Článek
Montserrat je posvátné místo, domov jednoho z nejstarších pěveckých sborů v Evropě a historická památka zničená Napoleonem a obnovená Antoni Gaudím. Ale je toho mnohem víc, co se dá o Montserratu říct.
Zvláštní útvar hory má pochopitelně vědecké vysvětlení v podobě geologického vývoje z období druhohor. Nebo taky můžeme věřit tomu, že z nebe sestoupili andělé a zlatými meči vysekali trůn pro Pannu Marii, jak tvrdí legenda.
První záznamy o chrámu se datují do roku 888 našeho letopočtu, ale byly to ještě spíš poustevny pro putující mnichy. K tomuto letopočtu, a hlavně ke slavné Černé madoně, se také váže jedna legenda.
Podle ní slyšeli pastevci, kteří se na hoře nacházeli, z jedné jeskyně vycházet světlo a hudbu. Když do ní vstoupili, objevili sochu Panny Marie v obklopení andělů hrajících na různé nástroje. Pastevci se rozhodli sochu odnést do vesnice, ale jak s ní scházeli, socha byla těžší a těžší, až s ní nemohli ani pohnout. Bylo to pro ně znamení, že chce Panna Maria, neboli Černá Madona, zůstat na hoře. Takže jí přímo u jeskyně vystavěli kapli.
Zprávy o zázraku se šířily a k místu začalo putovat čím dál víc poutníků. Až v roce 1025 opat Oliva z Rippolu, jedna z nejvlivnějších osobností katalánského středověku, nechal nedaleko jeskyně vybudovat klášter, kterou obývala malá komunita benediktinských mnichů. Od toho roku se píše oficiální historie Montserratu a příští rok tak oslaví tisíc let.
Během 12. a 13. století byl zbudován románský kostel a také založen první chlapecký sbor. V 15. století se z kláštera stalo samostatné opatství, jehož sláva a zázraky Černé madony, jak se říká soše Panny Marie s černým obličejem, se roznesly dál do světa.
Začali přicházet poutníci i z jiných zemí a jedním z nich byl i Kryštof Kolumbus, který se zde zastavil při své cestě do Ameriky. Podle Montserratu pojmenoval jeden z karibských ostrovů. A tak se sláva kláštera rozšířila do celého světa.
Na pouť k hoře Montserrat se vydalo mnoho slavných osobností: papež Benedikt XIII., Kolumbus, Cervantes, von Humboldt, král Ferdinand a Isabella, Karel I., Filip II. a Ludvík XIV.
V 16. století byla postavena klášterní bazilika, ve které je uchovávána Černá madona. Tím ovšem dynamická historie Montserratu zdaleka neskončila.
V roce 1808 napadl Napoleon Bonaparte Španělsko ve snaze posadit svého bratra Josefa na španělský trůn. Mniši utekli z kláštera na Mallorcu, vzali s sebou cennosti a posvátné předměty a klášter jako strategický bod obsadila španělská armáda. Francouzi se několikrát pokoušeli hory zmocnit, dvakrát založili oheň a klášter z velké části zničili.
Přestože v klášteře zůstal jediný mnich a zbyly z něj víceméně trosky, v roce 1844 se skupina mnichů na Montserrat vrátila. Začalo se s restaurací kláštera, a dokonce byl v roce 1862 obnoven klášterní chlapecký sbor.
Na obnově kláštera se podíleli všichni slavní architekti a malíři té doby, kteří stáli za slavnou érou katalánského modernismu, včetně mladého Antoni Gaudího. První lanovka na horu pak byla zavedena v roce 1918.
Klášter Montserrat
Montserrat se stal symbolem katalánského patriotismu a Černá madona neboli Panna Marie z Montserratu, patronkou Katalánska. Tím ovšem stále neměl klášter vyhráno. Přišla totiž občanská válka a po ní diktátorský režim generála Franca.
V době občanské války mniši opět opustili klášter a znovu poschovávali všechny cennosti, tentokrát za falešné zdi a do tajných místností, a sochu Černé madony vyměnili za kopii. Katalánská vláda vyslala zmocněnce, aby klášter a přilehlé budovy včetně restaurací udržovali, dokud se mniši nevrátí. Prezident katalánské vlády na hoře dokonce nějakou dobu sám žil. Klášter za občanské války sloužil i jako vojenská nemocnice se 3 tisíci lůžky.
Nastoupil generál Franco a mniši se zase urychleně do kláštera vrátili, aby zabránili jeho mocenskému převzetí. Místo bylo uchráněno, a přestože to bylo režimem zakázáno, dál se zde mluvilo katalánsky. Na Montserratu našli útočiště i mnozí nepřátelé režimu, za což přišlo o život 23 mnichů. A pak přišla další rána.
Generál Franco se představitelům církve a místním mnichům totiž pomstil. V roce 1940 umožnil pobyt v klášteře Heinrichu Himmlerovi, šéfovi německých SS, aby se zde na čas usadil a hledal Svatý grál.
Himmler byl inspirován operou Richarda Wagnera Parsifal, která zmiňuje, že Svatý grál by mohl být uchováván v „nádherném hradu Montsalvat v Pyrenejích.“ Věřil, že kdyby ho našel, pomohl by Německu vyhrát válku a on sám by získal nadpřirozené vlastnosti. Odešel ovšem s prázdnou.
Na Montserratu se i v novodobé historii vystřídalo několik známých jmen, pochopitelně španělský král Juan Carlos I nebo papež Jan Pavel II.
Bohužel ale ani další katastrofy včetně požárů a povodní se Montserratu nevyhnuly, přesto hora Montserrat i klášter spolu se současnými 80 mnichy a 50ti členným chlapeckým žije dál svým významným životem.
Boj mnichů za udržení nezávislosti kláštera a ochrana Černé madony dělá z Montserratu důležitý symbol katalánské identity a boje proti útlaku.
Oslavy tisíci let založení kláštera již začaly a budou pokračovat do 8. prosince 2025.
Pokud plánujete během následujících dvanácti měsíců cestu do Barcelony, přidejte se k poutníkům z celého světa a nenechte si výlet na Montserrat ujít. Ne nadarmo na Montserrat přijede každým rokem kolem dvou a půl milionu návštěvníků.
A jestli vás historie příliš nezajímá, i tak jsou budovy v umístěné v hoře spektakulární a dechberoucí.
https://abadiamontserrat.cat/
