Článek
Lidé po padesátce zdaleka nepatří do starého železa a neexistuje důvod, pro který by měli rezignovat na randění, lásku a potěšení. Seznamování se v pozdějším věku je ale jiné než v mládí. Teď hledáme někoho úplně jiného.
Padesátníci a šedesátníci nás léčí, učí, inspirují a rozhodují o našich osudech v rolích soudců a politků. Přesto si mnozí myslí, že jsou to starci, pro které se slova rande a láska už jaksi nehodí.
Tito „starci“ už by přece neměli honit sukně a toužit po lásce a blízkosti, ale sledovat televizní seriály, nakupovat podle slevových letáků a venčit pejsky. To je ale velký omyl. Kategorie lidí padesát plus, ať už mi je takové vymezení jakkoli proti mysli, je zřejmě tou nejrozmanitější věkovou skupinou.
Ano, i v ní se najdou lidé unavení životem, bez energie a toužící po odpočinku a důchodu, a jistě se mezi nimi vyskytují i jedinci zapšklí, stejně jako v kterékoli jiné věkové skupině. Na druhém pólu ovšem stojí lidé v plné síle, kteří si plní své sny, mají energie na rozdávání a život jim ještě zdaleka nezešedivěl.
Jenomže plná síla je pojem nedefinovatelný. Dalo by se říct, že kde nikdy nic nebylo, s věkem se to nedožene. Vnitřní energie a touha něco zažít je totiž záležitost individuální a věku nepodléhající. Jednou rebel, vždycky tak trochu rebel, jednou dobrodruh, i v šedesáti člověk s touhami něco zažít. Jenom ty dřívější divoké a nezkrotné sny jsou už trochu zamlžené.
Také ovšem platí, že odjakživa znuděná a věčně nespokojená osoba v sobě novou energii v pozdějším věku stěží najde.
Považovat obecně padesátníky a šedesátníky za starce je velmi úzkoprsé a přitom tak obecně rozšířené. 50 plus je jako Kainovo znamení. Ale upřímně, na každém šprochu pravdy trochu a ta se při seznamování jednoznačně ukáže.
Mládí je shovívavé. Velmi důmyslně dokáže maskovat nedostatky, které až s věkem vylezou na povrch a pravda o člověku a o tom, jak žil, se teprve později ukáže v celé nahotě. Mládí je o potenciálu, nadějích, možnostech a příležitostech. Starší věk o tom, jak toho všeho ten který člověk využil.
Proto i randění ve zralém věku je odlišné než v mládí. A nejenom kvůli účelu jako takovému. V mládí hledáme partnera, spřízněnou duši, otce nebo matku svých dětí, souputníka životem, budujeme domovy a kariéry a do jisté míry se formujeme navzájem. Od druhého člověka máme spoustu očekávání.
Po padesátce nás už nic nehoní, natož hormony nebo tikající hodiny. A nemyslete si, vybírat je pořád z čeho. Rozvedení a ovdovělí kandidáti nejsou žádné nedostatkové zboží. Na řadu ale přichází právě ona rozmanitost pro tuto věkovou kategorii tolik typická, a také naše modifikované představy o budoucím partnerovi.
I po padesátce jsou lidé, kteří hledají pouhé občasné povyražení, jiní opravdovou spřízněnou duši, partnerské soužití či exkluzivní vztah z vlastních domovů. Spěchat není kam. Rozmanitost tužeb je stejně široká jako škála zkušeností, moudrostí a hodnot či odevzdanosti a životního opotřebení.
Zatímco v mládí si budujeme životy s partnerem pěkně pospolu, ve zralém věku jsme už každý v životě obstáli či selhali, máme své rodiny, koníčky a přátele. Zdaleka nejsme tak ohybatelní a přizpůsobiví jako za mladých let. Nemáme totiž proč.
Proto je seznamování po padesátce sice neméně dobrodružné než v mládí a nepostrádá příležitosti, ale kompatibilita dostala nový rozměr. Na porvrch totiž vyplouvá pravda, i když si ji mnozí nechtějí připustit.
Životní styl a priority, ekonomická vyváženost a opotřebovanost těla i ducha se stávají hlavními ukazateli výběru. A vězte, že pestrost je nekonečná. Šedesátiletý muž může být sportovec s vypracovaným tělem, aktivní pracovně i společensky nebo taky dědeček s chybějícími zuby a bez elánu. A všechno mezi tím.
Totéž platí o ženách. Na jedné straně šik dámy cestující po světě s koníčky, přáteli a pravidelnými lekcemi jógy nebo babičky, jejichž středobodem vesmíru je nákup na nedělní rodinný oběd a další díl nekonečného seriálu.
Online seznamky jsou populární i mezi lidmi z kategorie padesát plus a často také jedinou možností, jak vylézt z vlastní společenské bubliny a potkat někoho nového. Taková seznamka nemusí sloužit jenom k hledání partnera, ale i jako zdroj nových sociálních kontaktů. Funguje také jako nastavené zrcadlo.
Nejúsměvnějším, ale zároveň nejsmutnějším typickým případem je zveřejňování desítky let starých profilových fotografií. „Podívejte, kým jsem býval,“ jako by dotyčný hlásal do světa. Zklamání nad vlastním osudem je nepřehlédnutelné. Stejně jako vystavování o dvacet kilo lehčích těl.
Přiznat si pravdu může být těžké, ale je žádoucí. Stejně už nikoho neoklameme. Jsme jací jsme.
Nejde jenom o tělesnou schránku, která nám chřadne v rozdílném tempu a velmi často po zásluze, ani o společenský nebo ekonomický status, ale také o rodinné vztahy, přátele, priority a životní filozofii.
Že není jednoduché někoho s kompatibilním světonázorem a životním stylem, navíc ještě v ideálním případem vzájemnou přitažlivostí najít, moc dobře víme. Ale na rozdíl od mládí nás nic netlačí ani nelimituje. V tomto ohledu máme naopak velkou výhodu - jsme svobodnější.
Takže to zkoušíme bez větších očekávání dál a dál a pro některé z nás se seznamování stalo vítanou kratochvílí. Zajít s někým na skleničku, příjemně či jen tak ze slušnosti si popovídat a poznat nové lidi. A kdo ví, třeba se jednou trefíme a bude nám aspoň chvíli fajn. Nebo se pohne země. A když ne, svět se proto nezboří.
Jestli máte pořád chuť, seznamujte se, choďte na rande a užívejte si života, ať je vám kolik chce. Žádné předpisy zakazující lidem lásku, potěšení nebo dobrodružství totiž neexistují. V tom budiž spravedlnost života.
