Článek
Jmenuje se Manuel Álvarez Escudero, před pár dny oslavil 104. narozeniny a jako dárek si nadělil další trumf nad výrazně mladšími soupeři na oficiálním turnaji v Madridu.
Narodil se v roce 1921. Zažil občanskou válku, desetiletí diktátorského režimu Francisca Franca i digitální revoluci posledních desetiletí. O jeho osobním životě se toho ve veřejném prostoru příliš nepíše, přesto si z kusých informací lze sestavit obrázek o jeho životním stylu. Mnoho lidí by rádo vědělo, jak je možné si v tak úctyhodném věku udržet skvělou mentální kondici.
Manolín, jak Manuela jeho známí přezdívají, už špatně slyší, vidí a pohybuje se s pomocí chodítka, ale jakmile zasedne k šachovnici, promění se v dravce. Pořád moc dobře ví, jak pohybovat s figurkami a přelstít soupeře. Manolín je stále považován za jednoho z nejlepších šachových hráčů v Madridu.
Španělsko sice patří mezi země s nejdelším průměrným dožitím obyvatel na světě a relativně čiperných lidí přes sto let se zde najde hodně, přesto Manuel Álvarez Escudero, kterému se říká Manolín, nejen své vrstevníky, ale i mnohem mladší lidi poráží na celé čáře.
Rodák z Madridu oslavil zatím poslední narozeniny uprostřed oficiální soutěže, obklopen soupeři všech věkových kategorií. Někteří jeho protihráči by mohli být jeho vnuky, či dokonce pravnuky. Disciplína, vášeň pro šachy a každodenní rutina zahrnující zejména mentální cvičení, ho udržují aktivního a bystrého.
Manuel Álvarez Escudero je nejstarší aktivní registrovaný šachista na světě a 12. října oslavil 104. narozeniny. Každoročně se účastní turnaje Mortalaz Open v Madridu, který vítá hráče z celého světa a je uznáván Mezinárodní šachovou federací. Ani letos Manolín nechyběl.
Sám o sobě tvrdí, že šachy hraje pro zábavu a proto, aby si našel přátele. Na oficiálních šachových turnajích se pohybuje už 82 let. Jak o něm říká jeho vnučka, šachy nikdy nestudoval, ani nepřečetl žádnou šachovou učebnici.
A co říká on sám? „Šachy vám pomáhají přemýšlet a já jsem vždycky rád přemýšlel, protože jsem v mládí miloval matematiku,“ vysvětloval v různých rozhovorech, kde také vzpomíná, že jeho cílem nikdy nebylo vyhrávat, ale spíše si hru užívat a navazovat přátelství.
Na otázku tajemství jeho kondice a dlouhověkosti má jednu oblíbenou radu: „Nekuřte, nepijte, a jinak dělejte všechno, co můžete.“
Šachy mají tu výhodu, že neznají mezigenerační, kulturní ani jiné hranice. Což se opět potvrdilo na turnaji, kde se Manolín utkal s s devítiletým chlapcem. U šachovnice je dělil věk 95 let, což ale bylo nepodstatné, protože ti dva sdíleli stejnou vášeň pro hru.
Jaká je Manolínova denní rutina, když zrovna nesedí u šachovnice ve svém madridském klubu, neučí mladé žáky nebo se zrovna neúčastní nějakého turnaje?
Ráno obvykle hraje se svými přáteli La Pocha, což je španělská karetní hra náročná na soustředění a předvídatelnost, něco jako náš mariáš. Odpoledne pak sleduje televizní soutěžní pořad Pasapalabra, který je zaměřen na znalosti a pohotovost soutěžících. A samozřejmě nevynechá žádnou aktivitu svého domácího šachového klubu.
Je známým a studiemi dokázaným faktem, že mentální, stejně jako fyzická aktivita dokáže dělat divy a bojovat proti úpadku mozku v pozdějším věku. Nemusíme hned hrát šachy jako Manolín nebo v devadesáti běhat maratony, ale zachovat si bystrou mysl až do konce je asi to, co si všichni přejeme. A pomáhá k tomu prý i tanec!
Doufejme, že i příští rok se Manolín dostaví k přidělenému stolu na mezinárodním šachovém turnaji a znovu ukáže o desítky let mladším protivníkům, zač je toho starý mozek. Možná už nepřijede sám autobusem číslo 8 jako letos a třeba dorazí taxíkem, ale zase nám dokáže, že udržovat se ve vynikající mentální kondici lze i ve věku 105 let.
Zdroje:
