na You Tube a další stovky osobních webových stránek a blogů. Média se honí za vším, co souvisí s karavaningem a větší zájem v redakcích snad budí už jen ten náš Andrej Babiš. Otevřeš zpravodajský web a hned za Babišem následuje cestopis s karavanem. Pustíš televizi a opět hned za reportáží o Babišovi pŕichází reportáž o cestování v obytném autě nejen po Česku, ale i třeba po Slovensku. Obytná auta jsou prostě všude, a aby ne. Do reklamy se lejí velké peníze. Nejen auta, ale i vybavení je kolikrát předražené a tak musí výrobci, dovozci a prodejci vytvářet ponc luxusu na který ti hloupější slyší. A jelikož je doba digitální a lidstvo přestává používat vlastní mozek, těch hloupějších přibývá.
Po You Tube kanálech, kde se dozvíme co měl který karavanista k obědu, jaké má zrovna počasí nebo jakou toaletu používá, tu máme i profily na Facebooku nebo Instagramu. Tam se také dozvídáme kde, s kým a jak dlouho byl, co jedli, pili a také jaké je to cestování dokonalé. Občas se někdo vytáhne, že projel za 5 dnů 6 států. Ale tohle už nic nemá s kempováním společného, jsou to jen selfie dostihy.
Sítě jsou plné reklam na kempy a stellplatzy. Mnozí píší, že do kempu by již nikdy nejeli a raději volí stellplatz, který má být sice obslužným servisním místem, ale našinec tam tráví dovolenou. Místo společnosti podobně naladěných lidí v kempu sedí každý sám na stellplatzu a zírá na jiné, jemu podobné lidi v jiném obytném voze. Jiný našinec nejede ani na ten stellplatz a pěkně zadarmo se postaví někomu na louku nebo k nějakému obecnímu rybníku, užívá si relax a má dobrý pocit z finanční úspory. Po odjezdu ještě zanechá na památku místním jednu, občas i dvě plné igelitky odpadků. Ještě si posteskne, že na takovém pěkném místě neumí obec umístit odpadkový koš.
Z karavaningu se stal kšeft. Už to není o kempování, ale o prodeji dalších a dalších rádoby nutností, bez kterých se žádný karavanista na cestě neobejde, alespoň dle prodejců.. Je to honba za ziskem, sledovaností, lajky a komenty. Největší dopad to má na mladší generaci, která nemá ve svém okolí vzor. Myslí si tak, že toto je kempování, že obytná auta jsou vyjmečná a tento způsob cestování je záviděníhodný. Není.
Po letech přichází rozčarování. Zatím co tvůrcům lepšího či horšího obsahu roste sledovanost a obchodníkům či půjčovnám zisk, pomalu a jistě se začínají města i malé obce bránit nájezdům obytných aut. Neomezují cestovní ruch, jen zastupitelé začínají chápat, že tudy cesta nevede, že z přítomnosti obytných aut neplyne zisk, ale pouze starosti s odpadem, případně rušením nočního klidu v doposud tichých zónách. Rozjezděná zeleň, kusy toaletního papíru v okolí parkoviště a igelitky se smetím ponechané na místě, v lepším případě na zemi u uzamčené popelnice nejbližšího domu. Pomalu a jistě přichází éra omezení a zákazů, éra, kdy se stále častěji objevují na zákazových dopravních značkách piktogramy obytných aut a přívěsů.
Karavanistický svět přichází o iluze a probouzí se do tvrdé reality. Lidé v obytných vozech za miliony si stěžují na zpoplatnění parkovišť nebo služeb spojených se zbavením se obpadu. Volí snažší cestu, často takovou, kterou by se nikdo, kdo miluje přírodu a má v sobě trochu lidskosti nezvolil. Odpad vyhodí v přírodě.
V diskusích se často právě karavanisté zaklínají, že odpad na břežích vodních toků a ploch je po rybářích, že toaletní papír ani to pod ním v přírodě není po nich, že odpadky nejsou jejich. Mají v autech odpadkové koše, toalety, sprchy, tak proč by logicky byla taková spoušť po nich? Jelikož mi je toto prostředí blízké, mohu s čistým svědomím napsat, že mnozí při kratších cestách toaletu ve vozidle nepoužívají, protože se jim nechce čistit. Obaly od polotovarů nebo zbytky jídel si do košů nedávají, nechtějí aby jim to v interiéru vonělo po pár hodinách stání na slunci jako u kontajneru a jelikož sedí venku před autem, kde i kouří, jsou parkoviště poseta nedopalky od cigaret. Nelžeme si tedy, že karavanistů se problémy spojené s pobytem v přírodě netýkají.
Ano, mnozí ctí všechna pravidla, ale snažší je cesta od srdcaře, který sklouzne do bordel stylu než opačně. Bordelář si neřekne, že dělá něco špatně, ale pořádkumilovnému člověku dojde jednou trpělivost a řekne si, že už dál ze sebe nebude dělat hlupáka a nebude uklízet po jiných, nakonec neuklidí ani po sobě. Dobrovolníci nebo zaměstnanci obce či města to přece uklidí. Ano. Uklidí. Ale po pár úklidech se na dalším a dalším místě objeví nová značka se zákazem vjezdu, stání nebo táboření. A upřímně? Je to v naprostém pořádku.
Milí táborníci, karavanisté, vstupme si do svědomí a místo kritizování obcí a měst si vstupme do svědomí a hledejme důvod proč zákazy existují. Ukažme starostům, že nejsme všichni stejní a většina z nás si váží nejen přírody, ale i obecního majetku, zejména tam, kde jsme jen pouhou návštěvou. Nechovejme se jako zvěř a nikdo v nás zvěř neuvidí a nebude nás mít ani za zvěř lovnou, jak se tomu nyní děje v případě pracovníků Agentury ochrany přírody, které také došla trpělivost. Zůstaňme věrni odkazu smyslplného kempování v souladu s přírodou. Pokud chcete mít luxus stále sebou, mějte ho, ale volte si jiné cíle, například ty nejluxusnější kempy, nevjíždějte tam, kde o to nikdo nestojí.
Výběr i hodnocení kempů najdete například na Facebooku ve veřejné nekomerční skupině Kempy - recenze a zkušenosti. Jistě si vyberete kemp, který vám poskytne potřebné zázemí v požadované kvalitě.
V následujícím prvomájovém článku se zaměříme na jedmo z měst, které si vysloužilo kritiku kvůli postojům k parkování a vjezdu větších vozidel, včetně těch obytných. Není vše černobílé a někteří karavanisté svým vyjádřením na sítích hloubí propast mezi tou kýženou svobodou cestování a možnostmi v konkrétních lokalitách. Doslova dráždí samosprávy, které jen hájí zájmy svých obcí a občanů.
