Článek
Každý den se na sociálních sítích a v turistických skupinách objevují nové fotografie a videa z horské stezky v katalánském pohoří Montserrat nedaleko Barcelony. Ještě před rokem šlo o poměrně klidnou turistickou trasu, kterou využívali především místní poutníci, rodiny a milovníci přírody.
Dnes tam míří lidé z celého světa, aby na vlastní oči viděli místo, kde v prosinci 2024 zahynul Isak Andic, zakladatel módního impéria Mango. Tento případ se stal živým a aktuálním příkladem fenoménu dark tourism (temná turistika), který v posledních měsících opět ožívá v médiích i mezi cestovateli.
Dark tourism, v češtině nazývaný temná turistika nebo temný turismus, je forma cestování na místa spojená se smrtí, tragédií, katastrofami, utrpením nebo zločiny.
Termín zpopularizovali britští akademici J. John Lennon a Malcolm Foley už v roce 1996 v knize Dark Tourism: The Attraction of Death and Disaster. Nejde nutně jen o morbidní zvědavost – mnozí návštěvníci hledají hlubší porozumění historii, konfrontaci s vlastní smrtelností nebo silný emocionální zážitek.
Temná turistika zahrnuje jak historické lokality, tak místa nedávných událostí. Některé zájezdy jsou plně komerčně organizované, jiné vznikají spontánně díky virálnímu zájmu médií.
Motivace lidí jsou složité a různorodé. Někteří hledají vzdělání a historický kontext – chtějí pochopit, jak k tragédii došlo a co nám říká o lidské společnosti. To se týká zejména historických událostí velkého společenského významu.
Jiní pociťují fascinaci smrtí jako připomínku vlastní křehkosti (memento mori). Velkou roli hraje adrenalin a emoce: stát na místě, kde se stalo něco nevratného, vyvolává intenzivní pocity. Také jde, jako v případě zakladatele společnosti Mango, o senzaci.
S tím souvisí i sociální aspekt – sdílení fotografií a videí na Instagramu, TikToku nebo Facebooku dává pocit „byl jsem u toho. Případ Isaka Andice je živým příkladem takové temné turistiky.
Isak Andic, 71letý miliardář a zakladatel značky Mango, zemřel 14. prosince 2024 po pádu z výšky přes 100 metrů (některé zdroje uvádějí až 150 metrů) do rokle během túry se svým synem Jonathanem v pohoří Montserrat, konkrétně v oblasti jeskyní Salnitre u Collbató.
Policie případ nejprve uzavřela jako tragickou nehodu. V roce 2025 byl však případ znovu otevřen a v květnu 2026 byl Jonathan Andic zatčen jako hlavní podezřelý z vraždy.
Podle soudce existují důkazy o předem promyšleném plánování, údajně kvůli sporům o dědictví. Jonathan navštívil místo několikrát před incidentem, ale obvinění odmítá a byl propuštěn na kauci 1 milionu eur, kterou vyplatil během půl hodiny.
Vyšetřování případu pokračuje a je předmětem nekonečných diskusí a spekulací médií i veřejnosti. Koneckonců na túře byli jenom oni dva, sami a bez svědků. Otec a syn.
Právě znovuotevření případu a zatčení syna způsobilo masivní nárůst zájmu turistů. Co bylo dříve běžnou horskou cestou pohoří Montserrat, se stalo magnetem pro zvědavce. Konkrétní čísla o počtu návštěvníků nejsou oficiálně známá, ale španělská média a sociální sítě hlásí výrazný nárůst. Lidé tam chodí fotit, diskutovat a spekulovat.
Zatím nedošlo k žádnému zákazu vstupu ani velkým restrikcím, ale oblast má přirozeně strmé svahy a rokle, takže se doporučuje opatrnost, zejména vzhledem k náhlému nárůstu chodců. Ačkoli se zatím na místo nepořádají organizované zájezdy, protože je případ příliš čerstvý, již se o místě hojně diskutuje v různých turistických fórech.
Tento případ ukazuje, jak rychle se současná tragédie může stát turistickou atrakcí ještě před uzavřením soudního řízení.
Klasické destinace temné turistiky přitahují miliony lidí ročně. Nejznámější je koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau v Polsku. V roce 2025 ho navštívilo 1,95 milionu lidí. Návštěvníci procházejí barákami, plynovými komorami a krematorii, aby uctili památku obětí holocaustu a konfrontovali se s hrůzami nacistického režimu.
Dalším ikonickým příkladem je Černobyl na Ukrajině. Před válkou (2019) tam mířily desítky tisíc turistů ročně díky seriálu HBO. Válka v roce 2022 turismus prakticky zastavila – oblast byla okupována ruskými vojsky a dnes je turismus minimální kvůli bezpečnostním rizikům a kontaminaci. Dříve tam návštěvníci viděli opuštěné město Pripjať, zarostlé bazény, ruské kolo a reaktor v sarkofágu.
Velmi populární turistickou atrakcí je také známé newyorské pietní místo Ground Zero, kde stávaly mrakodrapy World Trade Centra, než byly v roce 2001 zničeny při teroristickém útoku.
Známý anglický vrah Jack Rozparovač má dokonce svoji trasu v Londýně. Jack the Ripper tour je velmi populární a každý večer se stovky turistů (odhady mluví o 400 lidech za noc) vydávají na pěší prohlídky Whitechapelu a Spitalfields. Průvodci jim ukazují místa pěti kanonických vražd z roku 1888, popisují tehdejší chudinské poměry, anatomické detaily zločinů a teorie o totožnosti vraha.
Existuje ale výrazný rozdíl mezi temnou turistikou na místa velkých katastrof, jako je Ground Zero v New Yorku nebo Černobyl, a historickými lokalitami typu Auschwitz, oproti čerstvým osobním tragédiím, jako je smrt Isaka Andice.
Místa světových katastrof a historické památníky mají široký historický a společenský kontext. Lidé tam často jezdí s úmyslem uctít památku obětí, vzdělat se v historii nebo pochopit mechanismy zla a lidského utrpení.
Naproti tomu čerstvé osobní tragédie, jako je případ majitele společnosti Mango v pohoří Montserrat, postrádají tento širší kontext a stávají se spíše objektem osobní zvědavosti. Zde se může temná turistika snadněji překlopit v hyenismus – pasení se na rodinném dramatu a neštěstí pozůstalých.
Definice temné, neboli černé turistiky, jak se tento fenomén někdy označuje, by měl ve světle aktuálních událostí doznat aktualizace a rozdělit se na podkategorie. Rozdíl mezi historickými událostmi a čerstvými případy osobních tragédií činí temnou turistiku eticky problematickou.
Abychom ale nebyli nespravedliví. V některých případech může jít i o projev pietního zájmu, kdy lidé chtějí uctít památku zesnulého. Právě tento rozdíl činí čerstvé případy eticky nejproblematičtějšími.
Píšu o tom právě teď, protože případ Isaka Andice je živý, mediálně aktuální a jasně ukazuje mechanismus temné turistiky v reálném čase. Rychlost, s jakou se z osobní tragédie stává veřejná atrakce, je úctyhodná.
Ještě nedávno byla stezka v Montserrat klidná, dnes tam proudí davy. Případ odhaluje sílu médií, sociálních sítí, lidské zvědavosti a touhy po senzaci.
A co vy? Navštívili byste místo nedávné tragédie, jako je stezka v Montserrat? Považujete temný turismus za hyenismus, který bolestně ovlivňuje životy pozůstalých, nebo za přirozenou lidskou zvědavost? Nebo také vidíte rozdíl mezi světovými katastrofami a osobním neštěstím?
