Článek
Jesús Montroig neměl děti a žena mu umřela tři měsíce předtím, než se, jak sám říká, zbláznil. Po smrti manželky Carme, se kterou prožil většinu života, se mu zhroutil svět. Zůstal úplně sám a navíc bez přístupu k penězům, protože jejich společný účet byl zablokován kvůli dědickému řízení.
Montroig byl běžný důchodce, bývalý zaměstnanec firmy vyrábějící autodíly a člověk bez záznamu v trestním rejstříku. V pobočce banky CaixaBank na ulici Gran Via, pouhých padesát metrů od svého domu, měl zavedený spořicí účet. Nemohl z něj ale vybrat peníze, protože účet byl veden i na jméno jeho manželky Carme, a on tak musel nejprve vyřídit dědické formality. Jenže Jesus potřeboval peníze hned.
Začal vyhledávat společnost, ale nenarazil zrovna na tu nejlepší. Stal se pravidelným návštěvníkem herny bingo a potkal tam lidi, kteří mu „dobře poradili“, jak přijít snadno k penězům. Koneckonců, neměl co ztratit.
V únoru 2017 si Jesús Montroig přes hlavu natáhl punčochu, vyzbrojil se falešnou pistolí Colt Double Eagle ráže 9 mm a vyrazil loupit. Napřed zamířil do své pobočky banky CaixaBank, kterou měl pár metrů od domu a znal ji velmi dobře, protože byl jejím klientem. Dokonce znal i zaměstnance, kterého vystrašil pistolí, a odnesl si 1200 eur. Na pultě zanechal plastový box na svačinu s budíkem uvnitř, který měl imitovat výbušné zařízení.
Posilněn úspěchem si během následujících dní dobrodružství zopakoval ještě čtyřikrát. V dalších dvou případech zamířil do lékáren, odkud si mimo jiné odnesl viagru. Lékárnice mu ještě stihla doporučit, ať to radši nebere, protože i přes punčochu bylo jasné, že se jedná o starého muže.
Pak zamířil do další banky, ale tam neuspěl, tak se vydal do parfumérie. Při odchodu z prodejny ho už zadrželi příslušníci Mossos d’Esquadra, což je katalánská policie.
Jesús vždy postupoval stejně. Se zbraní v ruce a s výhrůžkami jako vystřiženými z westernových filmů přepadal provozovny v sousedství, načež ještě před příjezdem policie prchal. V běhu mu ale bránilo zjevné kulhání. Díky záznamům z bezpečnostních kamer některé z jeho loupeží vešly do dějin barcelonské kriminalistiky.
Na kontě měl během oněch šesti dnů celkem dvě banky, dvě lékárny a parfumerii. Celkový lup čítal necelých 2 tisíce eur a pár pilulek viagry. Sousedé nechápali, co se stalo. Muž, který nikdy neměl problémy a žil spořádaným životem, se najednou po vlastní čtvrti pohybuje s punčochou a pistolí a utíká pomalým během, protože na víc už mu dech ani nohy nestačí.
V březnu 2018 byl Jesús Montroig odsouzen k 16 letům odnětí svobody. Přiznal vinu a trest přijal. Později mu byla sazba snížena na zhruba 10 let dle pravidla „La triple de la mayor“, což ve španělském právu znamená horní hranici doby, kterou si osoba může fakticky odpykat ve vězení v případě spáchání více trestných činů. Maximální nepřetržitý pobyt odsouzeného ve vězení nesmí překročit trojnásobek délky nejpřísnějšího jednotlivého trestu, který mu byl uložen.
Ve vězení nakonec dědeček pistolník strávil zhruba 3.5 roku a dnes je znovu na svobodě. Žije dál ve čtvrti, kde se stal známou osobou.
Ale nejenom to, jeho příběh se stal podnětem k širší společenské diskusi na téma stáří a osamělost a stal se předlohou dokumentu El cas de l’Avi Pistoler (Příběh dědečka pistolníka ), který produkovali El Periódico a La Lupa pro katalánskou televizi 3Cat. Odvysílán byl před pár dny, v září 2026.
Premiéry v kině Texas se účastnil i Jesús Montroig a diváci mu tleskali vestoje. V dokumentu mluví otevřeně, lituje a říká, že vlastně neví, proč to udělal. Zároveň varuje všechny před podobnými nápady, protože „nakonec stejně všechny chytí, jako mě“.
Dokument totiž nemluví ani tak o protiprávním jednání a trestu, ale o tom, co se stane, když člověk v pokročilém věku zůstane sám. Jesús neměl děti a když zemřela jeho žena Carme, zhroutil se mu celý svět a smysl jeho vlastní existence zanikl. Navíc dočasně zůstal bez přístupu k penězům. Špatná společnost byla katalyzátorem a potřeba peněz záminkou. Skutečným motivem bylo zoufalství ze samoty.
Jesús Montroig dává loupeže do souvislosti se smrtí své manželky Carme, se kterou byli manželé 40 let. Její zdravotní stav se ale natolik zhoršil, že na něm byla ve všem odkázána. „Byli jsme si velmi blízcí. Celých 11 let jsem o ni každý den pečoval. Nikam jsem bez ní nechodil.“
Dokument neukazuje hrdinu ani zločince. Ukazuje zranitelného člověka, který v 71 letech spáchal něco, co by nikdy předtím neudělal a ani by ho to nenapadlo.
V Katalánsku žije podle oficiálních statistik více než 300 tisíc seniorů v úplné izolaci. Jenom v Barceloně hasiči každý rok najdou kolem 150 těl seniorů, kteří zemřeli sami doma a nikdo si toho dlouho ani nevšiml.
