Článek
Není možné alespoň chvíli pobýt v Barceloně a nevidět Tibidabo. Pokud zrovna nebrouzdáte úzkými uličkami čtvrti Gótico, nelze alespoň občas pohledem nezavadit o Tibidabo.
Kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova na Tibidabo je nepřehlédnutelný a tvoří úchvatnou barcelonskou dominantu, kterou nezastíní ani slavná Sagrada Familia, protože se nachází vysoko nad městem, ve výšce 512 metrů nad mořem, jako by na něj dohlížel. Téměř osmimetrová socha Ježíše na jeho nejvyšším bodě takovou představu ještě umocňuje.
Nemusíte být milovníci historie ani katolíky z přesvědčení, koneckonců na tomto kostelu nic až tak hluboce historického není, protože byl dokončen teprve v roce 1962, stejně vás pohled na neo-gotickou stavbu uchvátí.
Večer po setmění je to teprve podívaná. Kromě osvíceného kostela se totiž hned vedle něj rozzáří všemi barvami ruské kolo, které je součástí zábavního parku v jeho těsném sousedství.
Až do konce 19. století to byl obyčejný kopec, který byl hlavně z důvodu složité dostupnosti zajímavý jenom pro turistické výlety. Ale jak praví staré přísloví, které je v kontextu římsko-katolického kostela trochu nevhodný, ale přece – když nejde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře – na konci 19. vznikla iniciativa propojení hory Tibidabo s Barcelonou.
Oním „Mohamedem“ byl zámožný farmaceut a podnikatel Salvador Andreu, který přišel s myšlenkou vybudovat širokou a stromy lemovanou třídu s luxusními domy vedoucí k vzhůru k zábavnímu parku, který byl součástí celého projektu. Pro snazší dostupnost byla na vrchol postavena lanovka a k ní tramvajová trať.
Doktor Andreu, jak se mu dodnes říká, vydělal jmění na bonbónech proti kašli, něco jako naše hašlerky, které byly v té době velmi populární. Dnes už sice nejsou v původní podobě k dostání, zato jeho Tibidabo bude lákat a těšit ještě mnoho dalších generací.
Nikoho nenechá na pochybách, že ulice Avenida Tibidabo byla vybudována pro vyšší barcelonskou třídu. Impozantní domy se zahradami po obou stranách ulice stojí za pěší procházku až ke stanici lanovky, která vás vyveze na vrchol kopce.
Některé z domů stále slouží jako luxusní domovy, z jiných se staly ambasády, pětihvězdičkové hotely, privátní kliniky nebo drahé soukromé školy. Avenida Tibidabo je bezesporu jednou z nejkrásnějších barcelonských ulic.
Zábavní park Tibidabo je jedním z nejstarších na světě a byl otevřen v roce 1901 stejně jako lanovka, která byla zpočátku největším lákadlem. K původně jednoduchým atrakcím přibyl první elektrický kolotoč v roce 1910, později byla otevřena padesátimetrová vyhlídková věž a celá hora postupně ožívala až do dnešní podoby.
Ve stejné době, mezi lety 1902 až 1904 byla postavena astronomická observatoř Fabra a v roce 1992 kvůli olympijským hrám přibyla televizní věž Collserolla, která celé panorama dotváří.
Observatoř Fabra
Kdo by se domníval, že je poněkud nevhodné postavit zábavní park se všemožnými atrakcemi hned vedle božího chrámu, ten by měl vědět, že stavba kostela Nejsvětějšího Srdce Ježíšova začala až o rok později, v roce 1902.
Projekt katolického chrámu totiž vznikl jako opatření k zastavení výstavby protestantského kostela nebo kasina, o čemž se jednu dobu uvažovalo. Pozemky proto koupila rada katolických hodnostářů s myšlenkou postavit chrám zasvěcený Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu.
Ať už je cílem vašeho výletu zábavní park nebo prohlídka kostela, případně observatoře Fabra, jako bonus dostanete ten nejúchvatnější pohled na celou Barcelonu z druhé strany strany zakončené mořem.
Komu se až nahoru nechce a zábavní park ani kostel ho nelákají, stačí po Avenidě Tibidabo dojít na Plaça del Doctor Andreu, odkud vyjíždí lanovka, a sednout si do jedné z restaurací nebo barů, které nabízí tuto podívanou také, a vychutnat si pohled na Barcelonu se skleničkou v ruce.
Před časem, v době energetické krize, zůstal kostel i s parkem večer zhasnutý. Jako by celý kopec někdo ukradl, tak smutná a zmatená podívaná to byla.
V posledních měsících se naštěstí vše vrátilo do svého obvyklého režimu, takže si pohledu na kopec po setmění zářící do dáli znovu užívají místní i návštěvníci. Všechno je tak, jak má být.
Děkujeme, doktore Andreu.
