Článek
Nejenomže existují, ale korida je dokonce státem posvěcena jako kulturní dědictví. Z evropských zemí je to tradičně Španělsko, které má celý svět s býčími zápasy spojené. I v sousedním Portugalsku a na jihu Francie si můžete na koridu zajít, ta má ale jiná pravidla a jejím cílem není zabití zvířete.
Smyslem celého dramatického představení klasické španělské koridy je totiž vítězství člověka nad rozzuřeným býkem a jeho potupné zabití za jásání přítomného davu. Tak to vnímáme my, kteří nevidíme nic jiného než chlapíky v barevných, zlatě vyšívaných krátkých kabátcích a upnutých kalhotách, podkolenkách a s trojúhelníkovými klobouky na hlavách, kterak zabodávají kopí do zoufalého zvířete a jsou za to oslavováni.
Pro Španěly ale znamená korida, neboli corrida de toros, víc než krutou zábavu, tak jak ji chápe většina zbytku světa. Pro ně jde hlavně o umění, kulturní dědictví a národní identitu.
Ovšem nutno podotknout, že dnes už ne zdaleka všichni Španělé vnímají býčí zápasy stejně. Velká část je má spojené s obdobím diktátorského režimu generála Franca, který koridu oslavoval jako španělskou hrdost, a kdo ji neměl rád, byl protišpanělského smýšlení.
K tomu se váže jedna historka z roku 1940. Franco pozval nacistického lídra Heinricha Himmlera na oficiální návštěvu Španělska, ale udělal na něj pramalý dojem. Vzal ho totiž pyšně na býčí zápas. V aréně se představili ti nejlepší matadoři své doby a z balkónů visely nacistické vlajky s hákovými kříži. Dokonce byl proti své vůli najat mladičký matador jenom proto, že byl árijského vzezření s blond vlasy a modrýma očima.
Jenomže Himmler, velký milovník zvířat, byl znechucen krutostí představení a málem prý na jeho konci omdlel. Ani pro zarytého fašistu a někoho, komu nebylo lidské utrpení a smrt cizí, se nedokázal dívat na trpícího býka v aréně.
I v dnešním Španělsku se jedná o poněkud kontroverzní téma a korida se zdá být na ústupu. V některých regionech, kupříkladu v Katalánsku, byly býčí zápasy v roce 2012 zakázány, a přestože nejvyšší španělský soud rozhodnutí katalánského parlamentu zrušil jako protiústavní, v regionu se už žádná korida nekoná stejně jako na Kanárských ostrovech.
Ovšem v Madridu a na jihu země, zejména v Andalusii, kde mají ke španělským tradicím blíže než Katalánci, je korida i nadále chráněna jako výraz španělské identity a historického dědictví. Přesto se zdá být výsadou spíše starších pamětníků a téměř výhradně mužskou záležitostí, než vítanou zábavou všech generací, jak tomu bylo v minulém století.
Ale pojďme se na býčí zápas podívat trochu blíže. Název by sice evokoval boj mezi býky, ale ve skutečnosti se jedná o několik ozbrojených mužů proti jednomu zvířeti.
Největším omylem, kterého se my laici a neznalci dopouštíme je, že zařazujeme koridu do kategorie sportu. Nikoli. Ve španělských novinových plátcích se poslední novinky z koridy objevují v kulturních rubrikách, ne mezi sportovními články. Španělé to skutečně za umění považují. Ne nadarmo korida přitahovala slavné malíře a spisovatele jako byl Goya, Manet. Picasso, Tolstoj nebo Hemingway.
Stejně jako divadelní představení nebo symfonie, mají býčí zápasy několik posloupných a neměnných scén. Potud ale jejich podobnost s uměním končí. Celý proces totiž není jenom o konečném zabití zvířete, ale jde hlavně o jeho houževnatost čelit postupnému mučení v podobě provokací a zapichovaných kopí. Čím zoufaleji a odolněji se zvíře chová, tím větší sláva matadorovi.
Celý proces až do zabití býka má svá jasně daná pravidla a rutinu a prostor na improvizaci neexistuje. Podílí se na ní několik lidí s jasně přidělenými rolemi. Jejich funkce, postavení, a tudíž i sláva hodná celebrity se velmi liší.
Matador je ten, který jediný požívá „výsady“ býka skolit přímým zásahem mečem a je tím nejdůležitějším, o kom se mluví, a kdo je oslavován. Čím přesnější rána a rychlejší smrt býka, tím větší ovace. Mimochodem španělský název matador de toros skutečně v překladu znamená vrah býků.
Toreadoři, jejichž název je nám také v souvislosti s býčími zápasy znám, jsou ti, kteří jezdí v aréně na koni a býka postupně oslabují kopími zapíchnutými do ramene. Tím donutí býka svěsit hlavu, což se později hrdinnému matadorovi bude hodit. Termín toreador se ale nepoužívá, říká se jim picador. To byl první akt divadelní hry.
V druhém aktu hrají hlavní roli banderilleros. To jsou pěšáci, kteří opět do ramen býka vráží ostré barevné tyče, aby ho ještě víc oslabili a pokořili. Zde si býk užívá svoji chvilku slávy, protože publikum ho radostně oceňuje za jeho odvahu. Býk, který by se vzdal příliš lehce, není vítaný a matador by si za skolení příliš slabého kusu velké slávy nezasloužil.
Po celou dobu matador pilně studuje býkovo chování a reakce, aby si na něj připravil svoji taktiku. Na řadu totiž přichází poslední a divácky nejoblíbenější dějství. Matador vymění hadr, který používal v přípravné fázi v barvě žluto fuchsiové za menší a červený. Teď už je v aréně sám proti býkovi.
Od chvíle, kdy zazní trumpety, což je začátek posledního dějství, až do skolení býka uplyne zhruba 10 minut. Nyní matador ukazuje své číslo podobající se tanečnímu vystoupení, tak jak si obvykle matadora představujeme. Hadrem na tyči býka provokuje a čím těsněji zvíře kolem něj proběhne, tím lépe.
Když cítí, že jsou oba připraveni, toreador vykročí a jakmile proti němu býk skloní hlavu, vrazí mu meč do zadní části krku. Cílem je protnout aortu, aby smrt byla co nejrychlejší. Jakmile je zvíře na zemi, přiběhne pomocník s dýkou, aby mu v případě potřeby udělil další ránu z milosti.
Během jednoho představení se vystřídají tři matadoři a každý zabije dva býky. Na vše celou dobu dohlíží prezident zápasu a podobně jako rozhodčí různě barevnými kapesníky komunikuje se zápasníky v aréně. Každá barva má svůj význam.
Kupříkladu modrý kapesník znamená, že má být mrtvý býk přinesen zpět do arény a za odvahu se s ním absolvuje kolečko cti. Oranžový kapesník se používá jen velmi zřídka a znamená, že býk za svou statečnost dostal milost a nebude zabit. S tím ovšem musí souhlasit ještě matador, jeho chovatel i publikum, které je velmi důležitou součástí zápasu a hlasitým projevem celou akci komentuje.
Abych byla upřímná, jenom ve zkratce popsat jednotlivé fáze býčích zápasů, jejichž pravidla jsou mnohem složitější a komplexnější, než je zde pro představu uvedeno, mi nedělá ani trochu dobře.
Argumenty zastánců býčích zápasů, že se vlastně jedná o humánní a rychlou smrt, která zakončuje luxusní život jedince, se mi při představě vyděšeného zvířete, do něhož je dlouhé minuty za řevu publika vráženo jedno kopí za druhým, jeví jako obzvlášť pokrytecké.
Na závěr stojí za to připomenout, že Španělsko v roce 2023 přijalo nový a velmi přísný zákon zajišťující dobré životní podmínky zvířat, z něhož byly býčí zápasy vyňaty, stejně jako lov se psy.
Legislativa mimo jiné zakazuje prodej zvěře jinak než prostřednictvím certifikovaných chovatelů a využívání divokých zvířat v cirkusech. Býčí zápasy ale jako významné kulturní dědictví dostaly ze zákona výjimku.
Býci tak budou trpět do té doby, dokud bude do arény přicházet publikum natěšené na další smrtelné, i když spektakulární představení. A vzhledem k tomu, že o profesi matadora je i mezi mladými Španěly stále zájem, zřejmě ještě nějakou dobu potrvá, než se zavře i poslední aréna, ze které se nakonec, jako z mnohých jiných, stane nákupní nebo kulturní centrum.
Nebo pokud se nezmění pravidla hry. Promiňte, mám na mysli pravidla uměleckého představení.
