Článek
Jedním z možných modelů regulace psychedelických látek je právě psychedeliky asistovaná terapie, tj. užití psychedelik v klinickém kontextu za účelem léčby depresivních a úzkostných stavů, jakož i jiných duševních obtíží. Kromě medicínského užití však existuje řada nemedicínských kontextů, v nichž mohou být psychedelika smysluplně a zodpovědně užívána, jako např. kontext ceremoniální, samoléčebný, seberozvojový či rekreační, resp. rekreační s psychospirituálním přesahem.
V souvislosti se vzrůstajícím povědomím o psychedelických látkách a jejich potenciálu nejen pro léčbu duševních obtíží, ale i seberozvoj, kultivaci svého vnitřního světa a prožívání, popř. zvyšování kvality života, tak nabývá na významu otázka, jak regulovat užívání psychedelik mimo medicínský kontext.
Potenciální odpověď nabízí psychedelické společenské kluby, sdružení neziskového charakteru založená na členství.
Neziskovost klubu vyvažuje byznysový přístup orientovaný na zisk, jenž je spojen s užitím psychedelik v klinickém kontextu, ale i mimo něj. Finanční náročnost psychedelické terapie či seberozvojových sezení ve specializovaných centrech či v rámci různých retreatů, jakož i možné ovládnutí psychedelik farmaceutickým průmyslem, činí legální užití těchto látek pro mnohé finančně nedostupným.
Členská základna pak přináší komunitní aspekt nabízející jednotlivým členům bezpečné a podpůrné a prostředí a nelze opomenout ani její osvětový, vzdělávací a harm reduction potenciál.
Praktické fungování psychedelických klubů by se mohlo dost dobře inspirovat kluby konopnými, které již fungují především v Uruguayi a na Maltě, kde byl v této souvislosti přijat i právní rámec umožňující jejich legální existenci; konopné společenské kluby pak existují i ve Španělsku, avšak bez právního ukotvení, tedy v určité právní nejistotě. Konopné společenské kluby, jakožto nezisková komunitní sdružení, jsou založeny na kolektivním pěstování, resp. na samopěstování delegovaném jednotlivými členy na klub, a na sdílení konopí mezi těmito členy. Jedná se tak o de facto (Španělsko) nebo de iure (Uruguay, Malta) legální model výroby konopí a jeho bezúplatné nabídky v malém měřítku, který již funguje. Nutnou podmínkou pro fungování konopného, potažmo psychedelického, klubu je však přijetí adekvátní právní úpravy. Jen na doplnění, s variantou konopných klubů jakožto jednou z alternativ regulace konopí pracuje i dopadová studie vypracovaná v souvislosti s návrhem zákona o regulovaném trhu s konopím v České republice.
Psychedelické společenské kluby by se pak, s ohledem na přenos zkušenosti z konopných společenských klubů, orientovaly na přírodní psychedelika, typicky na pěstování psilocybinových hub a jejich sdílení mezi dospělými osobami (členy klubu).
Psychedelické kluby by měly formu neziskových organizací, registrovaných příslušným regulačním orgánem – například v Uruguayi či na Maltě (v případě konopných klubů) je takovým orgánem vládní agentura. Tento orgán by psychedelický klub po splnění podmínek nejen registroval, ale i dohlížel na jeho činnost a uděloval licenci k pěstování psilocybinových hub, resp. licenci k nakládání s omamnými a psychotropními látkami. Kluby by tedy podléhaly státnímu dohledu.
Členství v klubu by bylo podmíněno placením členských příspěvků a dodržováním pravidel. Pro přijetí do klubu by kromě dosažení zletilosti bylo třeba splnit i další kritéria jako je především podstoupení vstupního screeningu kvalifikovanými odborníky (např. lékaři, psychology), kteří by posoudili případné užívání omamných a psychotropních látek, možné kontraindikace a rizika a rovněž osobní a rodinnou anamnézu duševního onemocnění (např. bipolární porucha, schizofrenie apod.). Uvedené by však nemělo představovat překážku vstupu do klubu, ale mělo by vést ke zvýšení povědomí o potenciálně zvýšených rizikových profilech členů, resp. uživatelů psychedelik.
Pokud se týká pěstování, sklizně a následné úpravy (např. sušení či jiné konzervace) psilocybinových hub, toto by bylo prováděno v souladu se standardy dobré pěstitelské praxe zahrnující i specifikaci zamýšleného obsahu psilocybinu, přičemž tyto standardy by byly definované v podmínkách pro registraci. Jako důležité se v této souvislosti jeví neklást vysoké technické požadavky na pěstební místa a techniky, ani na kontrolu kvality s tím, že pořízení vybavení pro pěstování by nemělo vyžadovat značné finanční investice, aby bylo zajištěno, že model zůstane ekonomicky životaschopný a udržitelný.
Samotné pěstování by probíhalo jménem členů klubu, jednalo by se tedy o samo pěstování delegované na klub s tím, že by bylo stanoveno maximální množství na jednoho člena, přičemž jen členové klubu by mohli užívat to, co se sklidí. Komerční prodej by tedy byl z povahy věci vyloučen a pokud by k němu došlo, šlo by o hrubé porušení pravidel klubu. Jinými slovy, sdílení hub mezi členy by bylo bezúplatné a omezené jen pro jejich potřebu. Pěstování a sklízení by se tak pohybovalo v malém měřítku, odvíjejícím se od počtu členů klubu, jež by se pohyboval maximálně v řádu nižších stovek (v Uruguayi jsou konopné kluby omezeny na 100 členů, na Maltě na 500 členů).
V rámci psychedelického klubu by tedy probíhalo legální (a regulované) pěstování a nekomerční sdílení psilocybinových hub. Klub by rovněž mohl svým členům nabízet možnost podstoupit supervidovanou psychedelickou zkušenost, jakož i přípravná a integrační sezení. Jednalo by se tedy o užití psilocybinových hub v bezpečném prostředí (v prostorách společenského klubu) za účasti vyškoleného sittera, „průvodce“ psychededlickou zkušeností, tak, aby byla minimalizována všechna rizika spojená s užitím psychedelické látky, a naopak maximalizován přínos psychedelické zkušenosti pro život člověka, který se svobodně a informovaně rozhodne ji podstoupit. Součástí zodpovědného užití v bezpečném a podporujícím prostředí je samozřejmě jak příprava, tak i následná integrace psychedelické zkušenosti s vyškoleným sitterem, a stejně tak komunitní, resp. peer podpora. Pro fungování klubu by v tomto případě bylo vhodné i stanovení postupů psychedelického sittingu, stejně jako postupy při integraci prožité psychedelické zkušenosti.
Další zásadní podmínkou pro vznik a registraci psychedelických klubů by bylo i zajištění odbornosti, a to personálem vyškoleným k poskytování psychededelického sittingu (tato školení, jakož i případná akreditace sitterů, by mohla dost dobře vycházet ze školení psychedelických terapeutů v klinických zařízeních a být kombinována s osvědčenými postupy a specifiky v neklinických zařízeních). Legislativní ukotvení kvalifikačního kurzu pro psychedelické sittery by bylo, nejen v této souvislosti, velmi žádoucí.
Lze si i představit, že některé kluby by se mohly „specializovat“ na skupinové užití psychedelik vycházející z rituálního charakteru, tj. užití inspirované šamanskými ceremoniemi. Takto orientovaný psychedelický klub by dodal ceremoniálnímu užití psychedelik, které se již stejně děje, legální rámec.
Závěrem tak lze shrnout, že psychedelické společenské kluby, zprvu orientované na psilocybinové houby, představují jednu z možností, jak regulovat užití psychedelických látek mimo klinický kontext. Jedná se o neziskový harm reduction model počítající s peer podporou garantující legální přístup k psilocybinovým houbám v bezpečném a podpůrném komunitním prostředí, což s sebou logicky nese nejen sdílení mykologického nadšení, ale i informovanost uživatelů a jejich zodpovědný přístup a s tím spojenou minimalizaci případných rizik.
V širším kontextu mohou psychedelické kluby podpořit snahy o smysluplnou regulaci užívání návykových látek a destigmatizaci látek psychedelických, k čemuž nevyhnutelně směřuje celosvětový trend upouštění od „války proti drogám“, jakož i postupné etablování psychedeliky asistované terapie v klinickém prostředí.
Psychedelické kluby pak mohou mít i výrazný celospolečenský dopad – mohou představovat protipól již vznikajícího „psychedelického kapitalismu a psychedelických korporací“, a tak představovat nízkoprahový občanský přístup k těmto látkám; mohou svým členům poskytovat bezpečný prostor pro sdílení, podporu a poradenství, stejně jako možnost podstoupení psychedelické zkušenosti se zkušeným sitterem. Mohou se věnovat vzdělávání a osvětě stran zodpovědného užívání psychedelických látek a jejich destigmatizaci v očích široké veřejnosti. V neposlední řadě by mohly zvyšovat povědomí o různých kulturních pohledech na psychedelika a aktivně se zasazovat o ochranu práv domorodých komunit, součástí jejichž tradice jsou vědomí rozšiřující medicíny. Vyloučena není ani společenská angažovanost až aktivismus v souvislosti se změnou drogové politiky.
Psychedelické společenské kluby představují velmi flexibilní model nemedicínského užívání psychedelik, jež v sobě skrývá značný potenciál.
Tereza Dleštíková
Česká psychedelická společnost
Pokud chcete podpořit aktivity CZEPS, můžete tak učinit na této stránce. Děkujeme!
Zdroje:
How to Regulate Psychedelics, A Practical Guide (2023). Transform Drug Policy Fundation. https://transformdrugs.org/assets/files/How-to-regulate-psychedelics.pdf.
Henry Harder, Fabian Pitter Steinmetz & Maja Kohek (2023): The Psychedelic Social Club: a regulatory concept for people who use psychedelics?, Drugs: Education, Prevention and Policy, DOI: 10.1080/09687637.2023.2276067. Regulace trhu s konopím – dopadová studie (2022). https://regulacekonopi.cz/documents/204/Regulace_trhu_s_konopím_-_dopadová_studie_ebook.pdf.
