Článek
Proč jsou plavky tak moc diskutabilní, je asi jasné. Protože odhalují mnohem víc těla a také všechny nedostatky, které během roku všelijak maskujeme. A v létě u vody jdeme doslova s kůží na trh.
Jenomže u vody se nevystavují pouze dámy, ale i pánové. Jim se téma expozice nedokonalých těl blahosklonně vyhýbá, přitom estetika je právě to, oč tu běží. Otázka plavek by se proto dala s nadsázkou označit jako diskriminační, a to z pohledu jak věku, tak pohlaví, přestože logiku to žádnou nemá.
Řekněme si to upřímně. Pro každou ženu, nehledě na věk, je otázka plavek citlivá a je jenom málo tak štasťných, které se do plavek skutečně těší, protože mohou konečně ukázat v celé kráse, čím je příroda obdařila. Nebo sklidit v plné parádě plody odříkání a pravidelné údržby. Pánové to možná mají podobně.
Nepsaný společenský diktát sice nezakazuje ani neurčuje přesnou věkovou hranici, zato velí takzvaný dress code jasně a se zdviženým prstem. Jsi stará, koukej si natáhnout jednodílné plavky. Přičemž otázka, kdo ještě není nebo už je starý, tlustý nebo obecně nehezký je velmi vágní a záleží na pohledu toho, kdo druhého posuzuje.
Když už je to téma esteticky tak ožehavé, pak by snad mělo znít jinak: přetéká ti břicho, koukej ho schovat. Proč zrovna břicho? Proč ne povislé paže nebo silné nohy? Protože o břišní partie přece jde v otázce jednodílných versus dvoudílných plavek především.
Jenomže takovým sítem by propadlo velké množství žen nehledě na věk a užívat si slunečních paprsků v oblasti mezi podprsím a okrajem spodního dílu, by mohly jenom dámy se schválenými proporcemi. A pánové? Těm nic jiného, než jít se svým tělem na trh ani nezbývá. Snad proto se jimi nikdo ani teoreticky nezabývá.
Záměrně téma zlehčuji, protože jako takové je směšné a pokrytecké. Rozdíl mezi jednodílnými a dvoudílnými plavkami totiž tvoří pouhých pár centimentrů látky ve střední části těla, a přesto jsou natolik důležité, že vzbuzují emoce. Ať už osobní, když musíme volit mezi tím, co bychom sami upřednostnili a tím, co se takzvaně sluší a patří, a tím, co je společensky vhodné.
Otázka plavek se řeší z pohledu estetického, tudíž z pohledu ostatních uživatelů bazénu či pláže. Jinými slovy, důležité je nepobuřovat a chovat se pokorně.
Je břicho opravdu tou nejkontroverznější částí lidského těla? Jestli tomu je skutečně tak, pak bychom měli téma zevšeobecnit a uplatnit jej napříč věkovým a genderovým spektrem, nikoli se zaměřit na postarší dámy, jak tomu obvykle bývá.
Že se s věkem kůže povoluje, je nám všem jasné. Každý bojujeme s vlastními tělesnými dispozicemi a přírodou po svém. Někdo se nechá unášet proudem a proporce nechá osudu, jiný se snaží čas a vlastní formu ošálit a všemožně ji umravňuje. Plavky v tom hrají pouze jedinou roli. Odhalují pravdu.
V plavkách totiž stejně všechno vyjde najevo, ať už je látka rozstřižená nebo ponechána v jednom kuse. Lichotivé plavky neexistují, to si přiznejme. K ruce máme pouze omezené možnosti, jak podpořit prsa nebo zadek, což je v monolitu, který všechno padající či přetékající stejně připlácne, složitější.
Od dámského výběru takzvaně vhodných plavek si odskočím zpět k pánům, jejichž volba úboru spočívá v kratších či delších nohavicích a přiléhavosti plážového outfitu, a také by se o nich dala napsat dlouhá stať. Snad proto břicho, jeho rozměry a gravitaci starších pánů nikdo neřeší, zatímco u žen se z něj stává otázka potupy a hanby. Řekněme si upřímně, na staršího muže v upnutých slipovitých plavkách také nebývá velmi libý pohled.
Polemika na téma výběru plážového oděvu starších dam totiž není žádným estetickým hodnocením, nýbrž pouhou snahou o skrývání pravdy o lidském těle a zavíráním očí před přirozenou tělesnou degradací.
Zatímco mladou korpulentní dívku obdivujeme za odvahu veřejně se odhalit, případně je nám jí tak trochu líto, starší paní kritizujeme za to, že si vzala dvoudílné plavky a zkazila nám tak výhled. Nejde přece o nic jiného než o to, aby se nám dobře vyhlíželo, že?
Takže kde je ta hranice, od kdy by měly ženy přestat nosit dvoudílné plavky? Čtyřicet? Padesát? Nebo jsou ženy po šedesátce v bikinách už vyloženě nestoudné? Možná jednou zavedeme plážovou či bazénovou policii, která bude kontrolovat občanské průkazy, měřit špeky a posuzovat další aspekty našich těl.
Samozřejmě je hra na jednodílné versus dvoudílné plavky jeden velký nesmysl, protože jinak bychom také mohli vyžadovat, aby si starší lidé od určitého věku zahalovali kromě povislých partií i vrásčité obličeje nebo aby korpulentním slečnám byly zapovězeny bikiny.
Vždycky budeme kriticky hodnotit ty, které kolem sebe vidíme. Ať už je to na ulici, ve společnosti a zejména na pláži, kde jsou možnosti odpoutání od nedostatků velmi omezené. Jistě, že budeme se zálibou a trochu závisti pohlížet na děvčata s pevnými zadečky v tangách, protože ony si je mohou dovolit, zatímco nám ostatním by byla hanba. Každý máme totiž vlastní sebekontrolu a víme, co ještě můžeme a co už ne. A v čem se cítíme dobře.
A to se samozřejmě týká i volby mezi dvoudílnými a jednodílnými plavkami. Pouhý fakt, zda jsou ve dvou kusech nebo v jednom, a kdo je už příliš starý, tlustý nebo nevábný, by neměl být žádným společenským diktátem, nýbrž osobní volbou. Nemůžeme druhým nic přikazovat jenom proto, že nám osobně je pohled méně či více příjemný.
Moje osobní odpověď na téma věku a plavek je jednoduchá. Neexistuje pravidlo, předpis ani povinnost se od určitého věku na pláži či u bazénu zahalovat jinak, než nám přikazuje naše vlastní pohodlí a sebereflexe.
Stejně jako neexistuje povinnost nesmýšlet kriticky a její vymáhání by bylo stejně pošetilé jako diktát plážového oděvu. I dál budeme ostatní hodnotit a v duchu jim radit, co by ve vlastním zájmu měli a neměli zahalit, odhalit, upravit, odstranit nebo přidat. Pánové třeba prodloužit nohavice, dámy vyměnit plavky a to malé tlusté dítě a celá jeho rodinka by určitě měli zhubnout.
Celý náš život je tak trochu o estetice a našem sebevnímání. Jaký pohled je nám a není příjemný, co je libé a co už ne. Ale jeho vymáhání je přinejmenším sporné a jaksi neproveditelné. Vždycky nám někdo hodí do výhledu hadr. Ať už je to kyprá dáma ve dvoudílných plavkách, postarší pán s pivním bříškem nebo třeba člověk bez nohy.
Vždyť život je o pestrosti, tak si hleďme hlavně toho, jak do ní zapadáme my sami. Jestli se dáma v letech rozhodne pro dvoudílné plavky, protože je jí tak lépe, pohlížejme na ni jako na nekonformní rebelku, když už ji musíme hodnotit. A o pánovi s přetékajícím pupkem přes slipové plavky si také klidně mysleme, co chceme. Ale nechoďme do světa s transparenty o tom, co se má a nemá. A už vůbec ne v kterém věku.
Každý máme své tělo a čas se neptá. Neptejme se tedy ani my, co je a není v tom určitém věku vhodné. Na pláži jsme si totiž všichni rovni, protože žádné správné plavkové tělo ani úbor neexistuje.