Článek
Španělská vláda zahájila rozsahem bezprecedentní program udělování pardonu a legálního statusu obrovskému množství imigrantů, kteří v zemi dosud pobývali nelegálně. Pro představu uveďme, že v zemi žije kolem 50 milionů obyvatel, tudíž počet lidí, kteří by mohli získat dokumenty, je přidané jedno procento. Už teď činí poměr cizinců na obyvatele přes 20 procent.
Oficiálními důvody, proč se Španělsko pod vládou socialistického premiéra Pedra Sáncheze k tomuto kroku odhodlala, je demografický vývoj společnosti a ekonomický růst.
Španělsko patří mezi země s nejnižší porodností v posledních letech, zatímco staršího obyvatelstva neúměrně narůstá. V 60. letech měla matka průměrně 3 děti. Ve druhé polovině minulého století byly ale naprosto normální i rodiny se 4 a více potomky, zejména mimo velká města. Dnes se průměr pohybuje v rovině kolem 1,3 dětí na matku.
Děti z rozvětvených rodin druhé poloviny minulého století jsou již buď v důchodu nebo se do něj v blízké budoucnosti chystají. Oni sami zapříčinili počínající propad, když v 80. a 90. letech spadla porodnost nejprve na 2 děti a později dokonce 1,5. A tito jejich potomci v sestupném trendu pokračují.
Španělsko ale potřebuje pracovní síly do zemědělství, služeb, zdravotnictví, turistiky a stavebnictví. Z vlastních zdrojů na to nemá kapacity.
Na druhé straně se ve Španělsku, jehož obyvatelstvo už je i tak z více než 20 procenty tvořeno lidmi, kteří se narodili v jiné zemi, nachází obrovské množství nelegálních přistěhovalců bez patřičných dokladů, kteří žijí a pracují v šedé zóně.
Iniciativa státu a regularizace má za cíl vyvést tyto lidi z ilegality, aby platili daně, měli řádné smlouvy a přispívali do systému důchodů a zdravotnictví. Kolik jich ve skutečnosti je, se vlastně neví. Vláda předpokládala, že mezi dubnem a červnem tohoto roku se o udělení legálního statusu přihlásí kolem půl miliónu nelegálních migrantů.
Podmínky k udělení dočasného legálního pobytu na 1 rok s možností dalšího prodloužení, jsou poměrně jednoduché. Člověk, který si o doklady zažádá, musí ve Španělsku žít nejméně 5 měsíců s prokazatelnou přítomností před koncem roku 2025. Musí také mít čistý trestní rejstřík.
Jaké procento z celkového počtu nelegálně žijících lidí v zemi na tyto podmínky dosáhne, se oficiálně neví. Vláda ale říká, že je lepší mít tyto lidi viditelné a integrovatelné než skryté. Snaha vlády má tudíž i další důvody v podobě přehledu a kontroly současného stavu.
Před úřady, které pod tlakem začínají kolabovat, se tvoří předlouhé a nekončící fronty lidí čekající na pořadní lístek a následně na osobní schůzku. Úřady se potýkají s nedostatkem lidí, jsou neustále přidávána nová „sběrná“ místa, jejich kapacity ale stále nestačí.
Jenom v prvních třech dnech bylo přijato 42 tisíc žádostí o udělení oficiálního povolení k pobytu, s nímž přichází právo pracovat a přístup do zdravotního systému, a již za první týden jich bylo 130 tisíc. Původní předpoklad, že se do systému přihlásí kolem půl milionu lidí, se aktualizoval a nyní to vypadá, že jich možná bude přes 800 tisíc.
To jsou obrovská čísla a realita překvapila i obyvatele, kteří původní návrh vlády vesměs přijímali kladně. Síli obavy z dopadů regularizace na bydlení, školství, zdravotní a sociální služby. Lidé s oficiálním statusem získají nejen legální přístup na pracovní trh, což znamená vyšší příjmy do státní kasy, ale také velmi zatíží zdravotní a sociální systém.
Přesto situace není tak vyhrocená jako jinde v Evropě, kde tlaky na omezení migrace a vypořádání se s ilegálním přistěhovalectvím vzrůstají. Většina přistěhovalců bez dokladů totiž do Španělska přichází z Latinské Ameriky, což znamená, že mluví španělsky, a jejich přínost na pracovním trhu málokdo zpochybňuje.
Jinou otázkou je množství lidí přicházejících z Afriky, většinou z Maroka, kteří tvoří další velkou komunitu mezi přistěhovalci. Jenomže arabský vliv je ve Španělsku silný vzhledem ke geografickému sousedství a společné historii.
I v tomto případě jde Španělsko proti proudu. Na rozdíl od většiny evropských zemí a USA patří Španělsko dlouhodobě k hlasitým kritikům izraelské politiky a naopak udržuje relativně blízké vztahy s mnoha arabskými zeměmi, zejména s Marokem, ale i dalšími.
Španělská politika není primárně protižidovská, ale je spíš výsledkem staleté historické blízkosti s arabským světem, pragmatismu za Franka a současného sebevnímání Španělska. Židovské dědictví je sice respektováno, ale arabský vliv v v kultuře a diplomacii převládá.
Arabský vliv je vnímán jako součást španělské identity mnohem více než v jiných západních zemích. Společná historie vytváří v Španělsku silnou nostalgii po arabském dědictví, viz některá slova, názvy obcí a měst, kuchyně, hudba flamenco nebo architektura. Naopak vyhnání Židů v 15. století je sice historickou ranou, ale v kolektivní paměti méně dominantní než maurské období.
Evropská unie sleduje španělskou regularizaci s velkou pozorností a jistými obavami. Podle Evropské komise je rozhodnutí o regularizaci věcí každé členské země, ale musí respektovat společná pravidla a neohrozit fungování Schengenského prostoru volného pohybu. Strach panuje hlavně ze „sekundární migrace“ – tedy že nově legalizovaní lidé by mohli využít své španělské povolení k cestování a přesunu do jiných zemí EU, například do Německa, Francie nebo Skandinávie. Tyto obavy mají reálný základ.
Španělské povolení k pobytu a práci platí primárně jen ve Španělsku. Umožňuje ale krátkodobé cesty po Schengenu, obvykle do 90 dní v 180denním období. Pokud by se objevily problémy, mohou být aktivovány mechanismy Schengenu, například dočasné kontroly na hranicích, ale zatím žádné tvrdé sankce nejsou na stole.
Na konci června skončí přijímání žádostí o udělení dočasného pobytu a teprve pak bude moct Španělsko zveřejnit skutečná čísla. Ale ani poté nebude jisté, jakého procenta současných nelegálních přistěhovalců se regularizace dotkla.
Uvědomění si skutečného stavu některé skupiny obyvatel žene pod křídla pravicových a ultra pravicových politických stran, jako je tomu v jiných evropských zemích. Současná regularizace stovek tisíc migrantů je velmi živé téma, které pochopitelně ovlivňuje předvolební nálady ve Španělsku.
Téma regularizace posiluje pravicový blok (PP + Vox), který v průzkumech vede s náskokem před socialistickou vládou Pedra Sáncheze. Mnoho voličů se obává přetížení škol, zdravotnictví a bydlení, což hraje do karet pravici před komunálními a regionálními volbami v květnu 2027 a před klíčovými parlamentními volbami, které proběhnou nejpozději v srpnu 2027.
Přestože má současná vládní aktivita zřejmé logické důvody, migrace a regularizace celkově patří k tématům, která pomáhají získávat body pravici.
Jestli se politický trend po volbách v příštím roce otočí, další podobná regularizace už zřejmě nebude na pořadu dne. Otázkou zůstává, co se stane s těmi, kteří letos dostanou dočasné povolení na rok s možností jeho prodloužení. Jestli se z lidí pobývajících ve Španělsku legálně opět nestanou obyvatelé bez dokumentů. Nebo jestli Španělsko nenastoupí trumpovskou politiku a nezačne je hromadně vyhánět. Takový scénář je ale velmi nepravděpodobný.
Zdroje:
