Článek
Některé magazíny si na radách seniorkám, jak tuto skupinu věkově pokročilejších žen často nazývají, založily business. Jestli si tyto dámy berou jejich rady k srdci, je věc jiná. Česká žena je totiž nevyzpytatelná.
Každý týden se na nás ze stránek českých webových magazínů valí nová dávka „užitečných“ tipů. Titulky jako „Největší chyby v oblékání, které dělají ženy 50+: Na černou barvu a volné střihy zapomeňte“ nebo „Oblečení pro ženy 50+“ jsou na denním pořádku a některé weby si na udílení rad stárnoucím ženám postavily živnost.
Tyto texty nám podsouvají, že po padesátce nebo šedesátce už naše ženské tělo není dost dobré na to, abychom si mohly dovolit oblékat se svobodně. Že musíme neustále něco zakrývat či tvarovat, a především se snažit vypadat mladší, štíhlejší a celkově „vhodnější“.
Zapomínají přitom na několik věcí. Například, že podsouvat ženám věk a označovat padesátileté a šedesátileté ženy za seniorky je nevkusné. Že se jedná o čistou a bezohlednou diskriminaci, a také že jejich rady stejně nepadají na úrodnou půdu.
Tyto články často začínají tím, že popisují ženy po padesátce jako automaticky beztvaré, bez pasu a s nadváhou, které potřebují speciální instrukce, aby vůbec vypadaly přijatelně.
Snaží se nám vsugerovat, že bez jejich rad působíme neupraveně, starší a méně atraktivní. Zcela přitom opomíjejí fakt, že beztvará či oplácaná těla zdaleka nejsou výsadou starších žen, ale přitom se to u nich automaticky předpokládá.
Podívejme se na konkrétní příklady, které ilustrují, o čem je řeč. Nedávno vyšel text s titulkem „Seniorky dělají při oblékání 1 chybu už 30 let. Tváří se přesvědčivě, ale outfit jim přidává 10 let“.
Jiný článek varuje před „nejčastější módní chybou českých seniorek“, kterou prý dělá až polovina z nich, aniž by o tom věděla. Další názvy jako „Jak se oblékat po 50“ nebo třeba „5 nejčastějších chyb v módě, které dělají ženy po 50“, jsou výmluvné samy od sebe.
V těchto textech se opakuje jeden motiv: pokud jsme v seniorském věku, to prý znamená přes padesát, zakrývejme dekolt, paže, stehna, vyhněme se výrazným barvám, volným střihům, extravaganci a příliš moderním prvkům. Místo toho se oblékejme do elegantních kostýmků, zavinovacích šatů a kousků, které zeštíhlují a skrývají problémové partie. Jako by s nimi jiné věkové kategorie žádný problém neměly.
Úskalí těchto rad nespočívá jen v tom, že jsou omezující. Naznačují, že náš věk je nějaký deficit, který musíme maskovat. Že po padesátce už nemáme právo na pohodlí, radost z oblékání nebo osobní výraz. Jako by otylá těla byla automatickou součástí žen přes padesát a mladších žen se nic takového netýkalo.
Nemluvě o tom, že mužům přes padesát se nevěnuje nikdo, ani je neoznačuje za seniory. Články typu „Pánové přes padesát, nenoste džínové kraťasy, sandály a ledvinky“ neexistují.
Tyto články ignorují základní realitu – styl není o věku, ale o osobnosti, životním stylu a tom, v čem se cítíme samy sebou. Mnoho žen v padesáti a šedesáti je aktivních, sebevědomých a plných energie, a přesto jim média stále vnucují roli „dam, které se musí zakrývat“, a navíc je nestydatě nazývají seniorkami.
Ještě horší je, že tento přístup je selektivní a pokrytecký. Když mladší ženy nosí oversize oblečení, crop topy nebo odvážné kombinace, magazíny to často oslavují jako projev svobody a individuality. U žen po padesátce se stejné věci najednou stávají chybou, která je dělá staršími nebo neatraktivními.
Samozřejmě, že minisukně sotva zakrývající hýždě by asi na postarší ženě vypadala poněkud neesteticky, což ovšem lze říct i v případě některých podstatně mladých děvčat.
Takového přešlapu se ale zralé dámy většinou nedopouštějí. Sebekritika a sebereflexe je totiž věc přirozená a pokud někomu chybí, ani žádné rady nepomohou. Vkusu se totiž z podobných článků naučit nedá. Kdo si ho do věku padesáti let neosvojil, zřejmě už to nedožene.
Pravda je taková, že české ženy se obecně za ikony módy či vkusu považovat nedají, ale jejich diskriminace ve veřejném prostoru je zejména z hlediska pokročilosti věku a postavy urážející.
Hlavní myšlenka, kterou bychom si z toho měly my dámy odnést, je velmi jednoduchá: když vám neřekne pravdu zrcadlo a nejste si jisté, radši se zeptejte svého muže nebo kamarádky. Ale jestli se líbíte samy sobě, svému partnerovi a cítíte se navíc dobře, je úplně jedno, jestli máte halenu přepásanou nebo volně splývající.
Skutečný styl vychází zevnitř – z toho, jak se vnímáme, jak žijeme a co nám dává energii. Pokud žena do padesáti nevěděla, co jí sluší a v jakém oblečení se cítí dobře, pak jí ani stovka článků nepomůže.
Protože opravdová elegance a sebejistota nejsou o dodržování tabulek a zákazů, ale o osobním vkusu a odvaze být sama sebou.
Oblékejme se tak, abychom se cítily silné, pohodlné a plné radosti ze života. Ignorujme hlasy, které nám říkají, že „už na to nemáme věk“ nebo že musíme něco zakrývat, abychom byly přijatelné.
Buďme samy sebou v jakémkoli věku, ať už máme rády volné střihy, výrazné barvy, klasickou eleganci nebo odvážné kombinace. Naše tělo, náš věk a náš styl patří nám – nikomu jinému.
Milé dámy, je načase, abychom tyto články přestaly brát vážně a začaly je vnímat jako to, čím skutečně jsou – jako byznys postavený na naší nejistotě a společenském tlaku. Ženy po padesátce či šedesátce mají plné právo oblékat se přesně tak, jak se jim zlíbí. Bez pocitu viny, bez hanby a bez nutnosti neustále se přizpůsobovat cizím pravidlům. Oblékejme se tak, abychom se samy sobě líbily.
To je totiž jediné pravidlo, které opravdu stojí za to dodržovat.
