Jak nezemřít kvůli houbám: S čím vším si můžete splést magické lysohlávky?

Každým rokem přibývá zpráv o pozitivním vlivu psilocybinu na lidskou psychiku. Tyto zprávy pramení z vědeckých studií, ve kterých vychází jasně najevo, že účinná látka z lysohlávek má potenciál při léčbě duševních onemocnění, jakými jsou například deprese nebo úzkostné poruchy.

Vzniká mediální hype, který vede k tomu, že lidé s různými duševními poruchami hledají v lese lysohlávky za účelem sebemedikace, tedy požívání substance s léčebným nebo domnělým léčebným potenciálem s cílem ulevit si od nějakých obtíží.

V souvislosti s lysohlávkami nebo psychedeliky obecně plynou rizika z neodborného podání a u přírodních zdrojů psychedelik se ještě přidává další riziko v podobě záměny za jinou houbu nebo rostlinu.

Vzhledem k tomu, že právě vrcholí „lysohlávková sezóna“, je z hlediska snížení rizik (neboli harm reduction) ideální čas si zopakovat a zdůraznit hlavní rizika, která se k jejich sběru a případné konzumaci vážou.

Co se lysohlávek týče, dochází k záměnám za nejrůznější druhy hub. Je to dáno tím, že do lesa vyráží lidé bez mykologických znalostí. Možná by se dala použít parafráze „Poznám praváka a bedlu, poznám i lysohlávku.“ Mnoho hledajících si prohlédne na internetu fotky lysohlávek a vydají se na sběr bez podrobnějšího studia mykologických znaků. Naštěstí na internetu alespoň existují mykologické poradny (obecné nebo specializované), kam je možné nahrát fotky hub a někdo zkušený, ideálně mykolog, houby určí.

Díky nim také můžeme získat lepší přehled o tom, za jaké druhy hub nezkušení sběratelé lysohlávky nejčastěji zaměňují. Naštěstí se jedná většinou o houby jedlé nebo nejedlé, nikoli jedovaté. Tedy houby, které nemohou člověka ohrozit na zdraví nebo životě. Nejedlé houby mohou být odporné chuti, nepoživatelné konzistence nebo mohou u někoho vyvolat nevolnost, ne však otravu.

Mezi nejčastější druhy nejedlých hub, za které se lysohlávky zaměňují, patří hnojníky (Coprinus), křehutky (Psathyrella), helmovky (Mycena), štítovky (Pluteus) a jiné. Tyto houby nepředstavují pro konzumenta výraznější riziko. Bohužel ale bývají lysohlávky zaměňovány i za dvě smrtelně jedovaté houby: čepičatku jehličnanovou (Galerina marginata) a pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus). Problematická je zejména čepičatka, jelikož se běžně vyskytuje ve stejnou dobu a na stejných stanovištích jako lysohlávky. Nezřídka dokonce rostou čepičatky hned vedle lysohlávek nebo mezi nimi, a pokud by sběrač nekontroloval každou jedinou plodnici, jak se u sběru jakýchkoli hub silně doporučuje, může klidně natrhat směs obojího, která ovšem bude toxická.

Čepičatka jehličnanová (Galerina marginata)

Jedná se o dřevní houbu z čeledi límcovkovitých. Žije na rozkládajícím se dřevě zejména jehličnanů. Čepičatka jehličnanová obsahuje vysoce toxické látky ze skupiny amatoxinů. Amatoxiny jsou pojmenované po muchomůrkách (latinsky Amanita). Jako příklad můžeme uvést muchomůrku zelenou (Amanita phalloides), která je považována za vůbec nejjedovatější houbu v Evropě. Ta kromě amatoxinů obsahuje ještě falotoxiny.

Amatoxiny se podílejí až na devadesáti procentech smrtelných otrav houbami na světě. Tyto látky inhibují (snižují funkci) enzymu RNA polymerázy II, který je zodpovědný za přepis DNA do RNA v buňce. Amatoxiny se přirozeně kumulují v jaterních buňkách a poškozují je, dále poškozují buňky ledvin a narušují jejich funkci poškozením ledvinných tubulů. Příznaky nastupují asi šest až dvanáct hodin po požití hub. Prvními příznaky bývají bolest břicha, zvracení a průjem. Tato fáze otravy trvá řádově hodiny až desítky hodin, zpravidla maximálně 48 hodin. Poté přichází subjektivní úleva nebo až odeznění příznaků. Ve skutečnosti ale dochází k destrukci jaterních buněk. Pokud v této fázi není zahájena léčba, vede otrava k selhání jater. Ke smrti dochází nejčastěji pět až šest dní po požití (1, 2).

Čepičatky obsahují nejvíce amatoxiny zvané α a γ amanitin, zatímco zmíněná muchomůrka zelená spíše α a β amanitin. Galerina marginata obsahuje 1,1 mg amatoxinů v gramu sušiny. Množství amatoxinů v čerstvé houbě se pak pohybuje od 78 do 243 µg/g (3).

Smrtelná dávka amatoxinů je stanovena na 0,1 mg na kilogram tělesné hmotnosti (4). To znamená, že na usmrcení dospělého muže vážícího 70 kg by bylo třeba cca 30–90 gramů čerstvých čepičatek. Na druhou stranu na závažné poškození jater by stačilo mnohem méně. Retrospektivní studie zkoumající 2100 otrav houbami obsahujícími amatoxiny během dvaceti let, ale prokázala, že čepičatky jehličnanové se na celkovém počtu otrav podílí minimálně (3) – možná kvůli tomu, že jim podobné jedlé houby sbírá relativně málo houbařů.

Pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus)

Druhá houba, která je někdy zaměňována za lysohlávku potenciálně s fatálními následky, je pavučinec plyšový. Za zmínku stojí mykologická zajímavost – ve starých atlasech je pavučinec plyšový uváděn jako jedlá houba. Kvůli extrémně dlouhé latenci mezi konzumací a projevy otravy byl totiž až do přelomu 50. a 60. let 20. století považován za neškodný. Dnes je již zákeřně pomalý postup otravy znám a pavučinec plyšový má rovněž status jedné z nejjedovatějších evropských hub.

Za jeho toxicitu je zodpovědný alkaloid orellanin. Po konzumaci mohou nastat drobné zažívací obtíže, nicméně často nejsou ani pozorovány. Vlastní projevy toxicity se objevují průměrně 14 dní po požití. Obvykle se uvádí 2–17 dní, přičemž doba nástupu závisí na množství zkonzumovaného jedu. Mezi příznaky patří bolest hlavy, únava, ztráta chuti k jídlu, intenzivní pocit žízně spojený s pocitem sucha v ústech, pálení rtů a jazyka, časté močení, nevolnost až zvracení, průjem a bolest zad v oblasti bederní páteře. V důsledku poškození ledvin postupně obtíže pozvolna přechází k obtížnému močení až úplné zástavě močení. Otrava je velice často smrtelná nebo vede k rozsáhlému poškození ledvin s nutností pravidelné dialýzy nebo transplantace (5).

Většina studií uvádí obsah orellaninu v sušině kolem 4 mg/g (6). Jedna studie uvádí až 14 mg/g (5). Smrtelná dávka (LD50) není u člověka stanovena, ale u krysy je to 2,2 g sušiny Cortinarius orellanus na kilogram hmotnosti, čistého orellaninu je to pak 8 mg/kg. Klinická data ukazují, že lidé jsou na toxické účinky zřejmě citlivější než myši a potkani. Zdá se tedy, že požití pouhých dvou až tří hub (3 mg toxinu, což odpovídá 0,04 mg/kg u člověka o hmotnosti 70 kg) stačí k tomu, aby se oběť stala celoživotně závislou na dialýze (6).

Závěr

Současný represivní postoj k psychoaktivním látkám jistě nikoho neodradí od konzumace hub obsahujících psychedelické substance. Během prohibice alkoholu v USA lidé také nepili méně – jen alkohol vyráběli, pašovali a konzumovali tajně. S lysohlávkami je to v tomto ohledu stejné, třebaže psilocybin není na rozdíl od ethanolu návykovou látkou. Článek jistě nemá za cíl nikoho v tomto konání podporovat – byl napsán s intencí minimalizovat rizika spojená s tím, když už se to někdo z vlastní vůle rozhodne udělat.

Obecně řečeno jsou otravy houbami zaměněnými za lysohlávky relativně vzácné, ale jsou potenciálně závažné. Otravy čepičatkou jehličnanovou jsou rovněž obecně vzácné, ale, jak je vidět na FB skupinách i jinde, jsou tyto houby s lysohlávkami zaměňovány často. Záměny s pavučincem plyšovým jsou mnohem méně časté, mimo jiné proto, že v ČR na tuto houbu narazíme velmi zřídka. Na druhou stranu i taková záměna se již na poradnách na FB nejednou objevila. Z hlediska minimalizace rizik plynoucích ze záměny lysohlávek s jedovatými houbami má význam například i publikace Houbook (7), která je přímo zaměřena na správnou identifikaci hub obsahujících psilocybin tak, aby se nebezpečné záměně předešlo.

Rada na závěr zní: pokud se rozhodnete lysohlávky sbírat a konzumovat, ujistěte se, že to lysohlávky opravdu jsou. Případně se poraďte s mykologem. Pro tento účel slouží i různé FB skupiny, které fungují jako mykologické poradny. Záměna totiž může mít rozsáhlé zdravotní důsledky – konzumace pouhých dvou nebo tří plodnic pavučince plyšového může vést k těžkým celoživotním následkům. Článek nicméně nemá potenciální houbaře primárně děsit nebo demotivovat – jeho cílem je prostřednictvím edukace snižovat možná rizika spojená s takovým jednáním.

Vojtěch Cink

Česká psychedelická společnost

4. 11. 2023

Zdroje