Článek
Jestli nějaký ráj na Zemi existuje, může jím klidně být i Barcelona. Záleží jenom na vás, jak si takový ráj představujete. Pro nás suchozemce je to možná každé místo u moře, kde je teplo, dobré jídlo a bezpečí. A tato kritéria Barcelona splňuje.
Kolik žije v Barceloně a jejím okolí Čechů a Slováků lze jen těžko říct, ale málo nás není a mnozí další o přistěhování uvažují. Alespoň soudě dle četných dotazů v místní krajanské facebookové skupině.
Typickým a častým dotazem bývá: „Chceme se s rodinou přestěhovat do Barcelony (případně do Španělska). Jak je to s bydlením, prací a školou?“
Změna místa k žití je vždy vážným rozhodnutím, pokud vám zrovna není dvacet, nic moc nepotřebujete a chcete objevovat svět předtím, než se usadíte. Ti ostatní by měli být obezřetnější a nenechat se oslepit slunečními paprsky.
Realita života nikde není taková, jaká se jeví při prodlouženém víkendu stráveném toulkami městem, vysedáváním v místních kavárničkách, popíjením sangrie a pozorováním okolního šumu. Než se třeba rozhodnete bouchnout do stolu a vydat se za dobrodružstvím, měli byste vědět, co vás čeká.
Barcelona je velmi internacionální město a s původním opravdovým katalánským mětstem, životem a kulturou už má společného snad jen tu architekturu, jídlo a pití. Barcelonu s 1.6 milióny obyvatel navštíví každý měsíc milióny turistů, jenom v červenci jich bylo 2.3 miliónů.
Každý čtvrtý obyvatel Barcelony už je cizinec. Jsou tu na nás zvyklí a žádnému příkoří kvůli tomu vystaveni nebudete. Ale také moc nepočítejte s tím, že se vám podaří se mezi místní vmísit.
Katalánci jsou velmi uzavření, i když to tak na první pohled možná nevypadá. I kdybyste mluvili jejich jazykem, což znamená katalánsky, oni si žijí ve svých společenských kruzích a příliš se nedruží. S Katalánci si můžete hezky popovídat na ulici, v psím parku nebo v baru, ale domů a do rodiny vás jen těžko pozvou, natož aby si z vás udělali opravdové přátele. Pro společenský život vám tedy zbydou ti cizinci.
To všechno pochopíte, až zde budete skutečně žít. K tomu ale napřed potřebujete někde bydlet, a to se může ukázat jako svízel největší, pokud si nemůžete dovolit koupit vlastní byt. Byty k pronájmu začínají na 900 euro, ale to jsou ty úplně nejmenší, a ne nutně v solidních čtvrtích, kde byste chtěli bydlet.
Ani najít si bydlení v okolních městečkách už není tak výhodné jako dřív. Ceny mimo Barcelonu rostou ještě rychlejším tempem než v samotném městě. Právě proto, že kvůli nedostupnosti tuto variantu volí čím dál víc lidí.
Většina barcelonských bytů v nabídce je navíc pouze ke střednědobému pronájmu na pár měsíců, nikoli na roky. Byty na dlouhodobý pronájem jsou velmi nedostatkovým zbožím a pokud už takový najdete, budete muset obstát ve velmi silné konkurenci stovek zájemců. Bez pracovního kontraktu a stálé výplaty, která dvoj až trojnásobně převyšuje výši pronájmu, moc šancí mít nebudete.
Pak jedině pokoj ve sdíleném bytě, který se pohybuje od nějakých 600 euro a nemusí mít ani okno. Barcelonské byty totiž často mívají některé ložnice úplně bez oken, či pouze s okénkem do světlíku.
A s tím se pojí další zádrhel, se kterým nikdo předem moc nepočítá. V zimě je v Barceloně skutečně zima! Samozřejmě zde většinou nesněží a teploty jdou málokdy pod bod mrazu. Ale vzhledem k vlhkosti přímořského ovzduší i 10 stupňů leze do kostí a pocitově se pohybuje o 5 stupňů níž. To ale není to nejhorší, kabát má přece každý.
Horší je to doma. Většina barcelonských (a nejen těch) bytů totiž úplně postrádá topení a většinou i klimatizaci. To bývá největším překvapením nováčků, kteří se přistěhují v teplejším období a v zimě mrznou. Je těžké si v parném létě krutost zimních měsíců představit. Večery strávené v několika vrstvách oblečení s nohami v tlustých ponožkách u přímotopu je ale místní realita.
V letních měsících je parno, ale co už, máme k ruce moře a tu sangrii. Ale co může být pro někoho překvapení je, že letos v Katalánsku pršelo víc než v Londýně nebo třeba v Paříži nebo Berlíně.
Abychom byli přesní – deštivých dnů bylo méně než v Londýně, ale úhrnem napršelo víc vody. V minulých letech bylo zase vody nedostatek, tak se to alespoň vyrovnalo. Co tím ale chci říct, že sázka na jistotu prostě neexistuje.
A práce? K tomu, abyste si mohli nějakou najít, musíte si předem vyřídit papíry, a to není vzhledem ke složitosti španělské, a potažmo katalánské byrokracii nijak jednoduchý a rychlý úkol. Na znalost angličtiny přitom nespoléhejte. Na úřadech vám bude k ničemu a při hledání práce to taky žádná velká výhra není.
V Barceloně totiž žije obrovské množství rodilých mluvčích, takže nabídnout angličtinu je samozřejmost, nikoli výhoda. Na jednoduché a nekvalifikované práce jsou zde zase statisíce obyvatel z Jižní Ameriky, kteří na rozdíl od vás mluví plynule španělsky.
Pak je ještě možnost pracovat na sebe, neboli jako takzvaný „autónomo.“ Na to si ale připravte pevné nervy a do začátku naditou peněženku.To je totiž ta nejdražší možnost výdělku. Sociálka a daňový úřad vám budou znepříjemňovat život a brát si, co jim podle tabulek patří, a to přímo z vašeho účtu. Je dobré se na to připravit a zvážit solidní business plán. Totéž platí při zakládání firem, kde je byrokracie a finanční zátěž ještě větší.
Když se vám tohle všechno podaří, nebo máte možná dost na to, abyste mohli všemi úskalími projít, pak si život v Barceloně užijete plnými doušky. V neděli si zajdete na procházku k moři nebo vyjedete vlakem za Barcelonu, nakoupíte si tu nejčerstvější zeleninu a ovoce, voňavý chléb, šunčičku nejlepší kvality a skleničku vína si dáte kdykoli a kdekoli. A v zimě si za chvilku dojedete na lyžovačku. No řekněte, kde tohle všechno mají?
Tento článek nemá za cíl kohokoli odrazovat od snů. Vzít v úvahu fakta a okolnosti a nový život si dobře naplánovat, je ale rozumnější než o sny přijít.
