Článek
Je snem mnoha lidí na důchod se přesunout do teplých krajin, nejlépe někam k moři, užívat si sluníčka, pohody a ve španělském případě také tapas a dobrého vína. Španělský zdravotní systém je navíc na velmi vysoké úrovni. Co víc si penzista může přát?
Něco trochu jiného je ovšem opravdový španělský penzista a důchodce přivandrovalý odjinud. A pak jsou tací, kteří jsou někde mezi, jako budu jednou já. Ti, kteří za svého aktivního pracovního života byli zaměstnaní ve více zemích.
Je velkým omylem domnívat se, že člověk, který pracoval a platil daně ve dvou, v mém případě ve třech zemích, bude pobírat několikanásobný důchod. Nikoli. Bude to důchod jeden, ovšem poskládaný ze dvou, respektive tří poměrných částí dle odpracované doby v jednotlivých zemích.
Ve Španělsku, na rozdíl od Čech, se důchod považuje za standardní příjem, tudíž je stejným způsobem daněný. A místní daňový úřad, kterému se zde říká Hacienda, si servítky s nikým nebere. Daňové přiznání musí podávat i důchodce. Zejména ten, kterému chodí penze ze zahraničí.
Takže počítejte s tím, že jestli teď investujete do nemovitosti, abyste ve Španělsku mohli strávit podzim života, Španělé vám český důchod zdaní. Nebo možná ne, pokud jej máte nízký. I tak ale budete každý rok podávat daňové přiznání, pokud strávíte v zemi víc než půl roku a tudíž se stanete daňovým rezidentem.
Trochu srovnání neuškodí. Průměrný český starobní důchod za tím španělským skutečně zaostává. Při troše zaokrouhlení pro nás Čechy vychází na nějakých 900 euro, zatímco průměrný Španěl dostane kolem 1500 euro. Z toho se vyžít dá, pokud nebydlíte zrovna v Barceloně nebo v Madridu a nemusíte platit nájem.
Často si stěžujeme na zvyšující se věk odchodu do důchodu a hranice 65 let se nám zdá nepřijatelná. Inu, v porovnání s jinými zeměmi na tom zas tak špatně nejsme. Ve Španělsku je standardní odchod do penze 66 let a 10 měsíců. Při odpracovaných 38 letech se ale může snížit na 65 let. V roce 2027 už bude standardní důchodový věk 67 let. Stejně jako je tomu ve Velké Británii.
A jak je to s těmi domovy pro seniory? Tento typ sociálního zařízení se ve Španělsku jmenuje rezidence, což je už ze své podstaty důstojnější označení než náš domov důchodců či domov pro seniory, protože to zní poněkud pejorativně.
I ve Španělsku existují dva typy zařízení – státní a soukromé. Tedy ony jsou povětšinou stejně v soukromých rukou, jenom některým klientům stát na jejich pobyt významně přispívá, jiné si dle ekonomických možností platí rodiny samy.
Pro vysvětlení a srovnání s českým systémem uvedu pár čísel. Kupříkladu v Barceloně je kolem 250 takových rezidencí pro staré občany, z nichž pouze 15 procent je plně státních. Naprostá většina z nich je buď pouze částečně dotována, či plně soukromá. Kromě toho je ve městě kolem 1900 obecných chráněných bytů s podpůrnými službami pro víceméně soběstačné staré občany.
Ceny za ubytování a služby v rezidenci se v Barceloně pohybují nad španělským průměrem a činí mezi 2000 a 3000 eur dle typu zařízení a ubytování. Ty luxusnější se ale mohou vyšplhat na více než 5500 eur.
Jsou i levnější rezidence, subvencované sociálními příspěvky, a dají se najít již od 1400, ale na ty je čekací doba několik let, stejně jako je tomu v Čechách. V poměru k průměrnému důchodu tak měsíční bilance obyčejného důchodce vychází v červených číslech a bez pomoci rodiny je svízelná. Zařízení a možností pro staré občany je zde ale hodně a s kapacitou není problém, samozřejmě kromě těch dotovaných státem.
Jednu věc mají španělští důchodci lepší než ti čeští, a tou je vdovský důchod v případě úmrtí manžela či manželky. I v Čechách jej známe, je ale značně omezený jak výší, tak délkou výplaty, která ve většině případů trvá pouhý rok.
Ovdovělý Španěl či Španělka dostává vdovský důchod až do konce života a obvykle činí 50 procent, v některých případech se může vyšplhat až na 70 procent přiznaného důchodu zesnulého manžela či manželky.
Horší je to ovšem s přivýdělkem. Zatímco v Čechách si může řádný starobní důchodce přivydělávat v zásadně co hrdlo ráčí, ve Španělsku to tak snadné není. Důchodce smí pracovat pouze na zkrácený úvazek a podle toho se mu pak krátí penze.
Například pokud bude pracovat na poloviční úvazek 4 hodin denně, přijde o 50 procent penze. Při úvazku na 75 procent mu stát odebere tři čtvrtiny důchodu, atd. To už se ve většině případech pracovat nevyplatí.
Takže všude je něco. Ve Španělsku se důchody na rozdíl od nás zdaňují stejně jako jakýkoli jiný příjem a možný přivýdělek je velmi limitovaný. Systém zdravotní a sociální péče je zde ale na vysoké úrovni, vdovské důchody jsou bezesporu štědré a najít místo v domově důchodců, neboli rezidenci, není problém.
Pokud se ale rozhodnete ve Španělsku strávit penzi s českým důchodem, případný vdovský důchod dle španělských pravidel nedostanete, protože jste vedeni v českém důchodovém systému, nikoli v místním. Zato vám zde ale důchod zdaní, protože jste místními rezidenty a vztahuje se na vás daňová povinnost.
Čiperní důchodci si ve Španělsku skutečně mohou užít příjemné penze, sluníčka, vínečka a kvalitních potravin. Důkladné plánování, počty a hlavně aktuální informace se ale vyplatí. Nebudete tak později zaskočeni, pokud vážně uvažujete se na důchod přesunout kamkoli do zahraničí.
