Článek
Nepatřím k věrným followerům slavných osobností, fungování sociálních sítí chápu jako prostředek osobní socializace a kromě těch talentových mě ostatní reality show úplně míjejí. To bude zřejmě ten důvod, proč jsem tak trochu nemoderní a některým současným záležitostem prostě nerozumím. Asi jsem takzvaně „out“.
Snad to bude mým chápáním slova celebrita. V anglické Wikipedii, která ji definuje tak, jak ji ji vnímám já, je výklad slova poněkud odlišný než v její české verzi, která více odráží náš lokální mediální stav.
Anglická Wikipedie vysvětluje celebritu jako „stav slávy a širokého veřejného uznání osoby nebo skupiny díky pozornosti, kterou jim věnují masmédia. Toto slovo se také používá k označení slavných osobností. Slovo celebrita obvykle implikuje příznivý veřejný obraz, na rozdíl od neutrálního slova slavný či negativních slov nechvalně známý a notoricky známý.“
Náš český výklad slova celebrita je ve Wikipedii modifikovaný. U nás je za celebritu „označován člověk, který ve společnosti dosáhl vysokého uznání, ohlasu nebo povědomí. Obecně vzato je celebritou ten, kdo strhává pozornost médií. Měřítkem přitom nemusejí být jeho zásluhy, ale toliko zájem veřejnosti se o těchto lidech více dozvědět.“
Přestože mě svět nechvalně slavných lidí ničím neoslovuje, znám jména všech žen rodiny Štikovic, dětí Agáty a jejích bývalých mužů, Adélu, která si říká Shopaholic a také jsem zaznamenala jakousi plastikovou královnu, jejíž jméno si nepamatuji a netuším, čím se kromě plastikami deformovaného obličeje proslavila nebo jak se živí.
Při projíždění internetu a zpráv totiž nelze o tato jména a jejich eskapády nezakopnout. Takže jsem bez osobních zásluh a přičinění také do jisté míry „in“ a trochu se za to stydím. Veřejný prostor mě ohýbá a deformuje.
Vím, že jsem se právě přiznala, že i já si občas nevěřícně nějaké ty skandální zprávy o těchto postavičkách přečtu a doplňuji si tak všeobecný přehled. Hlava se mi z toho ale točí dokola a upřímně mě zajímá, co na takových figurkách lidi táhne.
Tak moc, že jsou jim dokonce ochotni platit luxusní životy za podcasty plné osobní nenávisti, vulgarit a zesměšňování. Ne, že bych je kdy poslouchala, občasné internetové výtažky mi k obrázku úplně stačí.
Kdo jsi bez viny, hoď kamenem, mohl by někdo říct. Proč se tím vůbec zabývám, když mě to nezajímá? Protože jsem přirozeně zvědavá a vážně bych ráda věděla, co na tom může zajímat někoho jiného.
Co veřejnost tolik láká na informaci, jestli Agáta, jejíž zásluhy mi kromě toho, že je dcera své matky, zůstaly utajeny, předá dítě nenáviděnému Jaromírovi, kterého si dobrovolně vybrala za otce své dcery, nebo jestli si nestoudná Štikovic máma bez špetky vkusu a sebekritiky zase kopne do vlastních dcer. Každá matka, která pomlouvá vlastní děti, natož veřejně, přece dobrovolně odtajňuje vlastní hloupost a skutečným terčem otrávených slin se stává ona sama.
O jejích dcerách vlastně taky kromě veřejných skandálů nevím vůbec nic. Snad kromě staré dobré pravdy, že „jaká matka, taká Katka.“ V tomto ohledu jsem buď úplně nevzdělaná nebo nic, co by stálo za řeč, ani neexistuje. Žádné úspěchy, příspěvky společnosti, obdivuhodný um či osobní šarm.
Kde se ale potom bere kvalifikace těchto žen s hroší kůží komentovat, zostuzovat a vysmívat se jiným lidem a ještě za to dostávat od věrných následovatelů zaplaceno? Kdo jsou ti, kteří pravidelně posílají částky na jejich bobtnající účty a netrpělivě čekají na další dávku vulgarit, nestoudností a střípků z jejich pokleslých životů?
O něco jasnější je mi případ prostoduché Adély. Ve své jednoduchosti si vlastní směšnost ani nemůže uvědomovat a tak trochu chápu, proč někdo cítí potřebu ji provokovat k dalším šíleným počinům. Vždyť jsme všichni tak trochu zlomyslní a rádi se bavíme hloupostí jiných.
Osůbka s hluboce podprůměrným intelektem, svěřující se světu s neuvěřitelnými milostnými eskapádami a zcela rozvráceným osobním životem, musí přitahovat pozornost jako zjevení, ač je to dívka k politování, nikoli k obdivu.
Všechny tyto povětšinou ženy, protože muži si, alespoň co já vím, až na bývalého televizního magnáta v českém veřejném bahně příliš nelibují, dosáhly svého. Dostaly se na výsluní způsobem, po kterém snad nikdo nemůže toužit. Většině soudných lidí by bylo stydno.
Jejich úsilí ale bylo vyslyšeno. Za normálních okolností by si těchto žen nikdo nevšiml, protože kromě své nestoudné sebeprezentace a zoufalé touze po pozornosti a mamonu nejsou ničím zajímavé.
Troufnu si říct, že většina z nás by si tyto ženy za kamarádky nevybrala, ony přesto dokázaly vstoupit do mediálního prostoru a ještě na něm velmi solidně vydělávat. Z tohoto pohledu mají můj skutečný obdiv, protože se jim podařilo zpeněžit absenci jakéhokoli umu, pokud vynecháme talent k vyvolávání skandálů za účasti médií.
Ne, skutečně nikomu nezávidím, ani za obdiv k těmto bizarně slavným lidem nikoho neodsuzuji a už vůbec nechci moralizovat. Jenom bych vážně ráda věděla proč.
Proč jim za to někdo platí? Z nudy? Kvůli pobavení? Nebo snad opravdu z obdivu? A obdivu k čemu?
Bez obdivu není slávy a bez zákazníků není businessu. A mě zajímá, kdo jsou ti mecenáši, kteří tyto nechvalně známé lidi podporují, platí jim a zametají cestičku k blahobytu.
Zpeněžit vulgaritu, mdlý rozum a prostotu se totiž jen tak někomu nepovede. Vlastně je to celé tak geniální konstrukce, až je mi všech těch platících lidiček líto.
