Článek
I ti, kteří se o vnitřní politiku evropských zemí nezajímají, si možná pamatují rok 2017, kdy Španělskem hýbaly snahy o odtržení Katalánska. Provázely je tenkrát velmi dramatické boje mezi přívrženci a odpůrci nezávislosti s aktivní účastí španělského státu.
Za vším stál Carles Puigdemont, jenž je někdy kvůli radikálním postojům a bojovné rétorice připodobňován k americkému Donaldu Trumpovi.
A tenhle Puigdemont, vůdce radikální separatistické strany Společně za Katalánsko se zkratkou Junts, a bývalý starosta města Girona, se v roce 2016 stal prezidentem Katalánska.
Své politické vítězství oslavil drsným a z pohledu Španělska protiprávním aktem, jímž bylo v září 2017 vyhlášení místního referenda za nezávislost, které provázely demonstrace a násilné nepokoje napříč celým Katalánskem. Puigdemont z titulu svého prezidentského úřadu a z vlastní vůle schválil nový zákon umožňující v případě vítězství v referendu vyhlásit nový stát, Katalánskou republiku. A tak se i stalo.
V říjnu 2017 katalánská vláda vyhlásila nezávislost, která ovšem odporovala španělské ústavě. Výsledkem bylo uvalení přímé vlády na Katalánsko, odvolání Puigdemonta a rozpuštění katalánského parlamentu. Proti Puigdemontovi a dalším členům jeho vlády byla vznesena obvinění ze vzpoury, pobuřování a zneužití veřejných prostředků. Puigdemont spolu s dalšími aktéry vzpoury uprchl do Belgie a byl na ně vydán Evropský zatýkací rozkaz.
Belgie ovšem Puigedemonta a jeho spolupracovníky nevydala, umožnila mu azyl a od té doby, přestože byl párkrát zatčen v jiných evropských zemích, žije dál v bruselském exilu, odkud dokonce mezi léty 2019 a 2024 sloužil jako člen Evropského Parlamentu.
Tolik jako připomenutí, kdo je Carles Puigdemont, a proč je ve Španělsku stále v nepřítomnosti trestně stíhaný.
Jednoznačným vítězem letošních květnových regionálních voleb se stal Salvador Illa, vůdce katalánské socialistické strany. Poprvé po desetiletích většina katalánských voličů podpořila neseparatistické strany a Puigdemont byl ve svém dobrovolném exilu definitivně poražen. Jenomže by to nebyl Puigdemont, kdyby se vzdal jen tak lehce.
Bývalý prezident je totiž mužem činu a provokace a v Katalánsku má kromě rodiny a politických zájmů stále ještě velký vliv. Ve čtvrtek 8. srpna se v barcelonském parlamentu konaly volby nového prezidenta a Puigdemont den předtím sebevědomě ohlásil svoji osobní přítomnost.
Přestože španělský premiér Pedro Sánchez udělil katalánským separatistickým představitelům v exilu amnestii, Puigdemont je stále obviněný ze zpronevěry veřejných prostředků, takže měl být na španělské půdě ihned zatčen a předveden k madridskému soudu. Proto vzbudila jeho ohlášená přítomnost tolik pozornosti, údivu a policejních příprav.
Celé Katalánsko bylo ve čtvrtek 8. srpna na nohou. I ti, které politika výrazně nezajímá, byli zvědaví, jestli se Puigdemont opravdu odváží vstoupit na území Španělska a notabene do parlamentní budovy.
Hranice a příjezdové cesty byly kontrolovány a všichni s napětím sledovali, jestli se Puigdemont před parlamentem opravdu zjeví, jak dopředu hlásil. Bylo by to poprvé, co by vkročil do Katalánska od svého odchodu do exilu v roce 2017.
Jeho strana Junts uspořádala uvítací recepci pro bývalého prezidenta v 9 hodin ráno, hodinu před debatou o prezidentské kandidatuře v katalánském parlamentu. Od časného rána se shromažďovaly tisíce příznivců nezávislosti, aby přivítaly bývalého katalánského prezidenta u barcelonského Vítězného oblouku, pár kroků od parlamentu.
Katalánský parlament se nachází v parku Ciutadella v Barceloně, který byl pod kontrolou policejních sil připravených k zadržení bývalého prezidenta.
Dav přinesl desítky vlajek podporujících nezávislost a skandoval slogany jako „prezident Puigdemont“. Místní policie uvedla, že se akce zúčastnilo asi 3 500 lidí, zatímco organizátoři uvádějí, že na akci přišlo 10 500 lidí.
A co se nestalo? Puigdemont se zjevil, vylezl na pódium, pronesl asi pětiminutovou řeč k početnému davu svých příznivců a zvědavců a místo aby šel hlasovat do parlamentu, jak tvrdil, za přítomnosti tisíců svědků a televizních kamer nasedl do auta a zmizel.
Carles Puigdemont ha reaparecido en Barcelona para dar un pequeño discurso ante unas 3.500 personas que se habían...
Posted by El País on Thursday, August 8, 2024
Nastala policejní panika. Katalánští Mossos d'Esquadra, což je oficiální název katalánské policie, mobilizovala všechny síly k zatčení Carlese Puigdemonta. Dokonce se aktivovala akce „operació Gàbia“, což znamená nejvyšší speciální nasazení sil používané kupříkladu během teroristických incidentů, jako byl ten z roku 2017.
V praxi jde hlavně o hermetické uzavření oblasti, což byla v tomto případě celá Barcelona.
Celá policie se proti jednomu bývalému prezidentovi nevzdávala. Obklíčila město, postavila zátarasy a bezvýsledně prohledávala auta. Po hodinách, kdy byly zatarasené všechny výjezdy z města a doprava nevyhnutelně kolabovala, nebylo po Puigdemontovi ani památky.
Sociální sítě zaplavila parodická videa a satira se dostala i do zpráv. Takovou ostudu místní policie pravděpodobně ještě nezažila.
Právník Puigdemonta se později chlubil tím, jak bylo vyhýbání se zatčení „dokonale“ naplánováno a někteří na platformě X přirovnávali Puigdemonta k Lupinovi, fiktivnímu francouzskému gentlemanovi a zloději, který vždy udělí policii lekci.
Přestože se Puigdemont ohlásil zpět z Bruselu, pátrání po bývalém prezidentovi v Katalánsku pokračovalo dál, protože by údajně mohlo jít o dezinformace.
Pověst si už Mossos, katalánská policie, asi nevylepší. Nepomůže jim k tomu ani zatčení minimálně jednoho vyššího důstojníka, který je podezřelý z napomáhání zmizení Puigdemonta. Jisté ale je, že bez zasvěcené pomoci by těžko svůj husarský kousek dokázal.
Soudce Nejvyššího soudu Pablo Llarena si vyžádal zprávy od Mossosu a ministerstva vnitra o policejní operaci „Puigdemont“, aby nechal vypracovat rozbor faktorů, které vedly k neúspěchu operace jak z technického, tak i z policejního hlediska.
Ať už to bylo jak chtělo, bývalému prezidentovi nelze upřít notnou dávku odvahy, sebevědomí a konspirace, která mu spolu se zřejmou touhou po zviditelnění pomohla k zostuzení celého policejního aparátu a opět přilákala k jeho osobě mezinárodní pozornost. Dost možná, že jednu z posledních.
