Článek
Je skutečně tak těžké rozeznat pravdu od lži a věrohodnou zprávu od podvodu? Přes všechna varování v médiích lidé stále skáčou na lep podvodníkům a šiřitelům falešných zpráv. Je to jako nikdy nekončící příběh. Je snad pohodlnější věřit sociálním sítím a neznámým lidem než serióznímu zpravodajství?
Falešné profily a fake news šířící se lavinovou rychlostí jsou fenoménem poslední doby, který nabírá na obrátkách od covidové pandemie. Lidé byli na internetovou komunikaci svým způsobem odkázáni a odklonu od reality využili podvodníci všeho druhu. Od té doby své řemeslo dále pilují.
Je s podivem, kolik lidí stále sedá na lep podvodům jako přes kopírák, přestože jejich taktiky a praktiky byly již stokrát popsány a varování na nás vyskakují každým dnem ze všech koutů. Také na internetu.
Přestože existuje celá škála nebezpečných švindlů a snad každým dnem přibývají nové hrozby, nejvíce rozšířené jsou tři typy.
Romantické podvody s falešnými profily svojí krutostí převyšují všechny ostatní, protože kromě obrovských vylákaných částek po sobě zanechávají zlomené duše. Touha po skutečné lásce je tak silná, že přehluší i pochybnosti, které oběti snad nevyhnutelně vrtají hlavou. Ani přátelé, příbuzní a varující články nepomohou. Ona stařenka bude dál věřit, že pohledný a o půlku mladší chorvatský violoncellista se zamiloval právě do ní. Světově uznávaný umělec nemá peníze na cestu, takže mu stařenka naposílá celoživotní úspory.
Ač se nám může takový příběh zdát těžko uvěřitelný a ona dáma jemně řečeno pošetilá, je pouze jednou z mnohých dalších, kteří se nechávají unášet na obláčku vlastních romantických představ a jsou ochotni za ně platit, dokud neskončí.
Oběťmi romantických podvodníků jsou muži i ženy, kteří možná tak úplně nevěří, že by to byla pravda, ale co kdyby? V jejich snad nudných životech se děje něco zajímavého a motýlci v břiše spolehlivě umlčí zbytky rozumu.
Kdyby takových případů nebylo mnoho, nepsalo se o nich, policie před nimi nevarovala a taktiky podvodníků nebyly jak přes kopírák, snad by byly i úsměvné.
Přesto další a další lidé věří tomu, že si právě je kdesi na internetu vybral onen slavný umělec, voják či lékař na misi. O falešných profilech jako by nikdy neslyšeli. Je krásné věřit vlastní iluzi a žít v bludu, který se nevyhnutelně jednou rozplyne a cena za něj je astronomická. Finanční i duševní.
Investiční podvody jsou o něco složitější k prokouknutí, ale také jejich praktiky byly stokrát popsány. Přesto vidina výnosu a zhodnocení úspor dokáže obelstít i vlastní pochybnosti a investoři lačnící po snadném výdělku ochotně sdělují falešným bankéřům přístupová hesla ke svým účtům a poskytují jim vzdálený přístup do svých počítačů.
Vždyť přece tuto investiční příležitost doporučovala na internetu celebrita nebo dokonce politik. To by přece nedělali, kdyby se jednalo o podvod, že? A ten inzerát byl tak přesvědčivý a solidní, že to musí být pravda. Proč by ho jinak zveřejňovali?
V těchto případech přicházejí jednotlivci „pouze“ o peníze. Ne každý se ale kvůli pocitu hanby s podvodem svěří, takže ve skutečnosti bude obětí mnohem víc, než tušíme.
Nejhorší ze všeho jsou ale takzvané fake news neboli dezinformace a poplašné zprávy. Ty totiž neatakují jednotlivce, ale celé skupiny obyvatel a mají obrovský společenský dopad. Takových případů jsme asi nejvíce zažili v období pandemie kolem očkování, ale příležitostí k vyvolání paniky je stále dost.
Může se jednat třeba o falešné doklady s razítky kolující internetem, dokazující, na kolik si Ukrajinci údajně přijdou na dávkách nebo o jiné společensky bouřlivé téma.
Mnoho psychologických studií ukázalo, že opakování informací vede k tomu, že jednotlivci je vyhodnocují jako pravdivé. Tento jev, nazývaný „efekt iluze pravdy“, by se dal vysvětlit skutečností, že opakování informace usnadňuje její uložení do paměti. Čím více se falešné zprávy opakují, tím je pravděpodobnější, že jim lidé uvěří.
Jako příklad můžeme uvést teoretickou zprávu o tom, že je země placatá nebo hranatá, čemuž i přes všeobecné vzdělání stále může někdo uvěřit. Stačí k tomu jednoduchá zpráva na internetu s úderným nadpisem: „Lhali nám. Země není kulatá!“ Nebo cokoli jiného, třeba o konci světa, příchodu mimozemšťanů, různé katastrofální teorie a podobně.
Příspěvek se začne šířit internetem tak, jak si ho lidé přeposílají, a začne nabírat na „pravdivosti.“ Přece by to nepsali všude na internetu, kdyby to nebyla pravda.
Při setkání se s novou informací máme tendenci se soustředit na její pochopení a rozhodnutí, jak s ní naložit, spíše než na vyhodnocení její přesnosti a důvěryhodnosti. To vyžaduje úsilí a jistou intelektuální úroveň. Když je nová informace nepravdivá, ale působí věrohodně, můžeme ji považovat za fakt.
Svou roli hraje i emocionální obsah dezinformací. Lidé s větší pravděpodobností uvěří falešným tvrzením, které v nich vyvolávají emoce, jako je strach a rozhořčení. Jak již bylo řečeno, větší pravděpodobnost úspěchu mají opakované informace, přestože jsou v rozporu s předchozími znalostmi. Třeba o tom, že je země kulatá.
Všichni jsme zaplaveni větším množstvím informací, než jsme schopni pojmout a k jejich třídění používáme i vlastní úsudek, který se často opírá o fakt, že si myslíme to, co si myslí ostatní. Psychologickým příkladem může být panika v divadle.
Představte si, že se zničeho nic začnou lidé v panice zvedat a běží k východu. Netušíte, proč to dělají, ale zpanikaříte také a budete s nimi hledat nouzový východ. Vaší hlavou pravděpodobně poběží, že ti lidé asi mají k panice důvod a budete se snažit také co nejdříve se z divadla dostat.
Informační záplava digitální kultury však do této psychologické rovnice vnesla něco nového: zcela novou úroveň spoléhání se na sociální informace, manipulaci a kaskády vlivu.
Snažit se přijít na to, co jiným lidem běží hlavou a ovlivňovat to, je jednou z největších fascinací lidstva. Internetová kultura se ale dostala díky dostupnosti a možnosti snadného šíření ve svých možnostech ovlivňování lidí mnohem dál.
Když něčemu nerozumíme nebo nemáme dostatek možností si zprávu ověřit, je jednodušší spoléhat se na to, že ti, kteří ji šíří, mají více zdrojů a informací než my. Proč by to jinak říkali? Jinými slovy, proč by lidé utíkali v panice z divadla, kdyby se něco nedělo?
Boj s falešnými zprávami je jedním z nejsložitějších společenských úkolů a doposud neexistuje jednoznačná odpověď, jak s nimi naložit. Zatím tedy bude na každém z nás, jak tyto zprávy individuálně zpracujeme. Jistá možnost by se nabízela i ve výchově nejenom domácí, ale i školní. Podpora kritického myšlení je v tomto případě zásadní.
Výzkumy související s falešnými zprávami totiž prokázaly souvislost mezi analytickým myšlením a odporem vůči falešným zprávám. Zvyšování kritického myšlení však není snadný úkol.
